Pondělí 28. 7. 2014

28. červenec 2014 | 18.27 |

Dnešní vstávání bylo ještě krušnější než to včerejší. Dlouho do noci jsem totiž nemohla usnout. Nejprve mě tu do 1h budily diskutující Rusky, které byly ve společenské místnosti, tedy hned vedle mého pokoje. Pak jsem asi na chvilku přeci jen zabrala, ale zase ve 3h mě vzbudila jiná nahlas se smějící a diskutující skupinka. To už jsem se naštvala dostatečně natolik, abych překonala svůj stud i lenost (vstávat ve 3h z postele) a šla jsem na ně zaklepat, aby brali ohledy na další lidi na ubytovně, kteří chtějí spát. Teprve potom se konečně rozhostilo ticho. Ale když mi ráno zazvonil budík, měla jsem opravdu sto chutí ho zase zamáčknout, otočit se na druhý bok a spát dál. Ovšem účast na výuce je povinná...

Na odpoledne byl naplánovaný společný program hraní finského basebollu na jednom hřišti nedaleko od ubytovny. Z toho důvodu jsme hned celou první hodinu "zabili" tím, že se nám vyučující marně snažil vysvětlit pravidla. Teda v mém případě to až tak marné nebylo. Je to skoro jako softbal, který jsme hráli několik let na gymplu, jenom mety z nějakého důvodu nejsou uspořádány do čtverce, ale do nějakého nepravidelného čtyřbodového útvaru. Ostatní však s pochopením měli o dost větší problém.

Po hodině gramatiky jsme se vydaly na oběd, tentokrát ještě s tou Evinou finskou kamarádkou. Na jídelníčku dnes byly tzv. köttbullar (masové kuličky, typická záležitost švédské kuchyně), takže jsem samozřejmě využila příležitosti, abych je ochutnala. Bohužel můj žaludek teď zase vstoupil do nějakého útlumového období, takže jsem měla co dělat, abych snědla i tu mini porci, co jsem si naložila.

Po obědě byly ještě dvě hodiny. V té první jsme mimo jiné diskutovali a již dobře proslulých podivných sportech, kterým se Finové s chutí věnují. Pro ilustraci mohu uvést: házení galoší (dnes už častěji nahrazena mobilem), hraní na imaginární kytaru, nošení manželek, hraní fotbalu v bahně (případně ve sněhu s červeným míčem) nebo třeba plavání v díře vysekané v ledu (to je ovšem obvykle praktikováno po dostatečně dlouhém pobytu v sauně). Na poslední hodině jsme zase dostali finské hádanky a měli jsme uhádnout správnou odpověď. Musím říct, že to bylo zajímavé. Ostatně hádanky mám ráda. Ale bylo docela náročné přeložit ten finský text, takže ne na všechno jsme přišli.

Z výuky jsem se vrátila na ubytovnu a zašla ještě na nákup. Nakonec jsem si dopřála další salmiakki čokoládu (možná, že když budu jíst salmiakki dostatečně často, tak si na tu chuť zvyknu a Finové pak budou tak šťastní, až od nějakého cizince uslyší, že to vlastně není špatné :-) ). Kromě toho jsem si ještě koupila ten tradiční finský žitný chléb s dírou uprostřed (v minulosti se chléb pekl jednou nebo dvakrát do roka, uprostřed se vždy udělala díra a pak se všechny ty chleby navlékly na nějakou dřevěnou tyč, která visela v kuchyni a průběžně se konzumovaly; samozřejmě mezitím pořádně ztvrdly, takže se obvykle do něčeho nejdříve namáčely).

Dnes už se chleba sice peče denně, ale Finové mají stále potřebu tam mít tu díru uprostřed. Mikko mi také nabídl, že mě někdy doprovodí na nákup a ukáže mi všechno finské jídlo, které skutečně musím ochutnat, ale s vybavením naší kuchyně na ubytovně to je bohužel nerealizovatelný plán.

Když jsem se vrátila z nákupu, stihla jsem ještě napsat úkoly, než jsem se vydala na hřiště. Úspěšně jsem si zapomněla svou mapičku doma, a jak se dalo čekat, cestou jsem se ztratila. Naštěstí jsem potkala jednoho z našich vyučujících na ulici, takže mě nakonec navedl správně. Baseball jsme hráli asi hodinu. Fascinuje mě, že někteří to ani po té hodině nepochopili. Nicméně mě těší, že můj tým vyhrál. Musím přiznat, že mě překvapilo, že jsem dneska vůbec nebyla ten úplně poslední hráč (jako mnohdy na gymplu), ale naopak se projevila určitá moje průprava. Například v tom, že moje úspěšnost při odpadlování míčku byla asi 80 %, což byl určitě jeden z dnešních rekordů. U některých lidí jsem měla podezření, že tu pálku drží úplně poprvé.

Nakonec mě ten finský baseball docela začal bavit, jenom je škoda, že na něj musí být nejméně 10 lidí (ale správně má být 18), takže nebude moc příležitostí zahrát si znovu.

Po svém sportovním výkonu jsem si s chutí dala večeři, zatímco všechny ostatní holky obsadily sprchu. Teď dokončuji svůj zápis (dneska trochu dříve), protože bych se za chvilku ráda šla dívat na jeden film, který chci zhlédnout už hodně dlouho (stažený ho mám už přes rok), ale pořád jsem se k tomu nedostala.

Dobrou noc a zase zítra!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře