Čtvrtek 7.4.2011

8. duben 2011 | 10.27 |

Dnes jsme začínali dvouhodinovkou dějepisu. Protože mi autobus ráno zase ujel, dorazila jsem sotva 5 minut před zvoněním, tudíž před třídou už byla většina spolužáků. Raphaël se ke mně prodral a vybafnul něco, z čeho jsem vyrozuměla jenom "kino" a "úterý". Tak jsem nesměle odpověděla, že v úterý končím ve 14h. On zas, že představení jsou klidně od 15, 16h. Takže asi fakt jdeme?! Super!!

Tentokrát jsme se dostali až k rokům 1938 a 1939 a přišla řeč také na Mnichovskou dohodu. Opravdu jsem byla zvědavá, jak se o tom ve francouzské škole učí, protože si tady dějiny pochopitelně vykládají tak, aby z toho Francie vyšla co nejlépe. Takže jsem měla možnost se zapojit do hodiny, když profesorka vznesla dotaz, kde jsou Sudety, a docela mě potěšilo, když zdůraznila, že Francie akceptovala německou anexi československého území, přestože Československo bylo spojencem Francie. A též mě potěšilo, že někteří spolužáci se nad tím skutečně pohoršili. Také jsme to později řešili s Raphaëlem, vykládala jsem, že čeští vojáci byli připraveni svou zemi bránit, ale protože se rozhodlo, že Německo mělo na Sudety nárok, nezbylo nám, než poslechnout... Pak přišlo na přetřes i téma jaderné havárie v Japonsku (prý se ta Raphaëlova sestřenice, co tam studuje, musela vrátit do Anglie, ale teď, když se to trochu snad uklidnilo, se chce jet co nejdřív znovu, s čímž rodina pochopitelně nesouhlasí...). Byla jsem ráda, že se konverzace opět rozhýbala, tenhle týden to nebylo úplně ono.

Další hodina nám odpadla, protože francouzštinářka nedorazila. My tedy zamířili do CDI, kde Raphaël dodělával nějakou práci z SES (ekonomie). Já jsem si vyhlédla knížku Stařec a moře od Hemingwaye (pochopitelně ve fr.), a protože je v překladu psána vcelku jednoduchým jazykem a většině jsem porozuměla, hned jsem si ji půjčila domů!

Ještě hodina angličtiny a po krátké pauze v CDI jsme mohli vyrazit na oběd. Okolo té 13. h. už jsem vážně měla pořádný hlad! K mému nadšení se dnes podávaly hranolky (s nějakým masem). Zrovna jsem postupovala k regálu, kde se berou lžičky a ubrousky, když vtom se náhle studentka přede mnou zastavila. Chtěla jsem si pomyslet něco o hloupých Francouzích, co se zastaví bez varování a já do nich málem vrazím, ale když jsem viděla, co bylo příčinou tohoto počinu, okamžitě jsem jí odpustila. KEČUP! Jistě, nalevo lžičky, napravo kyblík s kečupem. Samozřejmě jsem toho využila a dopřála si svou oblíbenou kombinaci – hranolky s kečupem! Mňam!

Sice jsem chtěla navrhnout, že bychom po obědě mohli zůstat venku a nechodit do CDI, ale byla jsem (asi z toho kečupu) tak mimo, že jsem si to uvědomila až uvnitř budovy. Tak snad příště. I když Raphaël nevypadá jako velký milovník opalování (*smile*).

Odpoledne jsme měli ještě hodinu ekonomie, kde jsem odevzdala svůj slavný elaborát o jaderných elektrárnách a zároveň obdržela opravdu jeho kratší verze. Známka? 4,5/5! K čemuž mám připsáno, že to je pozoruhodné hodnocení a že je moje práce dobře napsaná, dobře strukturovaná (no nevím, co by chtěla na 800 znaků?) a co se týče gramatických chyb, taky to nebylo tak děsivé... Takže spokojenost asi na obou stranách – v případě profesorky, že jsem schopná taky pracovat na stejném tématu jako moji spolužáci; v mém případě – že jsem schopná čím dál lépe psát texty ve fr.

Poslední hodina byla španělština, stále probíráme onen slavný film a myslím, že jen tak neskončíme. Bohužel, protože mě to zrovna moc nebaví. Tudíž zvonění jsem opravdu uvítala! Jenže profesor nás zdržel zadáním úkolu na příští týden, a tak mi Raphaël utekl! Domů jsem tedy jela sama, chvíli si odpočinula a vyrazila do terénu – na poštu, do Intermarché a pak okolními (dosud neprozkoumanými) uličkami zpět. Je sice fajn, že je tak krásně, ovšem má to jeden háček – počínaje dneškem mi tady začala alergická sezóna a nejbližší déšť slibují až příští středu! Snad to nějak přežiju, ale nejspíš mě to až do konce pobytu už neopustí...

Večer jsem ještě využila příležitosti a napsala Raphaëlovi SMS. Jako důvod jsem si vymyslela dnešní absenci francouzštinářky a nejistotu, zda nebude chybět i zítra (což by znamenalo, že bych zítra neměla školu vůbec). Jenže tohle má taky jeden háček: odpověď jsem nedostala. Tak nevím, jestli je s mým mobilem zase nějaký problém, nebo zapomněl, nebo mě ignoruje? Po dnešku jsem měla pocit, že ta poslední možnost snad nehrozí... Fakt nechápu.

U večeře mě navíc Nicolas požádal o pomoc s úkolem z matematiky, bez mučení se přiznám, že jsem nám moc dobré jméno neudělala, protože jsem na řešení ani po půl hodině nepřišla. Stydím se! Ale geometrie vážně není moje silná stránka. Zato bych mohla začít zas s prací do české školy, kterou jsem tenhle týden totálně zazdila! Ach jo. Ptáte se, jak to všechno můžu stíhat? Jednoduše, já to nestíhám, jenom dobře maskuju!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře