Úterý 29. 7. 2014

29. červenec 2014 | 18.28 |

Na začátek mohu s radostí zaznamenat, že jsem dneska vyspala výjimečně dobře. Možná jsem po těch dvou krátkých nocích už prostě byla tak vyřízená, že jsem skutečně spala a nevzbudilo mě vůbec nic.

Dnes jsme měli trochu zvláštní program. Tématem dne bylo zpravodajství a média. Dopoledne jsme proto strávili tím, že jsme pitvali nejrůznější finské noviny (kdo je šéfredaktor, jaké rubriky tam jsou, v jaké oblasti a v jakém nákladu vycházejí – pro představu třeba zdejší Turun Sanomat mají náklad asi 97 000 výtisků). Po obědě jsme pak dostali úkol, který vyžadoval týmovou práci: ve skupinkách po čtyřech jsme měli vytvořit vlastní noviny. Každý si měl vybrat nějakou rubriku a napsat do ní jeden článek na 100 – 150 slov. Společnými silami jsme pak měli vytvořit první stránku, kde kromě názvu měly být i nějaké informace o našich novinách.

Já jsem byla ve skupince s Evou, Marili a naší čtvrtou kamarádkou Olgou z Ukrajiny. Já jsem se chopila zahraničních zpráv (které naštěstí mohly být fiktivní, nebo neaktuální, takže jsem psala o loňských povodních v Praze). Olga měla na starost kulturní rubriku a psala o večerním koncertu, který se dnes konal v hlavním kostele Tuomiokirkko. Marili měla jako téma sport a psala o tom, jak jsme včera hráli finský baseball. Nakonec Eva si vybrala (tak trochu na můj popud) rubriku interview. A koho jiného vyzpovídat než naše učitele? Mezi nimi samozřejmě i toho, do kterého je Eva zamilovaná. Naše noviny jsme pak pojmenovaly Meirän Sanomat (což je "Naše noviny" v turkuském nářečí), já jsem na úvodní stránku ještě nakreslila finskou vlajkou a nějakou kytku, nebo co to je, kterou má Turku nejspíš ve znaku, protože je tady namalovaná úplně všude (jako předlohu jsem měla svou kartičku na autobus). Nakonec se v týmu asi opět poněkud projevil můj organizační duch, protože jsem byla jednomyslně zvolena šéfredaktorkou :-)

Po škole jsem vyrazila... no jo, už zase, do muzea! Šlo o něco, co bych v češtině mohla nazvat Muzeum výtvarného umění města Turku. Je docela významné, takže jsme se o něm bavili i s Mikkem, ale chápu, že coby technický typ umění zrovna moc nefandí, takže jsme se dohodli, že do muzea půjdu sama a sejdeme se o něco později před vchodem.

Musím se přiznat, že mě to muzeum trochu zklamalo. Snaží se totiž mapovat vývoj především finského a skandinávského výtvarného umění v posledních dvou stoletích, ale to nové umění tam jednoznačně převažuje. A já se naopak těšila hlavně na to z 19. století (popřípadě před I. světovou válkou), protože tehdy tvořil asi nejznámější finský malíř, zvaný "malíř Kalevaly" Akseli Gallén-Kallela. Jenže od něho tam bylo jenom nějakých pět obrazů! Sice bylo úchvatné vidět naživo obraz, který je na obalu Dějin Finska (kniha k dostání v městské knihovně, v překladu mojí vyučující), ale bylo to příliš málo.

Spousty obrazů, fotografií a soch z novější doby (řekněme po II. světové válce) jsem nějak moc nechápala. Prostě moc abstraktní.

Protože jsem svou prohlídku ukončila dříve, než jsem počítala, chvíli jsem ještě seděla na lavičce před muzeem a opakovala si nějaká slovíčka. Pak mi došlo, že bych mohla taky udělat pár fotek, takže jsem vytáhla mobil a začala fotit, když jsem za sebou slyšela kroky a po ohlédnutí uviděla Mikka.

Nevím, jak to děláme, ale zase jsme toho dneska nachodili tolik, že mě příšerně bolí nohy a neodvažuji se tu vzdálenost ani počítat. Ukázal mi tady nějakou významnou loď (Suomen Joutsen). Asi jsem ho trochu zklamala, že z toho neskáču radostí, ale... prostě loď, no. Pak jsme si dopřáli chvíli odpočinku na lavičce na nábřeží a nakonec se vydali znovu na föri (to je něco jako přívoz, co tady pendluje od jednoho břehu k druhému). Obávám se, že ani v případě föri neprojevuji dostatečné nadšení. Obzvlášť ne ve chvíli, kdy se to se mnou pohne a zhoupne do vody, popřípadě na druhé straně zase vyhoupne na břeh. Procházkou jsme pokračovali do centra a do jiného parku kousek od hlavní knihovny, kde jsme měli druhou pauzu. Nejprve jsem plánovala odejít už někdy ve 20h30. Pak jsem si řekla, že když se rozloučíme až ve 21h, nic se nestane. Takže jsme (teda já) nakonec dobíhali autobus ve 21h40. Další setkání máme domluvené na pátek, protože mi chce ukázat ještě nějaké místo, kde bych mohla ukojit svou touhu po focení krásných míst ve Finsku, ale je to docela daleko, a tak nás zase čeká další (a delší) procházka, na kterou navíc budeme potřebovat víc času. Naštěstí v pátek končím už ve 14h30.

A teď už končím pro dnešek, protože se to zase nějak protáhlo. Ještě štěstí, že po tom novinovém dni nemáme na zítra žádný úkol. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře