Úterý 26.4.2011

29. duben 2011 | 19.51 |

Jak mám ty prázdniny, tak lehce ztrácím pojem o čase. Ještě že si to každý večer s deníkem ujasním! Tak tedy úterý. Dnes ráno jsem se tak zabrala do práce (ještě, kdyby tak byla školní), až jsem skoro zapomněla na čas. Aby se neřeklo, okolo poledne jsem otevřela učebnici matiky. A zjistila, že poslední kapitolku vůbec nechápu. A nechápu. A ani na potřetí ne. A příklad vyjde stokrát jinak a pokaždé špatně. Už jsem se dostávala do varu a měla chuť tu učebnici hodit z okna.

Najednou mi zakručení v žaludku připomnělo, že jsem jaksi zapomněla na oběd. Okolo půl třetí jsem sešla do kuchyně, abych zjistila, že tam nic není. Ještě, že byl dneska všední den. Zašla jsem proto do Intermarché, že si tam koupím sandwich.

Hurá, extra velký, šunkový, a navíc poslední. Bez váhání ho popadnu a kráčím k pokladně. Tam mi paní oznámila, že mi ho už nemůže prodat, neboť mu dneska končí spotřební lhůta. Kdyby byly do včerejška, tak neřeknu, ale když do dneška? A plánovala jsem to hned po opuštění obchodu zkonzumovat...? Raději jsem se nehádala, holt si vybrala jiný a okolo třetí hodiny vyrazila do centra.

Zjistila jsem, že tady vůbec nemám žádné kraťasy. Jenom ¾ kalhoty a sukně. Tak jsem se to rozhodla napravit. Ale co myslíte, přijdu do obchodu, najdu pěkné kraťasy za docela přijatelnou cenu (25€), jenže velikosti 42,40,36,34... Tak hledám jiné. Ještě třikrát jsem marně hledala svou 38, až jsem se na to vykašlala a šla udělat radost alespoň  mámě – koupila jsem opět pár Kinder vajíček. Vlastně čokoláda pak docela zvedla náladu i mně.

Ještě jsem plánovala cestu k jezeru, když jsem si náhle vzpomněla, že je vlastně úterý a já pořád ještě nevrátila ty knížky do knihovny! Hned jsem zamířila do domu Steph a rozhodla se to napravit. Trochu nesměle jsem knížky podala knihovnici a čekala, co mi řekne. Když mi jenom poděkovala za vrácení, dál jsem se tam nezdržovala. Rychle jsem si vybrala další dvě knížky na čtení: průvodce po Praze ve francouzštině a jeden z Connollyho románů (celkem 400 stránek, dosud jsem tu četla max. 200stránkové knížky, tak jsem zvědavá, jestli to stihnu).

Večer jsem se pustila do úkolu z francouzštiny do zdejší školy – měla jsem napsat dialog dvou kamarádů diskutujících o právě zhlédnutém divadelním představení. Prý krátký odstavec. Nakonec to mám ručně na A4. Ještě aby to nebylo plné chyb!

Večer přišla na návštěvu Stéphaniina kamarádka Babette a její syn (Nicolasův kamarád) Jeremy (ten, co tady nějaký čas taky bydlel), takže večeře vykompenzovala absenci oběda. Ještě jsme se chvíli dívali na Dr. House, neboť to je po The Simpsons druhý nejoblíbenější seriál tady. A teď tady koukám na seznam svých úkolů, kde to sice ubývá, ale strašně pomalu. Ach jo. Bonne nuit! 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře