Pondělí 4.4.2011

5. duben 2011 | 18.00 |

Dnes v noci jsem se několikrát vzbudila, takže ráno jsem byla ještě unavenější než večer. První dvě vyučovací hodiny jsem ve třídě jen seděla a nepřítomně hleděla před sebe, až tělocvik mě trochu probral. Ale všechno popořadě!

Začínali jsme francouzštinou. Podle profesorky text, který jsem napsala o Kunderově knížce, nebyl špatný (i když jsem tam měla fakt dvě obr chyby, za které by mi p. prof. Kosová – francouzštinářka v české škole – asi utrhla hlavu, holt mi to nějak nesepnulo). Jedinou výtkou snad bylo, že to bylo moc krátké, že jsem nedovedla rozvést své myšlenky. Ono tentokrát těch myšlenek zas tolik nebylo! A krátký text? Vždyť jsem to v té hodině ani nestihla dopsat. No, pravda, když jsem na to měla čas přes víkend, možná jsem to mohla trochu vylepšit... Tak příště. Horší bylo její náhlé rozhodnutí: moje úroveň (alespoň té psané) francouzštiny je už podle ní dostatečně dobrá na to, abych příští práci mohla psát se svými spolužáky. Tak to, abych začala dávat pozor a možná si ve finále koupila tu knížku, o které se pořád bavíme, protože v českých zdrojích o ní moc informací není...

Druhou hodinu jsme měli volenou angličtinu. Já a asi další čtyři lidi jsme byli jediní s hotovým domácím úkolem – měli jsme napsat co nejšílenější činnosti, které bychom mohli dělat v důchodu. Bungee-jumping na Novém Zélandu je jasná volba! Kromě toho jsme dostávali opravené naše slavné dopisy nespokojených novomanželek matkám. Mám 9/10. Raphaël se mi "přiznal", že má známku stejnou. Podle něj jsem v anglickém pravopise lepší než on. No jo, já se to totiž všechno musela učit, jak ta slova vypadají! A zas pletu předložky, že ano, takže cheer up WITH sth, jasný...

Dopoledne jsme ještě měli dvouhodinovku volleyballu, při které jsem si opět zvládla uhnat nějakou bolestivou modřinu na levém zápěstí (já se toho snad nezbavím!), ale aspoň jsem se konečně trochu rozpohybovala.

Bohužel jsme klasicky skončili příliš pozdě a před jídelnou byla velká fronta. Tak jsem Raphaëla ubezpečila, že si něco vezmu v domě Stéphanie, a vyrazila si trochu odpočinout. Odpoledne jsem pak klasicky chtěla jet autobusem ve 13.36, jenže cestou byla zácpa (něco opravovali), takže jsem do třídy vpadla s vykoktaným "pardon" 2 minuty po zvonění. Naštěstí z toho nikdo tragédii nedělal.

V hodině ekonomie jsem skoro nevnímala (Raphaël se mi pak přiznal, že na tom byl podobně, prý unavený; já byla ráda, že odpoledne už jsem alespoň neusínala na každém kroku). Kromě toho zítra moji spolužáci mají psát nějakou disertační práci. Šla jsem se na to zeptat profesorky, která mě ujistila, že si nemám dělat starosti, že pokud chci, můžu mít nějakou jinou práci (ve finále jsme se dohodly, že mi vymyslí něco v CDI, což znamená, že tam budu sama, protože spolužáci zůstanou psát ve třídě, tak nevím, jestli mě to nemá děsit.

..).

Pak jsme měli hodinu mezeru, ale Raphaël se chtěl připravit na onu zítřejší práci, a tak jsem otevřela svůj "jazykový sešit", jak já tomu říkám. To je sešit, kam si píšu poznámky, slovíčka a gramatiku ze všech jazyků, které se učím. A pak, když je čas (jako dnes) sešit otevřu a všechno mám pod nosem, nač nosit těžké učebnice? Takže jsem si zopakovala něco málo z angličtiny a finštiny a poté s Raphaëlem vyrazila na poslední hodinu – matematiku.

Měla jsem trochu strach, co se bude dít, protože ta práce s počítačem mi moc nejde (ani tak samotná práce, jako že nemám ponětí, co mám dělat). Naštěstí jsme jen dostali vyhodnocení předchozího snažení (mám 12/20, to jde; sousedka vedle mě má 10/20, takže mě může těšit, že alespoň nejsem nejhorší). Potom jsme pokračovali s počítáním. Dostali jsme tři cvičení. Profesor: Tak začněte. Udělala jsem první cvičení. Rozhlédla jsem se po třídě. Začala jsem druhé cvičení. Vtom profesor povídá: stačí, když uděláte to první cvičení, nejdříve to zkontrolujeme, ale pospěšte si. Tak jsem se zastavila, rozhlédla po třídě, všichni ještě psali. Pak jsme tedy zkontrolovali první cvičení a pustili se do druhého. Já mezitím zvládla i to třetí a pak do konce hodiny koukat z okna, zatímco někteří mají poslední příklady za domácí úkol, protože je nestihli. Takže ve finále naštěstí docela pohoda...

Domů jsem nakonec jela sama, protože jsem potřebovala ještě něco zkontrolovat ve škole a Raphaël trochu pospíchal, aby stihl svůj autobus. Možná totiž zítra začínám až v 9. hodin, ale na seznamu chybějících profesorů jsem tu na první hodinu nenašla, takže nevím. Však ona mě nějaká hodinka v CDI navíc nezabije, že jo? (Jinak ta první hodina je povinná angličtina, kterou Raphaël nemá, což mi brání vyřešit tento problém).

Odpoledne jsem konečně zhlédla film vypůjčený z knihovny a dnes se odebírám do svého lože o něco dříve v naději, že se mi podaří dohnat spánkový deficit. Brou noc... 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pondělí 4.4.2011 andrea* 07. 04. 2011 - 02:47
RE: Pondělí 4.4.2011 cayenne 07. 04. 2011 - 16:46