Středa 30. 7. 2014

30. červenec 2014 | 18.31 |

Dnes mě po ránu zase probouzela čistě modrá obloha. Už by vážně mohlo trochu zapršet. Alespoň malinko. U kostela (Tuomiokirkko) už musejí trávník každé ráno kropit, aby jim neuschnul. Vážně jsem si finské léto představovala trochu jinak.

Dnešním tématem byla příroda. To je tady ve Finsku myslím dost důležité a oblíbené téma. Horší bylo, když došlo na otázky typu, čím se vyznačuje příroda v naší zemi? Člověk se nad podobnými věcmi nikdy moc nezamýšlel... A hlavně je vážně vtipné, když svou zemi představuju Evě a ona mně svou, protože je samozřejmě už dobře známe. Do toho jsme ještě stíhali probírat "jejího" učitele a můj včerejší sraz s Mikkem (jeho jméno se v češtině skloňuje opravdu obtížně, tak se omlouvám za případnou nejednotnost tvarů).

Na druhé hodině jsme se zaměřovali na rozšiřování slovní zásoby. Musím říct, že jsem byla překvapená, kolik obrázků jsem byla schopná pojmenovat, pokud šlo o nějaká větší zvířata žijící v lese (typu los, sob, medvěd, vlk atd.). Když došlo na ptáky, bylo to už o poznání horší. A co teprve ryby. Měli jsme celkem čtyři obrázky ryb, které jsme měli pojmenovat. Jedna naše spolužačka to vystihla opravdu přesně, když postupně ukázala na všechny čtyři obrázky a řekla "kala, kala, kala, kala" (kala znamená finsky obecně ryba). Prostě ryba jako ryba, ne? Já poznám tak maximálně kapra (kterého tady nemají) a štiku, kterou jsem pro změnu neuměla pojmenovat ani finsky, ale ani anglicky, takže jsem si to nemohla najít ve slovníku. Ano, moje slovní zásoba týkající se zvířat se dnes ve finštině dost rozšířila, ale zjistila jsem, že v angličtině mám docela závažné mezery. A nebo okno, jako dneska se sovou. A to jsem viděla všechny díly Harryho Pottera v angličtině (tam je sova asi nejobvyklejší zvíře).

Po obědě jsme ještě měli hodinu gramatiky. Dnes jsem byla opravdu nadšená, protože jsme se konečně učili něco, o čem jsem zatím v české škole nikdy neslyšela, takže jsem si na poli gramatiky také trochu rozšířila obzory (jinak totiž bojuji výhradně s nedostatečnou slovní zásobou). Brali jsme totiž pasivní tvary. Ty v češtině sice také existují, ale jejich používání není až tak časté. Problém je, že ve finštině se využívají opravdu často (v mluvené finštině dokonce místo "normálního" podmětu) a Finové vymysleli pasivní tvary ve všech slovesných časech (já dodnes znala jenom přítomný)! Naštěstí už jsem většinu těchto tvarů tady stihla vypozorovat z různých textů a konverzací, takže spíš šlo o to, abych si ujasnila a utřídila, jak se vlastně tvoří (abych netvořila nějaké moje vlastní).

Když výuka skončila, měli jsme naplánovanou vycházku do přírody (do lesa), abychom si nově naučená slovíčka mohli vyzkoušet v praxi. Dostali jsme totiž také papír, na který jsme měli zaznamenávat všechna zvířata a rostliny, které cestou uvidíme. Myslím, že ze všeho nejlépe všichni zaznamenali finské lesní borůvky, protože z místa, kde rostly, jsme se nechtěli hnout přes půl hodiny :-)

Po procházce jsem se vrátila na ubytovnu, napsala opět pár slov ke své seminárce (už jsem se dostala přes 600, hurá!) a pak si zase psala s Mikkem. Skvělé je, že při psaní používáme prakticky výhradně finštinu (jenom, když nečemu nerozumím, tak mi tu větu napíše i anglicky), takže to je opravdu intenzivní procvičení. A mám pocit, že už jsem dobu psaní své odpovědi snížila z nějakých 20 minut na něco kolem poloviny tohoto času, což je skvělé. Ovšem na moje tempo psaní v češtině to pořád nemá. Kromě toho při tom mém odpoledním psaní také konečně trochu zapršelo a zítra prý má také spadnou nějaká sprška. Už dlouho jsem se na déšť netěšila tolik jako teď!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře