Středa 1.6.2011

6. červen 2011 | 13.05 |

Tak tedy poslední den ve škole. Dneska to byl filmový den.

První hodina španělština. Nejprve jsme asi po měsíci konečně měli to své vystoupení před třídou, takže jsem konečně odkecala těch pár vět, co jsem se za tu dobu stihla už 5x naučit a 5x je zas s velkým úspěchem zapomenout. No a zbytek hodiny jsme zabili filmem...

Následovala angličtina, tam jsme zase koukali na film ze včerejška, bohužel konec jsme ani tak nestihli, a tak jsem si ho večer ještě dohledávala na internetu – chtěla jsem pochopitelně vědět, jak to dopadlo :-)

Třetí byla matika a rozdávání testíků z minula. Tak mám 13,5/20. Opět, na učení jsem se vykašlala, polovině z toho nerozuměla, docela ujde, ne? Také nám profesor ukazoval naše průměrné známky za celý třetí trimestr. Hahaha, mám nejlepší průměr z celé třídy!! 15/20. Za mnou je pak Raphaël, který má 14,4/20. Tohle by měl vidět p. prof. Zubík :-)

Po matematice jsme se s Raphaëlem vydali na oběd. Sice mi ho chtěl zaplatit, ale to jsem odmítla, stejně jsem dnes šla naposledy a na mé kartě pořád zbývaly dva. Tak dneska to byl okurkovo-kukuřičný salát (to by mě zajímalo, odkud ta okurka byla... ale ano, četla jsem, že se ta nákaza ze Španělska nepotvrdila), jako hlavní jídlo plátek masa a hranolky ovšem z nějakých těch sladkých brambor a k tomu slaná omáčka. NO FUJ! A potom klasika bílý slazený a čokoládová pěna. Myslím, že ten zvyk dávat si cukr do bílého jogurtu v Čechách zachovám, i když je fakt, že já i před Francií tam cpala leccos (respektive Granko nebo med).

Po obědě jsem se vydala na poslední hodinu francouzštiny pro cizince. Ta vypadala asi tak, že jsme si sedli na zídku v takovém parčíku u školy (přeci jen je to rozlehlý areál) a vytáhli dobroty: bonbóny, koláčky... Paráda, ale já zrovna obědvala! Pak jsme si krátce poklábosili a rozešli se všemi možnými směry. No tak na Nory bohužel kontakt nemám. Ale popravdě řečeno, zas tolik mě to neštve...

Chvíli jsem strávila čtením zpráv v CDI a pak jsem se rozhodla jít vyřídit tu kartičku. Paní trvala na tom, že ta poslední zbývající 4€ někam převedeme. No, na bankovní účet by to bylo moc složité, tak jsme se shodly na tom, že to potají šoupnu na kartičku Raphaëlovi. Teda, ona trvala na tom, abych to svému spolužákovi řekla a vyrovnala se s ním, ale já už tohle fakt řešit nehodlám, navíc jsem mu pořád zavázaná za to, že se mě tu ujal...

Poté byla hodina dějepisu. Ano, poslední. Snažila jsem se dávat pozor a plánovala, jak se s celou třídou rozloučit. Jenže když přišel konec hodiny a všichni začali balit, neměla bych šanci ten hluk překřičet. A tak mizím po anglicku... Akorát na chodbě mě dohonila Clémence a rozloučila se se mnou a popřála mi šťastnou cestu. Raphaël pak zase navrhl, že když odjíždím až v sobotu, mohli bychom se ještě sejít a jít třeba do kina.

Jistě, proč ne?

Pomalu jsme šli k autobusové zastávce. Pozorný čtenář tuší. Mně všechno docvaklo, až když se mě Raphaël zeptal, jestli mám ten papír. Nevím, jak je to možné, ale v tu chvíli jsem z toho byla tak mimo, že mě nenapadla žádná nadávka ani v jenom jazyce! Tak jsem mu poděkovala, sdělila, že mi právě zachránil život a uháněla zpátky do školy. Už sama, neboť jeho čekala maminka v centru města, tak sebou musel hodit. Slíbil, že zítra zavolá a domluvíme se na to kino.

Uf, doběhla jsem do sekretariátu. Dobrý den, já jsem studentka z ... Á, Dominika! No dobře, v téhle škole si mě fakt pamatují, kéž by to platilo i v Čechách! Tak jsem dostala prohlášení o svých studiích a konečně s klidným svědomím zamířila na autobus.

Odpoledne jsem opět trochu pohnula s balením. No, nevím, nevím... Ale myslím, že to nějak do kufru a batohu nacpu, asi budou pořádně nafouknuté, ovšem po pěti měsících?! Nakonec jsem zvládla ještě pár řádek z dějepisu a tak nějak celkově poklidit pokoj a probrat si papíry, kterých jsem ve francouzské škole dostala skutečně HROMADU! (Mít volno v kufru, vystačíme s tím celou zimu :-) ). Ale protože se ze mě ve Francii stala vzorná ekoložka (vtip), zítra hledám modrou popelnici. A teda můžu vám říct, že na to, jak Francouzi pořád řeší, jak šetřit naši planetu, popelnice na tříděný odpad tu na každém kroku rozhodně nemají!

Večer mi Steph oznámila, že ještě musím napsat e-mail do Education en France a potvrdit, že nepotřebuji doprovod po Paříži, prý to potřebují písemně. No jo no, posledních pár řádků mě snad už nezabije...

Po večeři jsme se se Steph dívaly na nějaký kriminální seriál, Nicolas měl rendez-vous na síti, volně přeloženo, přes internet s kamarádem paří hry. Já jsem ráda, že jsem ten díl pochopila, pochytila většinu dialogů a samozřejmě odhalila, kdo byl vrah!

Jen doufám, že z toho nebudu mít nějaké tíživé sny :-) Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře