Čtvrtek 24. 7. 2014

24. červenec 2014 | 18.23 |

Po včerejší zkušenosti s autobusem jsem dnes vyrazila opravdu s předstihem. Sice zase přijel dříve, ale tentokrát jenom o dvě minuty a já už na něj dávno čekala. Dnes bylo obzvlášť důležité, abych přijela do školy včas, protože jsme měli první den psaní našich závěrečných prací a toto psaní probíhalo v jiné budově, než kde obvykle máme výuku, takže jsem nevěděla, kam přesně jít, a spoléhala jsem se na hromadný přesun.

Už jsem se zmiňovala o tom, že naším úkolem je do 4. 8. napsat text ve finštině o rozsahu 1000 – 1200 slov na jakékoli téma týkající se Finska nebo finštiny. Já s Evou jsme se rozhodly přeložit naše seminárky z kurzu finské kultury v zimním semestru. Tím jsme si ušetřily dost času, protože nepotřebujeme nastudovat nějaké nové téma, nicméně samotný překlad jde také dost pomalu. Dnes jsem za nějaké dvě hodiny napsala asi třetinu. Ještě budeme mít takové psací dopoledne příští pátek a pak víkend na případné dokončení.

Dnes jsme šly s holkama výjimečně na oběd do nové jídelny, která byla hned v té budově, kde jsme psali naše práce. Jediný rozdíl byl v tom, že nabídka jídel obsahovala jedno navíc a prostor pro strávníky byl trochu větší, ale ceny jsou stejné. Pak bylo trochu dobrodružství dostat se zpátky do "naší" budovy (zvané Fennicum), kde ještě měla být odpolední výuka. Nějak jsem totiž při tom hromadném přesunu zapomněla pořádně sledovat cestu. Naštěstí nás opět zachránila moje mapička.

Odpoledne jsme měli konverzační hodinu, kde jsme opět trochu procvičovali mluvenou finštinu. Uznávám, že je například užitečné naučit se, jak místní nazývají některá místa v Turku. Třeba hlavní nákupní centrum (City Market) je tady zváno Sittari. Ostatně cizinci v Praze také musejí být ztraceni, když slyší pražské obyvatele mluvit o tom, že pojedou na Mírák nebo na Pavlák...

Ve 14h30 jsme měli podle rozvrhu mít piknik v nedalekém parku. Ale počasí se rozhodlo, že žádný piknik nebude. Celý den svítilo sluníčko, ale sotva čtvrt hodiny před odchodem na piknik se spustil opět strašný slejvák. Takže se vyučující nakonec rozhodli změnit plán a na zítra plánované filmové odpoledne přesunuli už na dnešek. Film se promítal v hlavní posluchárně, kam jsme se pohodlně vešli v celém našem počtu. Každý k tomu navíc dostal panini (taková ta rozpečená obložená houska), které bylo původně určené právě na piknik. Film měl název Hulluna Saraan (což znamená něco jako Bláznící po Sáře, ačkoli česká verze má oficiální název Láska a jiné trable). Každopádně už jste si asi domysleli, že se jednalo o romantickou komedii, dost bláznivou, jak to vyžaduje finský styl. Základní zápletkou totiž bylo, že se poněkud divoký sukničkářský otec zamiluje do stejné dívky jako jeho naopak dost zakřiknutý a plachý syn.

Vzhledem k tomu, že nepředpokládám, že byste ten film někdy viděli, vyzradím i rozluzlení: otce nakonec stihne mrtvice a syn s onou dívkou odjede do Ameriky (on je Fin, ona Američanka), nicméně vezmou s sebou otcův popel, protože jeho posledním přáním bylo být rozprášen právě v této "zemi zaslíbené". Musím přiznat, že to byl poněkud zvláštní film (ostatně jako všechny finské filmy), ale docela jsem se u toho pobavila. Také jsme nijak překvapivě dostali za úkol napsat na film krátkou recenzi.

Kvůli filmovému promítání se nám dnes školní den trochu protáhl, a tak jsem dorazila na ubytovnu až někdy v 17h30. Mezitím už mimochodem zase vysvitlo sluníčko. Nicméně už se mi nějak nechtělo někam chodit, a tak jsem se pustila do své oblíbené činnosti: psaní. Psala jsem Finovi (který mi dosud neodpověděl), Evě ohledně úkolů a naší připravované prezentace, onu recenzi na zítra, i nějaké maily. Zvládla jsem ještě druhou svoji oblíbenou činnost: čtení. Včera jsem si totiž v knihovně našla jednu knížku pro děti o tom, jak jiné děti jely na prázdniny do Helsinek. Na každé dvoustránce je velká fotka, asi tři řádky textu, který jakoby píšou děti o těch prázdninách a pak sloupeček nějakých oficiálních informací o daném místě. Nicméně ta knížka je psaná dost jednoduchou finštinou (krátké věty, běžná slovní zásoba), takže rozumím skoro všemu, co čtu, což mě samozřejmě plní radostí. Ale mám tady také dvě knížky v "normální" finštině a bez obrázků, takže vím, že pořád ještě je co zlepšovat.

Nepříjemnou novinkou je, že mě začala zrazovat technika. Foťák vypověděl službu úplně, i když se o víkendu chystám koupit nové baterky a zkusit, jestli si nakonec nedá říct. Počítač pak začal praktikovat nějaké zamrzání, kterým asi vzdoruje proti mému tempu práce na něm. Ale má smůlu. Naštěstí pokaždé zase rozmrzne, takže já zatím smůlu nemám. Jenom doufám, že vydrží funkční až do konce, než dopíšu všechny potřebné práce a prezentace.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře