Úterý 19.4.2011

21. duben 2011 | 19.23 |

Dnes jsme začínali angličtinou, koukali jsme na nějaký film o konci Apartheidu a nástupu Nelsona Mandely do prezidentského mandátu, docela zajímavé, škoda, že jsme to nestihli celé...

Následovala biologie, kde stále probíráme velké téma VODA! Poté jsem konečně měla chvíli promluvit s Raphaëlem: že prý hrají v těch 15.30, takže jsme se domluvili, že se ve 14.h. sejdeme v CDI a o hodinu později společně vyrazíme do centra.

Na dvouhodinovku ekonomie jsem se opět posadila vedle Margot. Krátce jsme spolu pokonverzovaly a pak se každá věnovala své činnosti: ona ekonomii, já především snaze neusnout!

Po záchranném zvonku jsem vystřelila do jídelny. Nacpáno jako obvykle. Chvilku jsem se posadila na lavičku na sluníčko a pak to zkusila znovu. Naštěstí se fronta rychle zmenšovala (také jsem v jídelně nemohla najít volné místo), a tak jsem se asi po 20 minutách dostala dovnitř. Dnes jsem si vzala těstoviny s kuřecím masem a houbovou omáčkou, k tomu samozřejmě jogurt bílý slazený a dnes také kávový pudink. Když jsem to všechno ještě zvládla zapít trochou vody a procpat se k pultu, kde se odkládají tácy, zbývalo mi už jen pár minut do další hodiny.

Naštěstí jsem na angličtinu dorazila včas. Mimo jiné jsme dnes dostávali testy z minulého týdne a mám 15/20. No, na angličtinu to není zas až tak zářivý výkon, ale když k tomu přičtu fakt, že jsem to napsala bez přípravy a ani se nějak netrápila s cvičeními, kterým jsem nerozuměla, tak to není tak hrozné. (Jo a 50 % chyb jsem měla ve členech, do toho aby husa kopla, Češi se bez "a" a "the" obejdou taky, proč to do té angličtiny pořád musím cpát?).

Raphaël se v CDI zrovna zabýval úkolem z němčiny s pomocí internetového slovníku. A tak jsem si zapnula počítač vedle něj a dala se do čtení zpráv. Koukám, že politiku a nepokoje v Libyi přerušily nehody veřejné dopravy. Autobus, tramvaj, kamiony (to je výjimka), pak vlak a nakonec tramvaj ještě v Ostravě (údajně téměř na stejném místě, kde byla nehoda nedávno). Ještě že v září začínám s tou autoškolou (já vím, já vím, tím se nebezpečí nijak nesnižuje, ale nemůžu si nerýpnout...).

V lehkém tempu konverzace jsme pak došli na zastávku a nastoupili do autobusu č. 9. Najednou jsme na nádraží a Raphaël, že vystupujeme. No tak jsem mu neodporovala a vyběhla za ním. Po chvíli mi to ale nedalo: Proč jsme vystoupili tady? 9 před kino nejede. Ale ano! Hodil po mně zoufalý pohled. Prý myslel, že tam jezdí jenom 8. Kdepak, 9 a taky 4. A z jedné zastávky 1 a 16 se tam dá za 3 minuty dojít. Nakonec jsem nad tím mávla rukou, alespoň si uděláme krátkou procházku. Raphaël mě přesvědčil, že v tom kině, do kterého jsme mířili, hrají už od půl, takže bychom si měli pohnout.

Pochopitelně, když jsme tam přišli, tak jsme zjistili, že nikoli, až v 15h55, přesně, jak jsem to našla JÁ. Ach jo! Proč mě ten kluk neposlouchá? (A nejen on...)

Ještě nám zbylo pár minut, a tak mě doprovodil do obchodu Orange, kde jsem si koupila kredit na mobil, a poté jsme zamířili ještě do nějakého antikvariátu. Nakonec jsem se dočkala a ve 4 hodiny jsme seděli v prázdném sále a sledovali reklamy. Po chvíli začal samotný film. Opravdu skvěle jsem se pobavila, mimo jiné také proto, že jsem většině dialogů porozuměla a pochopila, jaké problémy hlavní hrdina musí řešit (jinak je mu asi 8, vztah rodičů jaksi dočasně zamrzl, on je zamilovaný do spolužačky, která si o něm myslí, že je blb; nebudu vás napínat, má to happy end!).

V půl šesté jsem opět spatřila denní světlo a společně jsme mířili k zastávce. Raphaël se však rozloučil a mířil pryč, prý na nádraží. Trochu mě to překvapilo, mohl jet 2 se mnou, pokračovat až na Trélazé a odtamtud autobusem, který mu prý jezdí častěji než ten z nádraží... No, raději jsem se v tom nerýpala, popřála mu hezký večer a jala se vyhlížet autobus č. 2.

Po večeři jsem jen udělala něco málo do školy – aby se neřeklo, a zalehla s knížkou. Mám ji dočíst do pátku, to jsem tedy zvědavá, protože moje tempo ve fr. pořád není dostačující...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře