Čtvrtek 21.4.2011

23. duben 2011 | 10.36 |

Dnes jsme začínali dvouhodinovkou dějepisu a postupně jsme se přesunuli k tématu II. světová válka. Profesorka nám pouštěla nějaký film, ve kterém byly i záběry na Prahu, německé vojáky pochodující okolo sochy sv. Václava, německou část obyvatelstva, jež je nadšeně vítala. A k tomu v tom filmu v pozadí hrála Smetanova Vltava. Až mi z toho bylo do pláče, ale minulost je minulost a jsem ráda, že se i tady ve Francii mluví o Mnichovské dohodě v podstatě jako o zradě Československa (už jsem psala, že si Francouzi historii většinou vykládají tak, aby z toho vyšli co nejlépe).

Následovala ekonomie, kde se však probíraly chyby, kterých se spolužáci dopouštějí v disertačních pracích, a jak se jich vyvarovat. Jinými slovy, já celou hodinu neměla co dělat, takže došlo i na kreslení...

Poté byla angličtina, kde jsme k mému potěšení měli sledovat nějaký americký seriál (respektive jeho první epizodu), navíc s anglickými titulky, takže jsem rozuměla skoro všemu. Tak jsem se do toho zakoukala, že zvonění jsem nejprve vnímala jen jako dočasný rušivý element. Až když se spolužáci začali zvedat, tak jsem se probrala též. Po prázdninách se prý dodíváme.

Pak jsme šli s Raphaëlem do CDI, kde jsem Nadie okopírovala její občanku (pro Stéphanie) a pak se dala do čtení. Před 13.h. jsme se vydali do jídelny. Dneska to bylo kuře s rýží a též nějaká omáčka, šedý průměr.

Protože mi odpolední vyučování začínalo až v 15.h. (přesněji dneska jsem měla jen 1 hodinu odpoledne), stavila jsem se v průběhu poledne v domě Steph. Trochu si odpočinula a vyrazila na španělštinu. Opět další hodina téměř nicnedělání, která utíkala zatraceně pomalu.

Odpoledne jsem se vydala na poštu zařídit placení těch prázdnin u moře. Naštěstí paní byla milá, všechno mi vysvětlila a ve finále se to ukázalo jako docela jednoduchá věc (vážně jsem nepotřebovala vědět víc než jméno Steph a údaje o sobě). Ve finále jsem dostala nějaké potvrzení a s díky odešla. Vzhledem k tomu, jaké jsem z tohohle úkolu měla obavy, se mi pořádně ulevilo, že to mám za sebou. Také jsem se chtěla odměnit, že jsem si dodala odvahy a zašla tam hned dneska, přestože jsem přemýšlela až o zítřku.

Nakonec jsem si dopřála láhev Coly a balík chipsů. A aby se to na mně příliš nepodepsalo, opět jsem se dala do cvičení. To jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží...  Večer jsem konečně zhlédla film, který jsem si už minulý týden půjčila v knihovně a napsala opět něco málo z Lyrgina a Kerin. Také jsem se spojila s Karolinou (ze Švédska) přes Skype a s hrůzou zjistila, že v angličtině mám najednou jaksi mezery... Snad se to v Praze zase spraví.

Dnes jsme navíc jako dezert k večeři měli zmrzlinu. Nepředstavujte si nic extra, prostě nanuka. Ale to moje první zmrzlina ve Francii! Hurá! (O tom zvětšujícím se obvodu pasu raději nemluvím...). Nakonec jsem se s Kunderovou L'ignorance se odebrala do postele, pořád těch stránek zbývá až až... Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře