Středa 23. 7. 2014

23. červenec 2014 | 18.22 |

Včera jsem měla večerku neobvykle pozdě (protože jsem si do 23h psala s tím Finem a pak teprve jsem řešila takové věci jako potřebu vyprat propocený ručník ze sauny). Ranní vstávání proto dneska bylo docela drsné. Nechtělo se mi ani trochu. A to jsem ještě netušila, že to budu mít i s rozcvičkou. Je sice pravda, že jsem z ubytovny vyrazila na poslední chvíli, ale turkuská hromadná doprava mě dneska sprostě zradila. Autobus má jet v 8h37. Docela běžně jezdí tak v 8h40, ale zrovna dneska jako naschvál jel už v 8h34! Tak jsem mu mohla jenom zamávat z dálky a běžet za ním. Samozřejmě jsem to nestihla, takže si za dnešek dávám černý puntík za můj první pozdní příchod ve Finsku. Naštěstí vyučující to moc neřešila.

Dnešním tématem byla literatura, tedy něco pro mě :-)

Na první hodině jsme četli finskou verzi Alenky v říši divů, na druhé hodině jsme se pak učili slovíčka spojená s literaturou a literárními díly (jak se finsky řekne poezie, próza, drama – pozor, mají slova proosa a draama!, bohužel poezie on runous, nebo finské výrazy pro obsah, postavy, vypravěče apod.).

Na obědě jsme s Evou opět řešily jejího oblíbeného učitele. Ukázalo se, že tady do něj jsou zamilované totiž asi úplně všechny studentky, kromě Marili a mně. Přičemž já zcela chápu, co na něm ty holky vidí, jenom se v žádném případě nehodlám zamilovat do svého učitele. Nerada bych se rozptylovala při studiu. Na druhou stranu, když už řeším ty vztahy, můžu s radostí zaznamenat, že jsme si s tím "mým" Finem dnes stihli opět vyměnit pár zpráv, takže doufám, že tento nadějný vývoj udržím. A taky by bylo fajn, kdybych byla schopná mu odpověď napsat za méně než 20 minut...

Odpolední hodina se pak týkala literatury. Dělali jsme rozhovory o našich oblíbených spisovatelích a o klasicích finské literatury, přičemž mohu hrdě poznamenat, že jsem je na obrázcích všechny poznala. Za domácí úkol máme napsat krátké představení nějaké naší oblíbené finské knížky. Protože to nesmí být klasika (čímž je vyškrtnuta Kalevala), vybrala jsem si autora Arto Paasilinnu a jeho román Syn boha hromovládce. Kdybyste měli zájem, je někde v mojí knihovně na Libuši. Paasilinna se zaměřuje hlavně na humoristickou literaturu, což je ve Finsku docela vzácné. Tak trochu si ve svých dílech dělá srandu právě z Finů. Konkrétně v tomhle díle se finský pohanský bůh Ukko zlobí, že už v něj Finové nevěří, a přemýšlí, jak to změnit. Pak si vzpomene na křesťanského boha, že ten poslal na Zemi svého syna, aby šířil víru mezi lidmi. Ukko se rozhodne vyzkoušet stejný postup a pošle svého syna na Zem. Ten ale vůbec netuší, jak se má mezi lidmi chovat (například, jak reagovat na to, když ho začne svádět jedna nepříliš atraktivní zaměstnankyně jednoho obchodu, který patří muži, jehož tělo si Ukkův syn vypůjčil), což je hlavním zdrojem úsměvných okamžiků.

Na druhou stranu se v té knížce určitě dají hledat i hlubší témata k zamyšlení: například ztráta hodnot v moderní společnosti a způsob, jakým se s tím lidé musejí vypořádat.

Pak přišla hodinová pauza, kterou jsem s Evou a s Marili využila k tomu, že jsme zašly do hlavní pobočky městské knihovny, která je kousek od univerzity, a zaregistrovaly jsme se tam. Říkám si, že si založím sbírku kartiček z mých cest: do knihovny, do autobusu, z Turku i ze Stockholmu...

Po pauze následovala naše druhá 90minutová přednáška ve finštině, tentokrát samozřejmě na téma finská literatura. Musím se přiznat, že jsem z ní byla poněkud zklamaná a také jsem tam málem usnula. Kvůli tomu, abychom viděli na PowerPointovou prezentaci, byly zatažené rolety a přítmí ve třídě, kde se přednáší v jazyce, kterému stejně nerozumíte, vede akorát k tomu, že se vám začnou zavírat oči... S jednou spolužačkou jsme se pak shodly, že bylo vidět, že vyučující se specializuje na literaturu a ne na jazyk a je pro ní těžké vyjadřovat se v jednoduché finštině. Musím říct, že jsem opravdu měla problém rozumět všemu, co říkala, a to tady patřím do nejlepší skupiny, takže předpokládám, že ostatní na tom byli ještě hůř. A nejspíš je to škoda, protože by to jinak mohla být zajímavá přednáška. Snad to příště bude lepší. Za týden bychom měli mít ještě jednu, nejspíš o finské hudbě.

Po přednášce jsem šla s Marili na nákup. Zastavily jsme se v obchodu se suvenýry, kde jsem zamilovala do magnetického losa na ledničku (takový ten plyšák, co má magnet v každé tlapce), takže jsem ho okamžitě musela mít. Mumínkova maminka bude mít kamaráda. Pak jsme pokračovaly do Lidlu, kde jsem si opět nabrala nějaké karelské pirožky a dopřála jsem si svou první zmrzlinu ve Finsku. Ubezpečuji vás totiž, že dneska tu bylo větší vedro než včera a zítra má být podle předpovědi ještě víc. Vůbec si nepřipadám, jako bych byla daleko na severu!

Když jsem se vrátila na ubytovnu, přemýšlela jsem ještě o nějaké návštěvě muzea, ale pak jsem zjistila, že je po 17. hodině a většina muzeí zavírá mezi 17-18h, takže už to nemělo cenu. Potom jsem si ale vzpomněla, že knihovna zavírá až ve 20h a v té naší hodinové pauze jsem neměla moc času si tam pořádně prohlédnout všechny knížky, takže jsem se rozhodla vyrazit ještě na jeden krátký výlet do centra. Nakonec jsem si odnesla čtyři knížky: dvě jsou nějaké dětské knížky o Helsinkách a o Finsku, dvě jsou o finských Vánocích, které budou tématem mojí zdejší seminárky. Ano, hodlám přeložit svou českou seminárku, protože nevidím důvod, proč bych si měla komplikovat život a hledat nějaké nové téma. Nicméně v seminárce je potřeba citovat i zdroje, takže by tam nějaká finská knížka měla figurovat také.

Po návratu jsem opět psala nějaké zprávy ve finštině a domlouvala se s holkama, co bude tématem naší ústní závěrečné práce. Rozhodly jsme se pro finské filmy, ale je hrozně těžké vybrat si jenom jeden.

Teď už je načase počítač vypnout, jít zas jednou konečně spát včas a před tím si přečíst něco málo ve finštině. S mým tempem čtení to bude sice sotva jedna stránka, ale i to se počítá, ne?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře