Středa 16. 7. 2014

16. červenec 2014 | 19.18 |

Těch "prvních dnů" už jsem ve svém cestovním deníku popsala asi několik, ale tento byl opravdu první co se týče našeho intenzivního studia finštiny. Pro začátek bych shrnula nejzásadnější novinky:

Více než potěšující je fakt, že jsme dnes všichni dostali nějaké studentské kartičky, po jejichž předložení v jídelně se cena oběda snížila z 6,10 na 2,60 euro, což už je částka, kterou si můžu dovolit platit každý den. Kromě toho to jídlo vůbec není špatné (na rozdíl od některých jídelen v Praze).

Další potěšující zprávou je výsledek rozřazovacího testu. Ukázalo se, že jsem se spletla a stupňování je přesně naopak: A nejhorší, C nejlepší – tam teď patřím. Jsem ve stejné skupině s Evou, což mě překvapilo, protože ona mluví mnohem lépe než já. Na druhou stranu já jsem zase "expert" přes gramatiku :-)

Poněkud méně potěšující zprávou je stav mojí rýmy, který se stále zhoršuje, a teď se k tomu přidala i bolest v krku a kašel, tak doufám, že to zase všechno brzy přejde, jinak budu opravdu otrávená...

Ale teď zase všechny hezky popořadě hned od rána:

Protože jsem se stále neměla čas pořádně zorientovat v místní hromadné dopravě (vzhledem k pozdnímu návratu včera), šla jsem i dnes do školy celou cestu pěšky. Ačkoli nám včera vyučující slíbili, že nám ukážou všechny potřebné místnosti a učebny na univerzitě, nakonec se k tomu nedostali, a tak jsme dnes celý den hledali a bloudili.

První hodina byla něco jako konverzace a interaktivní úkoly, hodně jsme pracovali ve dvojicích a povinně jsme své partnery do dvojice museli v průběhu hodiny měnit, abychom nebyli pořád s tím samým člověkem. Dostali jsme také domácí úkol na zítra, který máme také vypracovat ve dvojicích.

Druhou hodinou pak byl kurz zaměřený spíš na psaný projev a rozšiřování slovní zásoby. Dnešním tématem bylo hlavně cestování. Po hodině jsme se sešli u hlavního vchodu do univerzitní budovy, kde nám naše místní koordinátorka rozdala již výše zmíněné studentské kartičky. Pak jsme se v takové středoevropské slovanské skupince vydali na oběd (šla jsem já s Evou, další Slovenka a dva Poláci).

Po obědě výuka pokračovala a my měli co dělat, abychom byli v učebně včas podle rozvrhu. Nakonec jsme předběhli vyučující i polovinu třídy, takže se nenaplňuje má obava z toho, že Finové jsou většinou dochvilní a na tuto vlastnost si potrpí i u ostatních lidí, a tak budou mít sklon pozdní příchody nějak řešit. Nebo jsou už možná jenom zvyklí. Koneckonců nepracují s cizinci poprvé.

Poslední hodina byla konverzace.

Vyučující je nějaká emigrantka z Ruska (přesněji z Karélie), která tady už pár let žije, ale na kurzu učí poprvé. A to bylo hned poznat. Navíc mám pocit, že jsme v téhle hodině konverzovali snad nejméně, místo toho jsme hráli hru, kdo z písmenek jednoho dlouhatánského finského slova (vuorovaikutustyöpaja) poskládá co nejvíce dalších slov. Pro představu to slovo znamená něco jako zaměstnanec, který pracuje na směny. Myslím, že my pro to v češtině jedno slovo nemáme (ostatně tohle je složené hned ze čtyř).

Když jsem přišla ze školy, začala jsem na internetu pátrat po tom, jak se nějak dostat do centra, protože jsem chtěla jet na nákup do toho Lidlu a také do lékárny koupit si ty kapky do nosu. Náhodou jsem konečně narazila přesně na to, co jsem hledala! Interaktivní mapa Turku. (Poslala bych odkaz, ale je to jenom ve finštině, takže byste si toho tam asi moc neprohlédli). V menu vlevo je seznam různých oblastí, z nichž si můžete nechat na té mapičce zobrazit lokalitu příslušných objektů. Například z oblasti zdravotnictví si můžete nechat zobrazit všechny nemocnice, lékárny a další zařízení ve městě. Naštěstí je tam i oblast veřejná doprava, kde se dají zobrazit všechny autobusové zastávky a všechny autobusové linky, ale hezky jedna po druhé, ne všechny najednou, jako jsem to dosud viděla na všech pláncích, kde samozřejmě nebylo vůbec poznat, kam která linka vlastně vede. Díky tomu jsem si už trochu zvládla rozmyslet, jak se autobusem přibližovat ke škole (bohužel žádný přímý spoj mezi ubytovnou a univerzitou není, takže procházka každé ráno bude jen o trochu kratší) a také, jak se nejrychleji dostat do centra.

Musím říct, že mě Lidl docela příjemně překvapil. Třeba karelské pirožky plněné rýží (typicky finský druh pečiva) jsou tu za 0,25 euro kus, takže 4 kusy pečiva za nějakých 27 korun mi nepřijde zas tak tragické. Kromě toho jsem si nakoupila velkou zásobu kapesníků a také něco sladkého "na nervy". Pak jsem se vydala hledat lékárnu. Šla jsem do nějakého nákupního centra u Kauppatori, které svým uspořádáním připomíná Kotvu (na každém podlaží různé obchody, které ale nejsou nijak oddělené stěnami, takže se mezi nimi dá volně procházet). V lékárně jsem se statečně pustila do čtení nápisů nad regály a úspěšně vylučovala, co nepotřebuji, neboť jsem věděla, že hledám "nuha" (rýma). Nakonec se mi podařilo najít regál s kapkami, když zrovna v tu chvíli ke mně přistoupila lékárnice, jestli mi prý může pomoct. To bylo trochu zbytečné, když už jsem si stihla najít, co jsem hledala, ale přesto jsem jí lámanou finštinou vyložila, co potřebuju (ostatně podle huhňavého hlasu to stejně určitě poznala sama). S kapkami v kabelce jsem se vydala na zpáteční cestu.

Na ubytovně jsem se pustila do hromady úkolů a najednou koukám, hodina pokročila, blíží se večer a já mám pocit, že jsem zase spoustu věcí nestihla.

Po večeři za mnou přišla ta moje spolužačka, se kterou jsem měla dělat domácí úkol. Je sice Maďarka, ale pochází z Rumunska. Byla to docela sranda, protože jsme se samozřejmě začaly bavit anglicky, ale když jsme mluvily o tom, jaké věty napsat do úkolu, nějak automaticky tam ta finština zůstávala a angličtinu částečně vytlačovala, takže ve finále z toho byl dost těžko srozumitelný mix. Kromě toho jsme probíraly spoustu věcí okolo. Třeba jak ve městě, kde studuje, nedávno inscenovali Hrabalovu hru Obsluhoval jsem anglického krále, nebo jaký je rozdíl mezi českou a rumunskou měnou (leu).

Dopisuju deníkový zápis a už zase vidím na hodinách, že je čas jít spát. Trochu mě děsí, že rozvrh na příští týden je mnohem více zaplněný, než teď, tak si moc nedovedu představit, jak to všechno budu stíhat...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře