Vědění

15. duben 2011 | 19.47 |

Má úvaha na téma vědění, moudrost, přemýšlení - co nám to přináší a za jakou cenu?

Vědění.

Uvažovali jste nad tím někdy? Co to vlastně je? K čemu je to dobré?

Pro mě je vědění velmi důležité, a to z mnoha důvodů, ať už z prostého faktu, že spadám do kategorie "vzhled šedý průměr, ale vědomosti to zachraňují", nebo čistě jen proto, že mě to baví. Ne, vážně. Mě baví škola, baví mě učení. Jasně, že ne úplně všechno, ale seznam věcí, o které se v žádném případě nezajímám a zajímat ani nechci, je velmi krátký a navíc plný výjimek.

O vědění přemýšlím poslední dobou docela často. Přivedly mě k tomu především dvě věci: citát čínského myslitele Konfucia, že "Kořenem zla je nedostatek poznání", v druhé řadě potom kniha Egypťan Sinuhet od finského spisovatele Mika Waltaariho. Literární dílo mě také přivedlo k návrhu na jistou úpravu výše zmíněného citátu: "Kořenem zla je nedostatek poznání, kořenem smutku pak jeho přílišná míra".  Ptáte se proč?

Myslím, že ti, co knihu četli, to tuší. Těm co ji neznají (a rozhodně doporučuji napravit, přestože je to knížka trochu delší, je velmi poutavá a zajímavá!), postačí, když řeknu, že Sinuhet byl lékařem ve starověkém Egyptě, už jeho povolání napovídá, že musel získat opravdu mnoho vědomostí. Ve finále se k těmto vědomostem přimíchaly i prosté fakty o politice státu a jiné další informace, které pro některé mocichtivé muže mohly být nebezpečné, pro Sinuheta byly především zdrojem smutku. On totiž v plném rozsahu poznal tu zkaženou stránku života, všechny intriky a jednání probíhající v pozadí.

Proto se také často mluví o "blažené" nevědomosti. Ono je někdy opravdu lepší nevědět, protože pravda bolí, to je myslím také vcelku známá věc. Jistě, záleží na dané situaci, ale všeobecně se dá říct, že pokud (nebo dokud) něco nevíte, jste šťastnější. Například nevěra: dokud manžel neví, že mu žena není věrná, je šťasten, protože se tím netrápí. A až na to jednou přijde...? Tím už bych zabíhala od prostého vědění k úvahám o lžích a to si nechám raději na jindy. Zkrátka, nevědomost má také určité výhody, to je nepopiratelné.

Když už mluvím o tom vědění, měla bych se zmínit i o "studiu" a "přemýšlení". Začnu nejprve onou činností, kterou jsme my, mladá generace, 9 let povinni zvládnout, i když ve finále se tím trápíme mnohem déle. A co když ne? Co když to není trápení? Ono studium do jisté míry přináší moudrost. Tuto vlastnost sice z velké míry považuji za vrozenou, ale (stejně jako třeba inteligence) cvičením se dá dosáhnout jistého posunu. Není to někdy snazší? Když jednoduše víte odpověď na otázku, když jste se naučili, jak to bylo, a máte možnost chybu neopakovat; nebo když jste se naučili, jak něco udělat, jak najít podstatu některých věcí. Studium je velmi užitečné.

A stejně tak i přemýšlení. Říká se, že přemýšlení bolí. To je pravda, ale každého bolí trochu jinak. Možná je to věkem, to nevím (v téhle úvaze tento obrat zní asi bizarně). Je pravda, že má hlava je ještě mladá a přestože jsem si do ní zvládla nasoukat už velké množství informací a zkušeností (možná víc, než byste od 17leté holky čekali), přesto pracuje rychle a ani po dlouhé námaze se jen tak neunaví. Jak to budu mít za 40 let, těžko říci. Třeba potom pochopím, proč se mnou dospělí odmítali po půl hodině hrát hry na přemýšlení, protože je z toho bolela hlava. Uvidíme.

Ale i mě svým způsobem přemýšlení bolí. Ono totiž také záleží, nad čím člověk přemýšlí. To je asi u každého jiné. Já například velmi často přemýšlím o životě, lidech okolo a také o sobě. (Podle některých mých přátel přemýšlím až moc). Jaká je ta správná míra, to si netroufám odhadovat. Každopádně jsem přesvědčená – a zvlášť v dnešním rychlém moderním světě – že lidé o těchto tématech přemýšlí NEDOSTATEČNĚ. Kdyby to totiž tak bylo, pak by přišli na to, že to bolí. A není to námaha šedé kůry mozkové, ale prostý fakt, že dnes se lidé jen málo (skutečně a hluboce) starají o to, co se děje okolo nich. Kdyby si to uvědomili, začne je to bolet. Protože by si uvědomili, že mnoho věcí udělali špatně, že některé lidi zranili, že některé příležitosti promeškali... K čemu to je? Že nás to akorát stahuje do černých hlubin depresí? Ano, budeme-li málo opatrní, pak se to může stát. Na druhou stranu, jak jinak chcete ve svém životě najít chyby, analyzovat je a napravit? Vždyť to může být cesta ke štěstí – poznat, proč jsem nešťastný. Je to cesta, jak hledat příčiny, a to je záležitost, které se dnes věnujeme příliš málo, když se "léčí" (často však jen skrývají) neblahé následky.

Tak jak je to s tím věděním? Ano, vědět příliš mnoho, to může být nebezpečné – ve všech směrech. V souvislosti s egyptským lékařem jsem tady zmiňovala znalost nějakých nepohodlných faktů (politické intriky), v dalším případě může třeba nastat prostý problém s tím, že lidé, kteří vědí, také často lépe a racionálněji přemýšlí a vidí věci v pravých barvách. A ty mají do růžové leckdy velmi daleko.

Například dnes jsem sledovala jeden krátký dokument o Janu Palachovi. Bylo tam řečeno, že studoval historii a nějaký čas pobýval v SSSR. Bylo tam také řečeno, že v srpnu 1968 už věděl, že sovětské tanky nepřijely na nikterak krátkou dobu, že díky svým vědomostem a znalostem správně vyhodnotil závažnost situace. A čin, který následně provedl, ten mluví za vše...

Zdá se, že lidé žízniví po vědomostech, jako třeba já, jsou častěji smutnější než ti v "blaženém nevědomí". Nejspíš to tak bude, ale i přes všechno to zlé, co člověk spatří, je třeba hledat štěstí. Jen se zamyslete, kde by se asi mohlo skrývat? Lidé o sobě málo přemýšlejí, neznají se, myslím, že to je hlavní zdroj jejich neštěstí...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Vědění kvinnor 15. 04. 2011 - 23:00