Čtvrtek 31. 7. 2014

31. červenec 2014 | 18.32 |

Dnes ráno jsem šla na autobus s jednou ze zdejších ukrajinských studentek (ne s Olgou, s tou druhou). Docela mě překvapilo, když jsem z ní po chvíli namáhavého vyptávání vydolovala, že dnes prožívá nějaký krizový koti-ikävä. To je finský výraz po stesk po domově. Snažila jsem se jí trochu povzbudit, ale moc to nešlo. Myslela jsem si, že cestu do školy vedle osoby, se kterou se znám, ale neprohodíme spolu ani slovo, bych mohla zažít jenom s nějakým Finem (podle mnohých klišé je tohle tady docela normální). Život je ale plný překvapení, že ano?

Tématem dne byla tentokrát hudba. Hned první hodina byla ta na slovíčka, takže jsme se učili pojmenovávat různé žánry, nástroje i druhy hudebníků. Díky bohu, že alespoň výrazy typu rock a pop Finové přejali a nevymysleli si pro to své vlastní alternativy. Alespoň o něčem se tu s někým můžete snadno bavit. Na druhé hodině jsme pak místo gramatiky měli chvilku hudební kritiky. Poslouchali jsme některé známé finské písničky a pak jsme jim dávali známky. Já s Evou jsme si nejdříve musely ujasnit, jaká známka má jaký význam, protože tady 5 znamená výborně a 1 opak. Zatímco jsme si užívali hudebně kulturní vložku, venku se setmělo takovým způsobem, že jsme skoro neviděli na psaní, a přihnala se šílená bouřka. Pršelo tolik, že nám v půli hodiny vyučující hlásila, že na silnici před univerzitou by se už dalo plout.

Naštěstí do oběda déšť trochu polevil, takže vodou jsme se brodit nemuseli, ale byla jsem opravdu šťastná, že jsem dnes na rozdíl od mnoha dalších studentů (včetně Marili a Evy) poslechla meteorology a vzala si deštník. I tak jsem měla kalhoty pořádně promočené, ale aspoň vršek zůstal v suchu a já nemusela do jídelny (ani z jídelny) běžet. Dnes byl naprosto speciální delikátní oběd. Nebudu vás napínat, na jídelníčku jsme měli lososa. Finského lososa. Růžovoučkého, šťavňaťoučkého, finsky okořeněného lososa. Zkrátka nejlepší oběd ze všech!

Následovala naše interaktivní hodina, kde jsme v rámci dnešního tématu měli vymyslet nějakou svojí písničku. To se ukázalo jako docela náročný úkol, naštěstí text nemusel být nijak dlouhý. Až na to, že já své literární zaměření na úkor toho hudebního nezapřu, protože se mi z písně jaksi vyklubala spíš báseň. Musím se přiznat, že jsem hrdá na svou první báseň ve finštině. Dokonce v pár verších mám i asonanci (to je taková slabší podoba rýmu), ale hlavně ve všech stejný počet slabik, takže rytmicky to vychází docela přesně.

Po této hodině jsme měli třetí a poslední finskou přednášku (první byla o jazykové politice ve Finsku, druhá minulý týden o literatuře). Dnes tedy 90 minut povídání o finské hudbě. Naštěstí o té nové a populární, včetně některých "tvrdších" žánrů.

Vyučující se jmenoval Ilmari (už jenom proto mi byl sympatický) a zmínil se, že před tím učil finštinu v Itálii a snad v USA. Musím říct, že bylo poznat, že je zvyklý mluvit na cizince (na rozdíl od vyučující na literaturu minulý týden), protože ten výklad uměl podat tak, že byl zábavný a my porozuměli skoro všemu.

Poslední hodina (dnes byl nějaký dlouhý školní den) byla moje neoblíbená konverzace (ta, ve které vlastně konverzujeme nejméně). Moje averze vůči tomuto předmětu pramení především z jeho neorganizovanosti, což se projevilo i dnes. Pořádně nám nebylo vysvětleno, co se vlastně po nás chce. Kromě toho jsme byli rozděleni do skupin po pěti, kde se mezi sebou neznáme. Bohužel k nám do skupiny přibyla nějaká dívka, která neměla moc zájem se zapojit do týmové práce. Otěže jsem opět převzala já (což tentokrát bylo docela logické, protože žádná další členka našeho týmu nebyla z mojí skupiny, tudíž se dá předpokládat, že jsem mezi nimi nejlepším mluvčím finštiny). Až na tu výše zmíněnou jednu výjimku se ale holky snažily se mnou spolupracovat a pomáhat mi něco vymyslet. Zatímco tato studentka odpovídala na mé otázky jen tak na půl úst a s tónem vyjadřujícím, jak strašně ji obtěžuji, a celou dobu si ťukala něco do mobilu. Nakonec jsem svou snahu o její zapojení do týmu vzdala a pracovaly jme prostě ve čtyřech. Když jsme potom viděly první tři skupinky předvádět své představení, ukázalo se, že naše připravenost je těžce nedostatečná. Naštěstí na nás už dnes nezbyl čas, takže jsem rozhodla, že něco vymyslím do zítra a pak jenom rozdám scénář. Ty tři holky se sice ptaly, jestli mi to nevadí, ale já ráda pracuju sama. Alespoň můžu pracovat svým tempem a nemusím se přizpůsobovat nikomu jinému. Sice jsem původně plánovala pro naši neaktivní členku týmu nic nevymýšlet, ale nakonec jsem jí věnovala alespoň jednu repliku. Tak jsem zvědavá, jak zítra naše představení dopadne.

Po vyučování jsme šly s Marili na nákup do Lidlu a pak na ubytovnu. Odpoledne jsme si daly krátkou relaxační a ochutnávaci pauzu. A co jsme ochutnávaly? No přeci finskou čokoládu :-) Člověk potřebuje trochu motivace, když vidí tu hromadu nesplněných úkolů, ne? Nicméně dneska se sebou myslím můžu být spokojená. Napsala jsem Timovi (to je můj vyučující finštiny v Praze), opravila jsem si chyby v úkolu z gramatiky, zdokonalila jsem svou básničku a napsala ten scénář. Přidala jsem 70 slov k seminárce (už jsem za hranicí 700!) a možná ještě zvládnu alespoň pár minut z toho filmu, o kterém budu psát tu prezentaci. Přiznávám se, že se do toho úplně nehrnu. Je to sice nádherný film, ale tak smutný, že u něj brečím jako želva už od začátku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře