Sobota 14.5.2011

16. květen 2011 | 18.57 |

Dnes už naštěstí hlava dala pokoj. Vstávala jsem okolo 8., něco málo napsala ze své rádoby umělecké tvorby, dala si snídani a pustila se do práce školní. Tak předně jsem nějakou záhadou přišla na dalších 5 příkladů z fyziky, tudíž mám půlku a naději, že to číslo nerozřešených příkladů ještě snížím. Kromě toho jsem zvládla přepsat i nějaké poznámky z chemie, co mi poslala Anička, a opět se pověnovat španělštině a finštině.

V poledne jsem si ulovila kousek bagety a vyrazil ven. Nejprve do knihovny vrátit KONEČNĚ zhlédnutý film a vypůjčit si další. Potom do Intermarché dokoupit zásoby sladkostí (rozhodně už si jich neudržuju tolik jako v zimě, ale občas prostě potřebuju něco malého zakousnout) a také jsem z náhlého popudu koupila rajčata, papriky, cibuli, párky a vzpomněla si, že vajec jsem v lednici viděla dost, takže ty brát nemusím. Hádejte, na co jsem myslela? No, hned vám to nevykecám.

Vrátila jsem se do domu Steph, všechno pečlivě uklidila a věnovala se další práci, v případě dnešního odpoledne to byl téměř dvouhodinový rozhovor s jedním klukem z Ghany. Ta moje angličtina je fakt šílená, vůbec na nic si nemůžu vzpomenout, a tak do slovníku koukám každou chvíli!! Vážně doufám, že se do toho v Praze zase "dostanu". Potom jsem začala dělat generální úklid v papírech. Ve škole jich totiž dostáváme hromadu a všechny je domu v žádném případě nepovezu! Ale některé mohou být docela užitečné (například rozbory Baudelairových básní, které můžu využít u maturity, nebo vícejazyčné překlady z hodin angličtiny a španělštiny).

V 19.h. jsem si konečně dodala odvahu a zašla za Steph. ‚Mohla bych dneska zkusit připravit večeři já? Ale jistě, jestli chceš‘. Tak jsem se pustila do práce. Zjistila jsem, že Nadia u kamarádky nespí, neboť ta je nemocná, takže jsme nakonec byly tři.

Začala jsem krájet rajčata a papriky a modlila se, aby to všechno dopadlo. Steph už jenom z těchto dvou ingrediencí usoudila, že to prý dobré bude. Odpověděla jsem, že doufám, že ano. Pak jsem nakrájela i cibuli a dala rozehřát máslo na pánvi. Jo, to je finta, kterou jsem se tady naučila, místo oleje smažit na másle, když už nic jiného, to máslo tomu dodá zajímavou chuť. Tak chvilku rozehřát cibuli, přidat papriku a nechat podusit. Honem nakrájet párek (buřty Francouzi nemají) a rozkvedlat vajíčka. Tvářila jsem se sice hrozně zkušeně, ale fakt jsem měla strach a kontrolovala to každých 5 vteřin. Tenhle kousek cibule je celý černý! A tahle jedna paprika taky! Nakonec přišla na řadu rajčata a vejce. Pak už nezbylo, než všechny svolat ke stolu.

Sůl si každý dodá dle své chuti (já jsem si totiž za poslední půlrok úplně odvykla solit). A jak že se to jmenuje? Lečo, aha. No, Steph si to zapamatovala snáz než "bramboráky". Naštěstí jsem slavila úspěch. Stéphanie dokonce prohlásila, že prý vařím moc dobře a Nadia mě podezírala, že doma vařím pravidelně. Proboha, to ne!! Ale samozřejmě jsem byla ráda, že jim to chutnalo. Já si totiž úspěšně zvládla těsně před finálem spálit jazyk, tudíž po chuťové stránce jsem z té večeře žádný požitek neměla...

Po večeři jsem se ještě dala do nějaké práce do francouzské školy. Najednou jsem si všimla nádherného západu slunce (vážně mám štěstí, že mám okno na západ, protože tu mám večer vždycky ještě sluníčko a potom výhledy na ty krásné západy). Všechny tóny růžové, červené a oranžové, sem tam mix modré a žluté. Zkrátka úchvatné. Zkrátka mě opravdu štve, že to foťák neumí zachytit tak jako lidské oko...

Teď už raději dopisuji, taky jsem za celý ten den zvládla klávesnici pořádně prohnat :-) Dobrou noc!!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře