Středa 11.5.2011

14. květen 2011 | 11.56 |

Dneska se mi zdál další šílený sen. Vlezli jsme do nějaké hory, vnitřkem té hory se po žebříku vyšplhali na vrchol, odklopili špičku a kochali se výhledem. Musím uznat, že moje snová fantazie nabízí překrásné obrázky do horských údolí. A když jsem to v tom snu chtěla začít fotit, tak jsem se tím komínem, kterým jsem tam vylezla, zase propadla dolů. To je divný, obyčejně stačí, když se mi vybijí baterky...

Ale zpátky do reality. Dnes jsme začínali španělštinou a profesor se rozhodl, že moji spolužáci už umí natolik dobře španělsky, že se v tomto jazyce mohou začít učit i nějaká přísloví, pořekadla a podobné srandičky. To je sice báječné, ale co já? Naštěstí mi většinu z toho vysvětlili, takže jsem si v té hodině zvládla docela dost rozšířit i obzory ve francouzštině. (Například jsem zjistila, že také říkají "zmizet po anglicku", zatímco Španělé říkají "zmizet po francouzsku").

Následovala angličtina a první dnešní testík, hurá. Popište osobu, která vás v životě nejvíce ovlivnila. Rovnou v nadpisu jsem profesorku upozornila, že to je jen JEDNA z mnoha osob, které jsou pro mě důležité. Vesele jsem začala psát, a když jsem měla první A4, s hrůzou jsem zjistila, že máme limit 160-200 slov (200 slov odpovídá ani ne 2/3 té stránky). No super, tak jsem polovinu proškrtala, okrouhala to, kde to jen šlo, a byla naštvaná, neboť podobné pitomé omezení máme i u maturity z angličtiny. Můžu vám říct, že do 200 slov se ANI NÁHODOU nemůže vejít všechno, co bych o nějaké důležité osobě v mém životě chtěla říct. A to berte v potaz, že je to pořád cizí jazyk, kdybych se rozepsala v češtině... No, romány už píšu dva, tak to nebudeme přehánět.

Poté jsme měli dvě hodiny matematiky, trochu nudné, ale nějak jsem to přežila. Navíc začínáme brát nové téma, něco jako pravděpodobnost, statistiky atd. Tak o tomhle si ze školy pamatuju jenom to, že "pravděpodobnost" je tak dlouhé slovo, že když jsem ji chtěla napsat ozdobným písmem do sešitu jako nadpis, nikdy se mi nevešla na jeden řádek. Naštěstí tomu výkladu rozumím natolik, že jsem si ještě dnes zvládla spoustu věcí oživit.

Potom jsem měla hodinu francouzštiny pro cizince. Opět jsme pokračovali v koukání na film, který jsme začali před prázdninami. (Sledujete, jak ti Francouzi pořád na něco koukají? Chudák český student musí dřít...). Alespoň, že nám bylo povoleno nechat tam titulky ve francouzštině, s jejichž pomocí se mi podařilo většinu dialogů dešifrovat.

Ve 13h jsem celá šťastná vydala do jídelny, teda byla bych celá šťastná, kdybych nebyla celá rozumově vyšťavená náročným dopoledním vyučováním. Tentokrát i s Raphaëlem. Oběd jsme si zpříjemnili politickou konverzací, shodli jsme se, že smrt bin-Ládina je v médiích zbytečně zveličovaná (Teď na mě řve na novinky.

cz titulek, že si vedl deník! Ty brďo, to je fakt bomba! Já si ho vedu taky a nikdo se nad tím nepozastavuje. Když měl to štěstí, že ho psaní kdysi dávno v jeho mládí naučili...). Podle Raphaëla navíc neměl být tak rychle zlikvidován, ale měl s ním být veden řádný proces. Já, jakožto pragmatický Čech, s tímto souhlasit nemůžu – pominutím takového procesu jsme ušetřili mnoho peněz. Ale abych nemluvila jen o politice. Dneska byl k obědu koláč. Tvarohový! Mňam! Jo a jako salát žampionky (teda, upřímně doufám, že to skutečně byly jenom žampiony).

Tak tedy, když jsem i já konečně dokončila své stolování, odebrali jsme se s Raphaëlem před třídu, kde jsme se připravovali na následující hodinu dějepisu a psaní disertační práce. Snažila jsem se přesvědčit, že je to no-stress, známka se mi přece nepočítá! Ale už jsem asi tak vycepovaná ze své české školy, že beru vážně prostě úplně všechny testy. Když nic jiného, ta dvouhodinovka uběhla příjemně rychle. Já jsem zplodila 2 strany A4 a stihla tam zahrnout tak nějak všechny myšlenky, které mě v tu chvíli napadaly. Tedy, já jsem docela spokojená. Jen doufám, že mi úsměv z tváře nezmizí, až dostanu opravenou verzi...

Odpoledne jsem se opět dala trochu do práce na přípravě na červnovou testovací smršť. Revoluce 1848 z dějepisu, něco málo z fyziky a opakování ze španělštiny. Jsem ráda, že jsem si našla i minutku na finštinu. Přestože se tenhle jazyk učím úplně sama a osobně žádného Fina neznám, cítím, že tam dělám pokroky a že se mi už taky trochu dostává pod kůži, že už začínám být schopná občas sama tvořit věty. A hlavně ty mé audio-nahrávky, co občas na internet posílám, Finové chválí, že prý mluvím dobře a můj přízvuk není nijak silný. Když už nic jiného, pečlivě poslouchám namluvené CD a snažím se skutečně napodobovat přízvuky, pauzy, intonaci a další. Zdá se tedy, že se mi to daří. Hurá!

Večer přišel na návštěvu nějaký Stéphaniin kamarád a zůstal i na večeři. Stéphanie opět mluvila o tom, že již francouzštinu velmi dobře ovládám, ale že se pořád stydím, a tak moc nemluvím. Já holt nejsem schopná tohle změnit ze dne na den. Pořád ty chyby dělám, pořád mám strach, pochybnosti, pořád potřebu být dokonalá, a když to nejde, tak se radši zahrabat.

Teď se jdu ale zahrabat do postele, neboť hodina pokročila a já bohužel ještě zítra musím vstávat brzy (relativně, pořád je to později než do školy v Praze). Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře