Pondělí 30.5.2011

1. červen 2011 | 20.14 |

Dnes bylo jedno z těch rán, kdy se člověk probouzí ještě unavenější než večer. Prostě jedno z těch rán, která by existovat fakt neměla! A hlavně v pondělí. Nu což, nezbylo nic jiného, než se vyhrabat z peřin a snažit se kdesi v koutku sebe samé nalézt alespoň nějaký zbylý drobeček energie.

V podstatě mě probudilo až zvonění ve škole. Je to VELMI INTENZIVNÍ drnčivý zvuk, který, stojíte-li přímo pod zvonkem, probudí asi i chudáka nebožtíka. Uf, první hodina francouzština. Dostávali jsme své elaboráty z minula, mám 13,5/20, ale když jsem koukala na ty chyby, Kosová by plakala. Taky jsem si z toho vzala poučení, že texty po sobě prostě číst musím, stačí, co občas pouštím za hrůzy v těchhle zápisech. Naštěstí se profesorka zdála být s mou prací vcelku spokojená.

Další měla být angličtina, ale vzhledem k tomu, že vyučující se nedostavila, třída se rozeběhla všemi možnými směry na volnou hodinu, já s Raphaëlem potom do CDI. Po krátkém opakování angličtiny a španělštiny jsem si zvládla ještě přečíst pár zpráv na internetu.

Následovala dvouhodinovka volleyballu. Dneska extrémně proflákaný, neboť více než polovinu času jsem strávila na lavičce sledováním svých spolužáků, jak hrají fotbal. (Ano, fotbal, nikoli volley :-) ). Kupodivu jsem dnes také stihla oběd ve školní jídelně – řízek Gorgon Bleu (takový ten plněný šunkou a sýrem) s rýží. To jsem si samozřejmě zas po dlouhé době dala do nosu :-)

V poledne jsem se odvalila do domu Steph a po krátké pauze vyrazila na odpolední francouzštinu. Normálně je sice ekonomie, ale profesorka na ekonomii dneska chyběla a francouzštinářka je zoufalá, protože nám minulý týden odpadly tři hodiny (kvůli maturitám), a tak aby nahradila alespoň něco.

Po hodině jsem si dodala odvahu a zašla za ní. Vysvětlila jsem jí, že v sobotu odjíždím a že bych ji chtěla poprosit, jestli by mi na konci odpolední dvouhodinovky v pátek nechala dvě minutky, abych se mohla s ní i se třídou rozloučit. To by sice moc ráda, ale my v pátek školu nemáme! Ani ve čtvrtek ne! Takže dneska vlastně byl poslední den, kdy jsem se s touhle profesorkou viděla. Tedy rozloučení jsme zvládly ihned a já ji ještě poprosila o mailovou adresu. Když nad tím tak přemýšlím, tahle profesorka tady byla asi mou nejoblíbenější.

Volnou hodinu jsme s Raphaëlem opět strávili v CDI a pak vyrazili ještě na odpolední matematiku. Paráda, dneska to byla práce s kalkulačkami. Jenže úkoly, které zvládají pouze ty vytuněné francouzské, nějaká česká, která je ráda, že vyplodí alespoň goniometrické funkce, se s nimi nemůže rovnat. No, v české škole jsou hodiny matematiky dobou mé největší literární plodnosti, proč to neaplikovat i tady, když dnes ta ekonomie odpadla? (Ale zítra máme dvě hodiny, to abych si vzala papír navíc :-) )...

Odpoledne jsem se pak dala do úklidu pokoje, probírání věcí. Nakonec jsem docela ráda za ty neočekávané dva dny volna, protože jsem měla trochu strach, abych i se školou zvládla všechno včas sbalit. Na druhou stranu to znamená všechno zařídit zítra, nejpozději ve středu: vrátit učebnice, kartičku na obědy, zajít si pro ten papír. Uf, snad na nic nezapomenu...

Kromě toho jsem zvládla ještě jeden díl Simpsonových on-line, napsat další stránku Lyrgina a Kerin a promýšlet další postup, neboť při 93. stránce jsem si říkala, že konec je na dohled. Teď píšu 116. a pořád jsem spoustu záležitostí nevysvětlila a nerozuzlila.

Jdu rozuzlovat do snového světa! Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře