Pondělí 25.4.2011

29. duben 2011 | 19.48 |

Dnes jsem vstávala okolo 8., trochu se upravila, honem něco málo přečetla z matiky a chemie a po 11. hodině jsem vyrazila k jezeru Maine. Protože dneska autobusy jezdí s šílenými intervaly, byla jsem tam o 45 minut dříve. U tamější loděnice jsem se dnes totiž měla sejít s jednou paní a jejím manželem, na něž jsem získala kontakt na internetu.

Ona je Češka, Hana (z Moravy), on Francouz (David), ale oba mluví výborně anglicky, neboť 7 let spolu žili právě v Anglii. Od ledna jsou ve Francii, u jeho rodičů, ale do Čech často jezdí i za její rodinou. (Hanka ještě moc dobře francouzsky nemluví, neboť na rozdíl ode mě tady tu francouzštinu moc nepoužívá a s angličtinou si zatím vystačí).

Zpočátku to bylo možná lehce rozpačité, znáte ten můj strach z cizích lidí. Záhy se však ukázalo, že, zvlášť v cizině, jsme si my se stejným původem ještě bližší, takže se konverzace velmi brzy rozhýbala (až z toho mám zase tendenci psát s moravským přízvukem).

Naštěstí jsme se bavily především česky, občas jsme něco nadhodily i anglicky, ale jinak chudák David jen sledoval loďky křižující jezero. My s Hankou jsme probraly všechno možné – rodinu, Francii, Libyi, francouzskou i českou politiku, cestování, domácí zvířata, zkušenosti ze základky, kamarády, známosti dalších lidí ve Francii...

Celkově jsme u jezera strávili více než 3 hodiny. Navíc Hanka připravila malé občerstvení – dva druhy salátů, nějaká čokoládová vajíčka, když dnes byly ty Velikonoce, nějaké sušenky... Také si posteskla, že Francouzi Velikonoce moc nedrží. Tady opravdu nikdo dneska děvčata s pomlázkou nehonil. Naopak každý chytal bronz na břehu jezera, skoro tam byla hlava na hlavě! (A taky těch mravenců!). Vlastně skoro den jako každý jiný.

Když už jsme začínaly lehce červenat, pomalu jsme se všichni zvedli a krátkou procházkou zamířili k autu. Protože mi autobus odpoledne jezdil jednou za hodinu a půl, byli naštěstí tak hodní, že mě až k Intermarché hodili autem. Tak jsem strávila opravdu příjemné odpoledne. Hanka si povzdechla, že za měsíc a půl odjíždím, že skoro všichni Češi, které tu zná v okolí, jsou jenom studenti nebo au pair na pár měsíců a pak zas utečou. Každopádně slíbila, že pokud budou mít ještě cestu do Angers, určitě mi dají vědět a myslím, že se obě rády znovu uvidíme.

Večer jsem se opět ponořila do úkolů. Jaksi jsem celý den "zabila" u jezera a teď mi ten čas trochu chybí. Ale když člověk není líný a pracuje intenzivně, ubývá to velmi rychle. Jenže já líná jsem...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře