Čtvrtek 12.5.2011

14. květen 2011 | 12.00 |

Dnešní první hodina byl dějepis. Opět se mluvilo o druhé světové válce, ale musím se přiznat, že mi chvílemi pozornost sklouzávala pryč. Navíc mě už od rána extrémně trápila alergie (mimochodem drží se do teď, mrcha jedna), takže jsem se víc starala o to, abych měla na celý den ještě dost kapesníčků. Když jsem se šťastně dožila konce první hodiny, přišla vynikající zpráva – profesorka totiž měla poté nějaké školení, tudíž nám druhá hodina odpadla.

Vydali jsme se s Raphaëlem do CDI. On si četl, já zkoukla české zprávy, trochu si doplnila mezery ohledně války ve Vietnamu, neboť v žádném dějepisu (ani v české ani ve francouzské škole) jsme až k této válce nikdy nedošli (v té české jsme to jednoduše nestihli a následující rok se to bralo zas od pravěku; teď jedeme podruhé a jsme teprve v 19. st. – nicméně na příští rok jsem se přihlásila na seminář Dějiny 20. st., tak si mezery snad doplním kompletně). Nakonec mi zbylo ještě pár minut, abych začala psát úkol z francouzštiny do české školy – článek o Kanadě (jakožto zemi, kde je francouzština jedním z úředních jazyků).

Následovala francouzština a tentokrát si má pozornost vzala dovolenou kompletně. Zažrala jsem se totiž do psaní svého nového "románu", který doufám zvládnu ukončit dřív než po 100 stranách jako Lyrgina a Kerin. Hodina utekla jako nic a čekala mě angličtina.

Probírali jsme nějaký text, monolog mladého muže, který utekl od svých rodičů, a poté měli napsat reakci jedno z rodičů na tento čin. Tak jsem se dala do psaní. Asi po 10 minutách jsem měla několik řádků a usoudila, že to by mohlo stačit (rozsahově to odpovídali přibližně monologu mého imaginárního syna, na nějž jsem měla reagovat). Můj soused v lavici za tu dobu měl sotva tři řádky a několikrát se mě ptal, jak se něco anglicky řekne. Asi bych vážně mohla začít psát nějaká svá dílka rovnou v angličtině, myslím, že slovní zásobu na to mám už dostatečně širokou (a navíc jednu anglickou povídku už na svém kontě mám :-) ).

Protože jsme dnes od 13h měli třídnickou hodinu, museli jsme se s Raphaëlem procpat do jídelny hned po poledni, tedy v době, kdy je tam nejvíce lidí. K mé radosti byl v nabídce opět ten tvarohový koláč ze včerejška, takže jsem měla možnost vychutnat si ho ještě jednou. Při obědě jsem také Raphaëla vyzkoušela, jestli si všiml dekorace v jídelně. Protože 9.5. byl den Evropy (nebo tak nějak), jsou teď v jídelně vyvěšené nejrůznější evropské vlajky. Nicméně já okamžitě konstatovala, že jedna velice důležitá tam chybí. Ano, ta česká!!! (Pokud vás to uklidní, Slováci jsou taky ošizeni; a chybí i vlajka polská a švédská, což mě docela překvapilo, neboť to zas tak malé země nejsou). Raphaël se mi omluvil, že si takových detailů nevšímá, takže mou zkouškou (která vlajka chybí) neprošel.

Nemyslíte si teď, že jsem blázen, že ne?

Ve 13h byla zahájena slavná třídnická hodina. Ve skutečnosti v podstatě přednáška o vysokých školách a jak si vybrat tu správnou – jinými slovy... Při té hodině přibyla další kapitola k mému "románu". Podobně probíhala i navazující ekonomie, při které třídní stejně stále řešila problematiku vysokých škol.

Poslední hodina byla španělština. Dnes jsme začali s prezentací skupinových prací – ústně a před třídou. Nevím, jestli je to štěstí, ale na mou skupinku dnes čas nevybyl, takže mě ta myšlenka bude strašit ještě další týden!

Odpoledne jsem se poctivě pustila do učení do české školy – konečně jsem dokončila výpisky z dějepisu o revoluci v Evropě 1848/9 a z fyziky výpisky na téma optické zobrazení. Také se mi podařilo najít řešení 2 příkladů z 12 a konstatovat, že minimálně u dalších tří nemám ponětí, co s tím. Opět zkusím taktiku hledání od konce (mám k dispozici výsledky, takže vezmu výsledek, zadané hodnoty a různě to kombinuju, až to jednou vyjde :-) ), a pokud ani to nepomůže, budu doufat, že přijde podpora z rodiny! (Díky, dědo).

Ještě si jdu dát pohádku na dobrou noc o nukleových kyselinách a doufat, že tentokrát se mi bude zdát něco normálního (jo, dnes v noci se mi totiž zdálo, že v nepříliš vzdálené budoucnosti – vypadala jsem tam asi jako teď – jsem těhotná, z čehož se záhy vyklubal sen, kdy jsem se objevila někde v Praze – sice to nevypadalo jako Praha, ale já věděla, že je to Praha – a z nějakého mně nepříliš známého místa jsem se chtěla vrátit domů, celá šťastná jsem naskočila do přijíždějící tramvaje, abych zjistila, že jede opačným směrem – moje klasická chyba). Prosím prosím prosím, proč se mi nemůže zdát třeba o létání?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře