Neděle 29.5.2011

1. červen 2011 | 20.11 |

Vzhledem k tomu, že jsem se včera, teda vlastně dneska, dostala do postele až v půl jedné, ráno jsem trochu vyspávala. Pak jsem udělala pár cvičení z angličtiny a zjistila, že jsem nastejno se třídou (snad poprvé od doby, co jsem ve Francii, jinak jsem vždycky pozadu). Také jsem připsala pár řádek k Lyrginovi a Kerin a sepsala jakýsi blábol, který nazývám oslavnou "básní" na Národní divadlo. Kromě toho jsem si se 4měsíčním odstupem přečetla svou seminární práci o této pražské památce a konstatovala, že učitele lituji, neboť se to číst skoro nedalo. Nebo možná ta sebekritika? Poslední dobou mám pocit, že ať napíšu cokoli, je to totálně o ničem!

V poledne přišla babička, protože dneska byl ve Francii svátek matek, tak byla taková menší oslava. Stéphanie vytáhla gril. To je sice fajn, ale jaksi zapomněla na čas, a tak jsme dnes měli sušené maso, ještě teď si ho tahám z mezizubních mezer. Bohužel jsem tu dosud neviděla párátka...

Odpoledne jsem potom zabila rozhovorem s Hakiem. Takže vím zas něco nového o životě v Ghaně a také to, že jsme dělali podobné mladické nerozvážnosti. I když on je o 6 let starší než já, takže v jeho případě to asi není... No, zkrátka jsem si dnes asi 3 hodiny cvičila angličtinu na leckdy velmi zajímavých tématech. Nakonec mi z toho všeho bylo tak smutno, až jsem začala kreslit japonskou abecedu. Ty jo lidi, já objevila další antidepresivum! Ne, fakt, kreslení japonské abecedy (tedy jedné z nich, neboť celkem mají tři, přičemž jedna jsou vlastně čínské znaky) je úžasně uklidňující. Člověk se tak soustředí na to, aby ty znaky napsal co nejpodobněji vzoru, ideálně i ve správném pořadí, v jakém se kreslí jednotlivé čárky, až u toho zapomene na své starosti. Prostě v tu chvíli je největším problémem, že jsem slabiku ‚yu‘ nakreslila dvakrát větší než ‚he‘. Holt ty obloučky mi moc nejdou...

Jo a taky jsem dneska zvládla napsat ‚I won't never‘, angličtinář jistě chápe, že za tohle mám po 11 let chuť omlátit si hlavu o stůl. No a o pravopisu už ani nemluvím - a,e,i - jak to zrovna vyjde. Kdyby se alespoň v angličtině ta zpropadená písmenka četla pokaždé stejně! Stejně je to zvláštní, že se to učím tak dlouho a s pravopisem začínám mít problém až v poslední době. A to samé i francouzština nebo španělština, tam zas většinou zaměňuji ‚c‘ a ‚ss‘ ve fr., případně ‚c‘ a ‚z‘ ve špj., neboť výslovnost (s výjimkou slabik ‚co‘ a ‚cu‘) je stejná. A pro rodilé mluvčí stejná hrubka asi jako když v češtině zaměníte ‚i‘ a ‚y‘, no výslovnost je taky stejná :-) (většinou)

Tak, konec s mými lingvistickými bláboly. Aby se neřeklo, šla jsem odpoledne také chvíli ven. A učila jsem se chemii! Fujky, enzymy! Po dvaceti minutách jsem to zaklapla a užívala si krásy městské zahrady, případně intenzivní projevy mé zpropadené alergie. A když jsem viděla na teploměru v centru 33°C, vážně jsem si s nostalgií vzpomněla na sníh...

Večer potom byl self-servis, takže bageta a jogurt, no jo, my se vlastně v poledne natláskli tím sušeným masem. Alespoň tady neztloustnu :-) (I když možná už se stalo, holt jsem 5 měsíců neviděla váhu...).

Po večeři na mě padla depka a já měla hroznou chuť psát. No jo, jenže co, když teď mám chuť všechno zas mazat? Nakonec jsem se uchýlila ke svým starým známým, stránek mám už 115, ale konec bude už fakt za chvilku (jo, to jsem říkala taky, když jsem jich měla 93). Nakonec jsem zvládla celé 2A4.

Vzhledem k tomu, že mě zítra čekají 2 hodiny tělocviku, půjdu už lehnout, ať stihnu nabrat dost síly. Přeji dobrou noc a zítra zas na napsanou!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře