Pátek 1. 8. 2014

1. srpen 2014 | 18.25 |

Konečně tu zase máme pátek! Dneska jsem se z nějakého důvodu probudila už v 6h40. Řekla jsem si, že dvacet minut nemá cenu dospávat, a tak jsem si připravila menší snídani a pustila poslední část toho filmu, o kterém budu na úterý dělat tu prezentaci. Konečně jsem ho dokoukala do konce! Kdybyste také měli zájem, finský název je Äideistä parhain, česky pod názvem Moje matka.

Dnes jsme neměli normální výuku, ale druhý a poslední den, kdy jsme měli celé dopoledne vyhrazené pro psaní našich prací. Já s Evou i Marili jsme na tom byly celkem podobně (na začátku jsme měly okolo 700 slov), ale překvapilo mě, že někteří studenti třeba za ten minulý čtvrtek (kdy bylo první tohle psací dopoledne) napsali jenom 100 – 200 slov a vůbec na to od té doby nesáhli. Naší trojici se nakonec podařilo v těch vyhrazených třech hodinách psaní dostat přes hranici 1000 slov, takže v jistém směru máme hotovo. Ale teď je ještě potřeba si to přečíst a opravit chyby, kterých jsem tam určitě stihla napáchat až hrůza! Dokonce mi zbyla i chvilka na to, abych si stihla připravit alespoň pár obrázků na úterý, jenom k nim teď potřebuji vymyslet nějaké vhodné komentáře.

Po vypršení času vyhrazeného na psaní jsme byli propuštěni na oběd a pak jsme měli opět sraz v parku, kde měla být ještě jedna hodina, mimo jiné i předvádění těch scének skupinek, na které se včera nedostalo. Já jsem s Mikkovou pomocí vytvořila myslím docela ucházející scénář a další tři holky z mojí skupinky z toho byly nadšené a moc mi děkovaly. Ta nespolupracující ale prohlásila, že žádný trapný divadlo hrát nebude, takže se nemusím namáhat jí vysvětlit, o co v tom scénáři jde. To naštve. Ale nebudu tím sobě ani jiným kazit náš zdejší pobyt. My jsme nakonec svou scénku odehrály jenom ve čtyřech a jsem ráda, že to nebyla taková katastrofa, jak jsem se předtím trochu bála.

Po svém hereckém "výkonu" jsem byla zavolána k jedné z těch pracovnic, které tu zkoumají naše osvojování finštiny a zase jsem jí měla na diktafon namluvit nějaký příběh, který jsem vymyslela podle určité sady obrázků. První dvě sady byly stejné jako při obdobném experimentu na začátku kurzu a jsem ráda, že se mi podařilo o nich říct malinko víc než tehdy. Třetí sada byla sice úplně nová, ale nakonec jsem si s ní taky nějak poradila.

Z vyučování jsem se rychle vrátila na ubytovnu, trochu si vydechnout a pak zas honem do centra ke knihovně, kde jsem měla sraz s Mikkem. Dnes byla hlavním plánem cesta na místo zvané Koroisten Risti. To je taková vyhlídka na kopečku za městem, ze které vidíte řeku, spoustu stromů, část města (samozřejmě tu hezčí) a přitom na vás svítí sluníčko, vane příjemný vítr a k tomu zajímavá konverzace.

.. Co víc si přát?

Když jsme se dostatečně pokochali výhledem, vydali jsme se na zpáteční cestu. Zastavili jsme se chvíli v knihovně, kde mi Mikko chtěl něco ukázat, ale nenašel to, tak jsme zase šli dál. Třeba příště. Chvíli jsme šli podél nábřeží směrem k hradu, když jsme si uvědomili, že se vlastně nebezpečně vzdalujeme od knihovny (kde má zaparkované kolo, takže se tam v každém případě musíme vrátit) a že dneska už jsme měli pár kilometrů za sebou (z centra na Koroisten Risti to jsou nejméně 3 km), takže jsme se zase vrátili a chvíli se posadili na trávu na svahu nad řekou. Znenadání se za námi objevila nějaká skupinka podezřele se kolíbajících Finů a jeden se svalil do trávy hned vedle mě. V tu chvíli se probudil můj pražský obranný instinkt, takže jsem popadla svou kabelku a sevřela ji v pevném objetí. Opilý Fin začal něco blábolit, ale já nerozuměla ani slovo. Mikko mu odpovídal. Po chvíli se nezvaný host konečně sebral a se svým opileckým zápachem se odpotácel někam dál.

My jsme se přesto shodli, že bude lepší se přesunout na jiné místo. Ukázalo se, že opilý Fin na ulici v pátek večer není vůbec nic neobvyklého (ačkoli bylo teprve 20h30). To mě trochu rozladilo, ale nic není dokonalé, že? Nakonec se Mikko omluvil, že mají od 21h rodinný saunovací večer, takže se musí vrátit domů. Opět mě doprovodil na autobus (tentokrát bez běhu) a rozloučili jsme se. Pokud všechno vyjde, stihneme se snad ještě sejít v neděli.

Já se pak vrátila na ubytovnu a naordinovala si odpočinkový večer. Učení dneska bylo dost a hlavně jsem dokončila velký úkol, když jsem dopsala (byť zatím první verzi) svou seminárku! Hurá!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře