Čtvrtek 14.4.2011

15. duben 2011 | 19.19 |

Dnes jsme začínali dějepisem v CDI, potažmo ve třídě prezentací práce ze včerejška. Naštěstí se na mou skupinku ještě nedostalo, i když věřím, že se nám to s Raphaëlem a Zarou podařilo zpracovat docela dobře. Na konci hodiny jsme také dostávali disertační práce z minulého týdne o I. světové válce. Profesorka se zdála být opravdu potěšená mým výtvorem, prý jsem dobře pochopila, o čem je řeč (jakpak by ne, když jsem to nastudovala na internetu v češtině), ale že i můj projev je na velmi dobré úrovni. No ten psaný možná... Ale tak, každá pochvala potěší, že jo?

Následovala francouzština, která čím dál hlouběji spadá do nudných předmětů. Trochu mě probralo akorát nepříjemné oznámení, že Raphaël musel v poledne někam do nemocnice (nejsem si ale jistá, jestli jsem dobře rozuměla). Zkrátka, že prý v poledne ve škole nebude.

Celá smutná jsem šla na hodinu angličtiny, kde jsme dnes s Léou dokončovaly nějaký ten rozbor písně. Vlastně jsem za tu spolupráci s ní docela ráda, opět je to šance se tu dát do řeči i s někým jiným. A navíc ukázat, že alespoň v něčem nejsem úplně nulle.

Potom mi nezbylo nic jiného než se vydat do jídelny sama. Ta ovšem byla narvaná jako obvykle, tudíž jsem se usadila na lavičce venku a dala se chvíli do čtení.

Když se fronta konečně trochu zmenšila, vyrazila jsem na oběd. Stálo to teda za prd - jak jídlo, tak fakt, že jsem tam zkysla úplně sama. Co se dalo dělat. Další hodinu jsem přečkala v atriu (venku bylo už moc horko) s knížkou, nad kterou jsem úspěšně málem usnula.

Pak jsem se vydala ke třídě na hodinu ekonomie. Bylo sice fajn, že Raphaël dorazil, ale až do hodiny, takže taky k ničemu. Navíc jsme dnes končili španělštinou (kterou on nemá), takže i cestu domů jsem musela zvládnout sama. Prostě paráda, fakt...

Když jsem dorazila do domu Steph, konečně jsem dopsala nějaké výpisky z fyziky, něco málo si přečetla o aktuálním dění na internetu a tak nějak relaxovala a přemýšlela, jak ten víkend ještě zachránit. Moc růžově to tedy nevypadá...

Pak nám Steph oznámila, že s Nicolasem jdou na večeři k babičce. V mrazáku máte palačinky plněné sýrem, v troubě ohřátou bagetu, obslužte se. Aha, super. Nakonec palačinky zbyly na mě, neboť Nadia prohlásila, že vaření vážně není její silná stránka. Jako by snad moje byla... Každopádně můžu s radostí konstatovat, že o hladu jsme nezůstaly a po tom, co jsem zjistila, že Nadia taky zbožňuje kečup, zmizely poslední pochybnosti – kečup zachrání všechno.

Vzhledem k tomu, že televize stále stávkuje, hned po večeři jsme se odebraly do svých pokojů. Teď je jen otázkou, kdy se zvládnu odebrat taky do postele...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře