Středa 18.5.2011

19. květen 2011 | 22.09 |

Dneska to byla pohodička, škola až od 9. Stejně jsem se vzbudila o něco dřív, chvíli se převalovala a pak se podívala na mobil. Nová zpráva. Koukám na číslo, bohužel neznámé, ale podle předvolby jsem poznala ghanský původ. OD NĚJ!! Okamžitě jsem otevřela a četla. No, matematika v sobě nezapře, ale je fakt, že ta jediná zpráva mi vykouzlila úsměv na tváři na celý den. Sice jsem si nebyla úplně jistá, jestli je to fakt od něj, ale tak v Ghaně moc dalších lidí neznám (přesněji řečeno nikoho) a ten styl bych už poznala asi všude, angličtina skrytá v šifrách (a psaní pouhého "u" místo "you" je to nejmenší!).

Tak jsem se vyhrabala z postele, s přiblbým úsměvem zamířila do koupelny, zkoukla nové zprávy na internetu a pomalu se vydala do školy. Začínali jsme tedy angličtinou, tou povinnou. Dnes jsme dělali nějaké primitivní poslechové cvičení, u kterého jsem si stejně většinu slov domyslela podle kontextu a ne podle toho, co říkali.

Další byla matematika, kde jsme se opět věnovali pravděpodobnosti. Jak už se mi tu párkrát stalo, trochu jsem se nudila, tak jsem stihla spočítat všechny příklady, které byly na papíře, jež nám profesor rozdal. Co myslíte, ve škole jsme udělali dva a zbytek je za DÚ, tak jsem zase bez práce :-)

Potom jsme s Raphaëlem vyrazili do jídelny. Dneska to byly brambory s kachnou a jako dezert byl nějaký zajímavý pudink smíšený s jogurtem (nebylo to ani jedno, ale nevím, jak to popsat) s příchutí meruněk. Mňam!

Po o jsem se vydala na hodinu francouzštiny pro cizince. Protože však dvě Norky dneska chyběly, tak profesor rozhodl, že se na film dodíváme příště a dnes budeme diskutovat alespoň o tom začátku, který jsme stihli zhlédnout (a také debatovat o tom, jak by to mohlo skončit). Nejlepší bylo, když jsem přišla na řadu já jako poslední. ‚Dominiko, co nám o tomhle filmu řekneš ty?‘ ‚Asi to, že jsem evidentně jediná, komu se tady líbí.‘ Profesor se rozzářil, ale vůbec ne! Konečně má podporu. Tak jsem mu vylíčila, že se mi na filmu líbí psychologický rozměr, chování a jistá rozpolcenost hlavní hrdinky, kterou film skvěle vykresluje. Nakonec přišla řeč i na oblíbené filmy. Zatímco mezi ostatními převážily komedie, případně romantické (přeci jen je nás tam pořád většina holek), já zas pomyslnou statistiku narušila svou zálibou v thrillerech. ‚Hlavně, když je tam hodně krve.‘ ‚A taky násilí!‘ dodal nadšeně profesor. ‚Tak to vidíte, nesmělá Dominika se nám tady vyžívá v násilí, kdo by to do ní řekl!‘ Hehe, jakápak nesmělá? Dneska jsem – přinejmenším při téhle hodině – byla rozhodně nejaktivnější a nejveselejší (ze studentů, profesor je naladěn dobře téměř vždy). Nejspíš za to mohla ta nevinná zpráva hned po ránu...

Hodinovou pauzu jsem strávila v knihovně čtením českých novin na internetu.

Opravdu nejsem nadšená z toho, že do Libye budou nasazeni dva, později snad dokonce až 8! českých vojáků. Ten boj tam musí co nejdříve skončit! A posílání dalších vojáků do útoku, to není řešení! Nakonec jsem se odebrala před učebnu, kde jsem potkala Clémence. Krátce jsme si popovídaly, zajímala se především o to, co z Francie je u nás známé.

Při dějepisu jsme pokračovali v tématu II. světové, já se však bez mučení přiznávám, že dneska jsem moc pozor nedávala. Na konci hodiny jsme dostávali opravené disertační práce z minula. Mám sice pochvalu, ale těch chyb, co jsem tam nasekala! Jak jsem hned řekla Raphaëlovi: Kdyby to viděla moje profesorka francouzštiny (v české škole), tak by byla VELMI smutná, co jsem tam zas dokázala udělat za paseku!

Tak nějak jsme se potom celou cestu na autobusovou zastávku bavili o jazycích. Dozvěděla jsem se, že rody ve francouzštině jsou prý odvozeny od učení starých Řeků, kteří věřili, že každá věc má něco jako svoji duši, něco jako svoji božskou podstatu, a tak potom mohla být ženská nebo mužská. Ať je to jak chce, Češi s tím mají opravdu velký problém! Ale uznávám, že ten systém ve francouzštině je logičtější než v češtině. Tak například všechny dny v týdnu jsou ve fr. mužského rodu, přemýšleli jste někdy o češtině? Střední (pondělí), střední (úterý), ženský (středa), mužský (čtvrtek), mužský (pátek), ženský (sobota), ženský (neděle). Kdo se to má proboha učit?! (Což mi připomíná ještě jeden rozhovor z hodiny francouzštiny, kdy se mě profesor ptal, proč své romány píšu v češtině, když tomu nikdo nerozumí; rozhořčeně jsem ho opravila, že 10 miliónů lidí u mě doma tomu rozumí perfektně! A to se taky počítá, že jo :-) ).

Odpoledne jsem se podívala na zoubek finštině a trochu španělštině, připsala jsem další stránku Lyrgina a Kerin se snažila se si v hlavě nějak sesumírovat posledních pár akcí, které tam plánuji vložit, než přijde na řadu strašně překvapivý závěr, který vlastně není závěr, ale pšt! (Ve skutečnosti je to takový závěr, který mi dovolí si od mých upířích hrdinů dát oddech, ale až se mi zachce, pokračování se mi v hlavě už pomalu rodí!).

Odpoledne jsem také dostala zprávu od svého ghanského známého s vysvětlením, proč mi pokaždé píše z jiného čísla, tudíž ano, ta ranní zpráva byla od něj. Až si říkám, že se asi pustím do intenzivnějších studií angličtiny, protože mě rozčiluje, že mu každou chvíli něco nerozumím a buď se jako blb musím ptát, nebo to hledat ve slovníku.

Hodina pokročila, zítra to mám bohužel zase od 8., tak vypínám svého chudáka přepracovaný počítač (už se mi nějak zahřívá!) a jdu sama zalehnout. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře