Pátek 29.4.2011

4. květen 2011 | 17.51 |

Dnes jsem vstávala okolo 8. a záhy zjistila, že mléko došlo, takže se musím obejít bez kakaa. No to to pěkně začalo! Dala jsem se do úklidu pokoje a také začala lehce balit. Řekla jsem si, že bych mohla zkusit nastrkat všechny (nebo skoro všechny) své věci do kufru a otestovat tak, jak velký problém bude se na závěr pobytu sbalit. Musím konstatovat, že jsem to čekala horší, i když mě asi čeká hodně přemýšlení, jak to k sobě poskládat, abych spořila místo. A co teprve váha! Na druhou stranu si říkám, že pokud ten kufr ještě zvládnu uzvednout, asi těch 20 kg přesahovat nebude...

Tak jsem se do toho zabrala, že jsem úplně zapomněla na čas. V 10.30 jsem totiž měla být u doktora na poslední vakcínu ve Francii. V 10.10 jsem bleskově ukončila činnost, naházela pár věcí do kabelky a letěla ven. Doletěla jsem do kuchyně. Tam jsem zjistila, že dveře jsou zamčené. Sakra! Tak jsem běžela do předsíně, tam jsou další dveře, které se však zamykají jenom zevnitř. Jenže ty jsou stoleté a já se ještě nenaučila ten správný grif, kam zatlačit. Tudíž jsem několik minut páčila otevírací mechanismus všemi směry (klika tam není), až se mi to konečně podařilo. Šťastně jsem vyběhla ven a zjistila, že dveře pro změnu zas nejdou zavřít zvenku! Na tohle by "sakra" už bylo slabé slovo!

Běžela jsem na zahradu, kde máme na tajném místě schovaný klíč od kuchyně. Odemkla jsem do kuchyně, proběhla domem, zevnitř zavřela dveře z předsíně, vyběhla ven kuchyní, zvenku zamkla dveře do kuchyně, klíč opět schovala a KONEČNĚ zamířila na zastávku.

Měla jsem zjištěno, že autobus jede v 10.20. Já tam byla v 10.21 a autobus nikde! Do háje! Co mi zbývalo, dala jsem se ulicí pěšky, i když jsem předpokládala, že cestou stejně někde nasednu, protože ulice je opravdu dlouhá. Stejně mi to vrtalo hlavou. Kdyby autobus jel krátce před 10.20, zdálky bych ho viděla projet! A na digitální tabuli bylo napsáno, že jede za 12 minut, což však neodpovídalo následujícímu intervalu. A v páteční ráno bych nepředpokládala, že by jezdil až s takovým zpožděním. Najednou mě to trklo: pátek ráno, ano! Jenže Francouzi mají speciální provoz na CELÉ PRÁZDNINY! Takže se chyba stala už včera, kdy jsem se podívala na špatný jízdní řád!

Asi po úseku 3 zastávek, který jsem prošla pěšky, jsem si tedy bus odchytila. Naštěstí jsem si už z posledně zapamatovala správnou zastávku. Uf, nevím, jak je to možné, ale ve finále jsem přišla jenom o 10 minut později! Na recepční jsem vybalila, že jdu za paní... ehm, tedy, doktorem Rimaud, že jsem OD paní Leray. (Nesnáším tyhle přeřeky, ale na druhou stranu, ale stává se mi to i v češtině).

Tak jsem dostala injekci jako obvykle, chvilku si s knížkou poseděla v čekárně a potom se pomalu vydala zpátky. Brrr, venku byla pěkná zima! Vzhledem k tomu, že jsem cestou tam většinu času běžela, ani mi to nepřišlo.

Ale při návratu jsem byla opravdu ráda, že mi autobus jel skoro hned.

Ještě jsem skočila do Intermarché – doplnit nějaké zásoby a hygienické potřeby před cestou. Také jsem tam zahlédla sandwich dělaný ze švédského druhu chleba. Hned jsem si jeden vzala!

Po návratu do domu jsem trochu poklidila (přeci jen to moje testování kufru zanechalo v pokoji pěkný nepořádek!) a okolo 13.h. jsem se na chvíli usadila. Pustila jsem si další film půjčený z knihovny: Constantine (v hl. roli Keanu Reeves) a k tomu rozbalila onen sandwich, který na mě celou tu dobu svůdně pomrkával. Hned bych zas jela do Stockholmu! Můj podzimní výlet tam byl opravdu vydařený, a přestože si s Karolinou pravidelně píšeme, dost mi chybí...

Večer už se vrátil Nicolas, a tak jsme tu večeřeli všichni společně. Stéphanie nás připravila na zítřejší plán a pak jsme se každý rozešli do svých pokojů. Já honem dopisuju deník a pokukuju po svém pelechu. Dneska je tu opravdu zima a ještě k tomu prší! Myslím, že zalézt s knížkou pod peřinu je perfektní nápad! Dobrou noc. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře