Pondělí 11.4.2011

12. duben 2011 | 15.53 |

Dnes jsme začínali hodinou francouzštiny. Hned po ránu se mi s Raphaëlem podařilo prohodit pár slov, což mi trochu zlepšilo náladu, protože po tom třídenním válení jsem měla ráno docela problém včas vstát.

Opět byla řeč o dramatu, ale tento týden by to snad už mělo skončit. Trochu mě děsí, že potom přijde nějaká kompozice a profesorka mě strašila s tím, že ji po mně brzy bude chtít stejně jako po spolužácích. No, snad mi to ještě jednou odpustí...

Následovala angličtina. Měli jsme pracovat ve dvojicích a já jsem skončila u jedné spolužačky, která v tomhle jazyce zrovna nevyniká. Takže dvakrát jsem se jí pokusila nějakou větu nadiktovat, pak mi předala tužku a papír, ať to napíšu. Ve finále jsem kromě dvou řádků napsala celý text – rozvinutí myšlenek jedné písničky, kde nějaká holka zpívá o tom, jak je její babička úplně mimo mísu a stále žije ve světě, co tu byl před X lety. Jsem docela ráda, že tu autorku neznám...

Potom jsme měli dvouhodinovku tělocviku. Kupodivu po dnešku nemám žádnou modřinu! Zato chudák Raphaël si udělal něco s prsty, ale hýbat s tím může, takže zlomené to není. (Uf). V poledne totiž opět zavedl řeč na téma kino. Takže to zítra platí! Jupí! To bude asi dlouhý zápis (*smile*). Kromě toho jsme se bavili o konci školního roku a prázdninách (letních). Raphaël se zmínil, že ve městě je nějaká herna, kde se dají hrát společenské hry (ale nejspíš i jindy než jen o prázdninách), dokonce snad prý zadarmo (ty hry, pochybuji, že občerstvení). Až vznesl dotaz, zda takové hry hraju ráda. Zavětřila jsem příležitost a prohlásila, že ano, a smutně dodala, že nemám s kým. Takže naznačil něco v tom smyslu, že máme další plán na společné setkání třeba o víkendu? Jen mě trochu rozhodilo, že nadhodil zrovna šachy. Tak jsem mu to vysvětlila: já šachy moc neumím. A víš, Raphaël, moi, j'aime GAGNER! (já miluju, když vyhrávám). Ale tak ono v mém případě bude výhra, když nebudu sedět na zadku doma sama, že jo?

V poledne jsem skočila do domu Steph s věcmi na tělocvik a pak se vydala na odpolední vyučování. Před učebnou jsem narazila na Raphaëla a opravdu mě potěšilo, že konverzace pokračovala v docela slušném tempu. Tak jsem mu lehce vylíčila, jak se teď bavím při čtení novinky.cz o korupčních aférách a bůhvíčem. Také jsem si mu postěžovala, že předčasné volby v žádném případě nechci, co kdyby byly po 15.7.? Já si ráda ještě nějaký ten rok na rozmyšlenou nechám! A potěšilo mě, že ona i Francie má svoje problémy, co se tohohle týče. Holt každý máme něco. Pak jsme se zvládli ještě lehce pohádat (ale tak jenom naoko), jestli dneska máme ECJS nebo dějepis a já se opět musela smát, když nevěděl, v jaké jsme učebně (protože se za celý rok nenaučil rozvrh! Já to zvládla za 3 měsíce a to mám v hlavě pořád i ten český!!!). No a taky mi učebna byla dobře známá díky onomu incidentu ztracené třídy, který jsem v lednu musela několikrát řešit. Jo, to jsem dneska taky Raphaëlovi povyprávěla, jak jsem zoufalá chodila do Vie Scolaire. A teď jsme se tomu zasmáli, samozřejmě, jenže mě tehdy zrovna do tance fakt nebylo... Ale tak, co tě nezabije...

Ze školy jsme jeli spolu autobusem. Slíbil, že koukne, v kolik ten film dávají, a dá mi vědět. S tím jsem ho "propustila", a protože dnes nebylo moc hezky, přímo jsem zamířila do domu Steph. Ještě jsem zaběhla do Intermarché, napsala něco málo z obou (českého i francouzského) dějepisu, Nicolase u večeře poučila, že bitva u Waterloo byla 1815 (a to nevěděla ani Stéphanie!!!) a opět si nestihla pustit vypůjčený film z knihovny a teď honem doháním zápis v 11.h. večer a přemýšlím, kdy se zas do té postele dostanu... Ach jo! Kam se ten čas ztrácí?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře