Neděle 20. 7. 2014

20. červenec 2014 | 19.22 |

Vzhledem k tomu, že jsem se včera vůbec nedostala k domácím úkolům, začala jsem dnes právě u nich. Je jich sice docela dost, ale obvykle nezaberou moc času a člověka alespoň povzbudí, když vidí, jak mu to ubývá. Jedním z úkolů bylo také napsat ve finštině recept na nějaké tradiční a typické jídlo z naší země (vybrala jsem si samozřejmě smažák).

Dnes jsem se poprvé pustila do vaření v naší společné kuchyňce, ovšem nebylo to nic složitého, jen míchaná vajíčka s trochou nějaké finské obdoby šunkového salámu. Hned po obědě jsem se začala balit, abych co nejrychleji vyrazila do města, protože podle předpovědi mělo odpoledne sprchnout, a to už jsem chtěla být zpátky.

Autobus číslo 12 mě dovezl od ubytovny rovnou na Kauppatori, odkud jsem se vydala na menší procházku po Eerikinkatu (jedna ze zdejších hlavních, zvláště nákupních, ulic). Ještě na Kauppatori jsem stihla zachytit zdejší švédské divadlo a nějaký kostel, jehož jméno jsem dosud nenašla. Kousek dál jsem také objevila podnik s dobře známým názvem: Hospoda. Zdá se, že i ve Finsku (a nejen v Helsinkách) najdete místečko, kde si můžete dát české pivo. Asi by mě to nadchlo ještě víc, kdybych to naše pivo pila...

Když jsem po Eerikinkatu došla dostatečně daleko od Kauppatori (poznala jsem to tak, že obchody zmizely, takže centrum se vzdalovalo), prošla jsem jednou malou uličkou k nábřeží a podél řeky se vracela zpátky. Zdejší řeka se jmenuje Aura. Čistotou je myslím srovnatelná s Vltavou (což mě překvapilo, protože Finové na rozdíl od Čechů dost lpějí na ekologii a bojují proti znečištění životního prostředí). Ovšem na Seinu v Paříži asi žádná jiná řeka nemá! Musím ale přiznat, že jsem se cítila trochu nesvá. V Turku samozřejmě turisté jsou, ale ne v nějak větším množství, a tak pořád vypadá zvláštně, když jsem široko daleko jediná, kdo fotí nějaké domy podél ulice.

V průběhu procházky podél řeky začalo lehce pršet, ale byl to jen lehký letní deštík, tak jsem mu moc nevěnovala pozornost. Mezitím jsem došla k jednomu z muzeí, které jsem tady v Turku chtěla navštívit: Apteekkimuseo ja Qwenselin talo. Jedná se o muzeum farmacie, které je zároveň situované v jednom z nejstarších domů tady v Turku, jehož posledním majitelem (před tím, než ho získalo město) byl měšťan jménem Qwensel. Co se týče časového zařazení, muzeum bylo situováno do tzv. gustaviánské éry, tedy doby vlády Gustava III. (1771 – 1792; tehdy ještě Finsko patřilo Švédsku). To se týkalo jak vybavení vlastního domu v podobě tehdy běžného nábytku, tak také vybavení lékárny, takže žádné moderní přístroje :-) Bohužel se uvnitř nesmělo fotit s bleskem a většina těch exponátů potřebuje zůstat v šeru, a tak většina fotek není moc ostrá.

Zároveň musím zaznamenat, že se mi podařilo pořídit si vstupenkou se studentskou slevou (na tu moji ISIC kartu) bez jediného anglického slova! Ovšem papíry s textem popisujícím jednotlivé exponáty v místnosti jsem si vždycky brala v angličtině, protože finsky bych to četla ještě teď. V průběhu mé prohlídky došlo i k docela úsměvné situaci, kdy mě jedna ze zaměstnankyň muzea směrovala, kam v prohlídce pokračovat dál, a vysvětlovala mi to samozřejmě finsky. Já pak jenom poděkovala, otočila jsem se ke stojánku s těmi informačními papíry a vytáhla si jeden s anglickou vlaječkou. Ona se mi začala omlouvat, že mi to přeloží, ale já jí vysvětlila, že trochu finsky mluvím, takže jsem jí rozuměla, jenom ta angličtina je pro mě prostě snazší.

Po prohlídce muzea jsem vyšla ven a s radostí konstatovala, že letní deštík už ustal, takže se v klidu můžu vydat na nákup do Lidlu, který je mimochodem taky na Eerikinkatu. Kromě chleba, který už mi úplně došel, jsem si také koupila na ochutnávku dvě ty pully, které jsme společně pekli v pátek, abych to mohla porovnat. Můžu říct, že ty naše byly lepší. Ale na tom se určitě podepsal i fakt, že jsme do toho vložili svou energii a nadšení a pekli jsme je s láskou :-)

Ovšem po opuštění Lidlu začalo znovu poprchávat. Říkala jsem si, že to zase přejde, vytáhla deštník a pokračovala v cestě k jedné sice trochu vzdálenější zastávce, ovšem jede odtamtud více autobusů, takže větší pravděpodobnost, že mi něco pojede. Sotva jsem ale došla na roh Eerikinkatu, už se rozpršelo mnohem víc. Najednou z toho byl příšerný slejvák a já se musela schovat u jedné z dřívějších zastávek pod střechou, protože jsem už stejně měla mokré boty i kalhoty. Mezitím začalo úplné boží dopuštění. Po chvíli ke mně pod střechu přiběhl nějaký Fin a začal se mě ptát, jestli z té zastávky jede autobus do Helsinek. Sice jsem mu dokonale rozuměla a opravdu mě těší, že vypadám tak inteligentně, že se mě každý ptá na cestu (v Praze také), ale tady nijak nápomocná nejsem. V odpověď jsem mu oznámila, že nejsem Finka, on na mě vyvalil oči (pořád nechápu, proč je toto zjištění vždycky tak překvapí – a jestli víc překvapí fakt, že nejsem zdejší, nebo to, že mu to říkám finsky...). S díkem se otočil a utíkal na zastávku, která byla kousek dál.

Zdálo se, že déšť už trochu polevuje, tak jsem znovu vytasila deštník a chtěla pokračovat v cestě na tu "svou" zastávku. Cestou mě minul autobus s nápisem "Helsinki", takže pro příště už vím, odkud jede, kdyby se zas někdo ptal. Přešla jsem most přes Auru a ocitla se u jedné křižovatky. Pršelo i nadále dostatečně vydatně na to, aby se na silnici utvořila úplná řeka. Na semaforu mi skočil zelený panáček a já se pustila přes přechod, když jsem si všimla, že na druhé straně silnice je už několik metrů dlouhá louže, kterou v tu chvíli prostě nešlo rychle obejít. Tak jsem se na svou zastávku hezky dočvachtala v úplně promočených botách a tam jsem zjistila, že kdybych nebyla blbá a netrpělivá a počkala hned u toho Lidlu, tak bych sice přijela na ubytovnu o 8 minut později, ale určitě téměř suchá.

Než jsem k ubytovně došla, byla mi už pořádná zima, protože jsem byla mokrá od pasu dolů (ten deštník toho nakonec zas tolik nezachránil). Do toho začal foukat vítr. Má první cesta proto vedla do sprchy a druhá do kuchyně udělat si čaj. Jen se bojím, aby se mi zase nevrátilo nějaké nachlazení, když jsem se z toho sotva vyhrabala.

Teď je čas se opět pustit do úkolů a na dobrou noc bych si mohla na webovkách finské televize (yle.fi) pustit nějakou epizodu ze seriálu s Mumínky. Bohužel v ČR to pustit nejde, protože to mají zablokované pro cizí země. Tak toho tady musím využít!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře