Pátek 18. 7. 2014

18. červenec 2014 | 19.21 |

Je tu konečně pátek a s ním blížící se víkend. Já jsem se také po několika nocích konečně pořádně vyspala, na čemž měl možná podíl o paralen na dobrou noc a ustupující rýma. Také krk už je lepší a mluví se mi snáz, takže doufám, že tato zlepšující se tendence vydrží a já zítra budu už úplně fit, abych se mohla pustit do podrobného průzkumu města a jeho obyvatel.

Dnes ráno jsme začínali hodinou gramatiky, tématem byl partitiv množného čísla (takový speciální finský pád, který se mimo jiné používá pro vyjádření neurčitého množství něčeho – takže vlastně dost často – ovšem jeho tvary jsou více než zákeřně nepravidelné). Následovala opět ta interaktivní hodina, jejíž součástí byla i dnes experimentální výuka s básničkami a pantomimou. Na závěr hodiny jsme se chvíli věnovali tématu dne, což bylo jídlo. Vyučující nám ukazovala obrázky tradičních finských jídel a nápojů a naším úkolem bylo je pojmenovat. Naštěstí hned po hodině byl čas oběda, protože já z těch všech obrázků akorát dostala strašný hlad.

Tentokrát mě poprvé univerzitní jídelna zklamala. Na výběr bylo podezřele vypadající gumové vepřové maso, ještě podezřeleji vypadající nějaká červená kolečka a jako třetí možnost pudink, který však akorát nebyl k dostání, protože nestihli doplnit zásoby. Nevím, co mě to napadlo, ale odvážně jsem si naložila ta červená kolečka s rýží. Do teď nemohu s jistotou prohlásit, co to vlastně bylo, ale bylo v tom nějaké maso, možná vnitřnosti a také nějak zpracovaná krev (něco jako krvavý párek tady totiž opravdu vedou), což by vysvětlovalo tu jasně červenou barvu. Ať tak či onak, chuťově nebylo o co stát. Naštěstí tu je pořád možnost naložit si zeleninový (a dnes i těstovinový) salát a několik plátků chleba s máslem, které mě alespoň trochu zasytily.

Po obědě výuka pokračovala hodinou, kde jsme nacvičovali dialog v restauraci. Jak si objednat, jak říct, že budeme platit apod. Jen pro zajímavost dodávám, že ve Finsku se nedává spropitné. Naopak Finové leckdy ani nevědí, jak na to reagovat, a obvykle si to vyloží tak, že se zákazník prostě jenom přepočítal. Poslední hodina byla věnovaná tématu, které jsme částečně načali už včera a tím je hovorová finština, protože bohužel Finové na ulici rozhodně nemluví tak, jako my ve škole. Doufám, že budu mít o víkendu možnost si ji pořádně poslechnout naživo a snad už také něčemu porozumím, když vím, jakým způsobem ty hovorové výrazy vznikají z původně spisovných slov.

Zpátky na ubytovně jsem se dala do uklízení pokoje a také jsem si psala s Evou (což je docela vtipné, vzhledem k tomu, že bydlí jen o jedno patro výš, takže za mnou klidně mohla zajít osobně). Zalíbil se jí totiž jeden z našich vyučujících a ona přemýšlela, jak s ním navázat kontakt. Nakonec jsme se shodly na tom, že by ho mohla požádat, aby jí doporučil nějaké dobré restaurace tady ve městě, kam bychom mohly jít ochutnat to tradiční finské jídlo, o kterém jsme se dneska učili.

V 16h30 začal dnešní odpolední volnočasový program: pečení. Cílem bylo vytvořit tradiční finský druh sladkého pečiva, kterému se tady říká pulla. Musím říct, že výsledek byl velmi chutný a po pullách se jenom zaprášilo. Tajnou přísadou do těsta je koření kardamon, které pulle dodává velmi zvlášní aroma a chuť. K sladkému pečivu jsme si udělali šťávu a pak chvíli poseděli a popovídali si v naší společenské místnosti. S radostí musím konstatovat, že finština už opravdu pomalu nahrazuje angličtinu coby komunikační jazyk mezi lidmi z různých zemí. Aneb dnes jsme si s Evou popovídaly s jedním klukem ze Španělska, mimochodem z města Murcia, odkud pocházela i moje vyučující španělštiny na gymnáziu. Kromě toho byl před rokem v Praze, takže jsem ho samozřejmě vyzpovídala, jak se mu tam líbilo.

Teď už je upečeno, snědeno i uklizeno a já se chystám pustit do domácích úkolů, kterých jsme na víkend dostali až až.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře