Úterý 17.5.2011

19. květen 2011 | 22.04 |

NESNÁŠÍM SVOU ALERGII NA PYL! Ale to jsem trochu odbočila... Tak tedy dneska škola opět od 8. V noci mě – jak se poslední dobou stalo zvykem – pronásledovaly šílené sny, tudíž po probuzení jsem ráno podezírala z toho, že je čtvrteční. Ne, středeční. Ach, vlastně úterý, připomněla mi studená voda v koupelně. Vzhledem k tomu, že zbytek rodiny začínal školu i práci až v 9, co nejtišeji jsem se vyplížila z domu, abych je nebudila, a šťastně – no dobře, lhát se nemá, takže s patřičně politováníhodným výrazem ve tváři – jsem vyrazila na zastávku autobusu. Jak jsem u toho nepřítomně ukusovala ze své skromné snídaně, náhle mi docvakla dost nepříjemná věc. Snídani mám sice skoro v sobě, svačinu v tašce, ale na oběd jsem si kartičku nevzala! Co se dalo dělat, musela jsem se vrátit. Naštěstí autobus jako obvykle přijel později, a tak jsem ho v pohodě stihla i s tímto drobným zádrhelem.

První hodinu jsme měli angličtinu. Já dnes nějak mimo, sice jsem skoro celý víkend prokecala anglicky se svým novým známým z Ghany, ale mám pocit, že se mi to všechno motá čím dál tím víc.

Následovala biologie, kde jsme se dívali na nějaký pořad, evidentně pro děti, kde ze sebe dva jistě jinak velmi seriózní pánové dělali šašky, aby nám vysvětlili, že člověk je hrozně neekologický tvor a že musíme s vodou šetřit, protože je těžké získávat tu pitnou. No jo, tam jsou totiž zlé bakterie, ke kterým se přidají hodné bakterie, a ty ty zlé zlikvidují. Zlé a hodné bakterie... No comment.

Další hodinu byla ekonomie, což v mém případě znamená další dvě stránky jednoho z mých literárních děl (bohužel v Lyrginovi a Kerin mám zásek, ale věřím, že to za chvíli přejde). Druhou část dvouhodinovky jsem Margot a Clémence učila češtinu. Náhodou až na "ř" jim to docela jde. A na to prokleté "tě", které dosud ani jedna není schopná vyslovit správně.

Nádhera, další překrásný západ slunce...

Ale zpátky do dřívějších hodin dnešního úterý: po ekonomii jsem chtěla jít na oběd. Vzhledem k tomu, že se fronta opět táhla až ven, rozhodla jsem se chvíli počkat na lavičkách před jídelnou. Tam jsem potkala Kaiu, takže ta chvíle utekla o něco rychleji, když jsem si s ní stihla krátce popovídat.

Každopádně v jídelně se nebylo na co těšit. Salát nějaký neutrál bez chuti, hlavní jídlo čočka s rybou, a jako dezert za normálních okolností zmrzlina. Ale ten chlápek, co je rozdával, přede mnou stihnul vynadat nějaké studentce, že si toho už nabrala moc, a tak na zmrzlinu nárok nemá). Tak mě to rozhodilo, že jsem neměla chuť zkoušet, zda bych jeho podmínky splňovala, že jsem raději hrábla po nějakém sýru (mimochodem následujícího dne si Raphaël postěžoval, že personál v jídelně bývá velmi často podobně nerudný, takže to evidentně nebyla žádná výjimka).

A zmrzlinu si dám v Praze! A za celé léto si jich koupím... no hodně :-) Co je mi do nějakého nervního Francouze? (Určitě si to chtěl nasyslit pro sebe! :-) ).

Po obědě mě čekala ještě druhá hodina angličtiny, která byla stejně nudná a nezajímavá jako obvykle. Poté příjemné zjištění, že profesor na španělštinu celý týden chybí, tudíž zítra jdu do školy až na 9. a ve čtvrtek zase končím o hodinu dřív!

Odpoledne jsem se potom dala do učení jazyků, neboť to je jediná věc, kterou mám chuť se učit. Co se to se mnou děje? Poslední dobou nemám chuť vůbec na nic, nejraději bych jenom koukala na zdi a čekala na zázrak... Aby se neřeklo, zaskočila jsem nakonec ještě do knihovny pro další film – tentokrát francouzskou klasiku, komedii s Louis de Funés, jsem tedy zvědavá, jak zvládnu porozumět i bez titulků. Poté jsem zašla i do Intermarché doplnit nějaké zásoby a také si koupit nový šampon, který za zbývající 3 týdny rozhodně nemám šanci vypotřebovat, ach jo! (A fakt nevím, kam to všechno do toho kufru nacpu!)

Teď už se jdu pomalu uložit a dokopat se alespoň chvíli k přečtení pár stránek z učebnice chemie, nemůžu se pořád takhle flákat! Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře