Neděle 3. 8. 2014

3. srpen 2014 | 18.26 |

Tradičně začnu situací ráno. Ta byla opět náročná. První budíček jsem měla někdy ve 2h, druhý okolo 5h. Třetí pak ve svých obvyklých 7h, ale vůbec jsem nebyla schopná začít fungovat, takže jsem ještě zalehla a spala někdy do 9h. To už byl na ubytovně samozřejmě mnohem větší klid. Vlastně o víkendu tu celkově bylo mnohem víc ticho ve dne než v noci. Říkám si, že ti, co v noci dělali hluk, přes den spali, a ti, co se v noci snažili spát, pak vyrazili někam ven (jako já). Špatná logika, ale co s tím nadělám?

Když jsem se konečně vyhrabala z postele, dala jsem si snídani a opět si chvíli psala s Mikkem. Pak jsem si sbalila všechny potřebné věci na dnešek a vydala se na autobus. Ve 13h jsme měli sraz u knihovny, kde si nechává kolo, takže už je to takové naše obvyklé místo. Musím přiznat, že mě překvapilo, že turkuská knihovna (na rozdíl od té pražské) má otevřeno i v neděli. Já jsem kromě toho potřebovala vrátit knížky, takže bylo fajn, že mi mohl v případě potřeby asistovat. Tady je totiž na vracení také nějaký automat a já jsem se v první chvíli tak lekla, že jsem se s tím automatem málem začala prát. Naštěstí na druhý pokus už se knížky vrátit podařilo a mně se uvolnilo místo v batohu, které jsem hned šla zase vyplnit do obchodu, protože už si pomalu chystám zásoby na cestu, i když nějaký nákup ještě budu muset zvládnout asi i v úterý.

Pak jsme se vydali směrem k námořnickému muzeu a již zmiňované lodi Suomen joutsen, protože tam tento víkend byl nějaký festival, kdy do Turku přijížděly nějaké historické lodi až z Petrohradu. Svůj postoj k lodím jsem ve svých zápiscích už dostatečně ilustrovala, ale když jsem viděla, s jakým zápalem se Mikko pouští do focení, musela jsem si to začít užívat taky. Když už ne lodi, tak alespoň jeho nadšení. Nakonec jsme stihli ještě poslední dvě písničky nějakého koncertu finské lidové hudby (který byl součástí festivalu) a pak se zase vydali na cestu.

Zamířili jsme do jednoho z mnoha městských parků, kde jsme se v klidu na lavičce pustili do boje s mou seminárkou, protože jsem ho včera požádala, aby mi pomohl opravit některé chyby. Takové ty chyby, které bych měla umět (včetně překlepů a nějakých mých patvarů, kterých jsem tam vymyslela požehnaně), ale některé větné konstrukce jsem nakonec ponechala v jejich kostrbatosti, aby ten text zase nebyl až moc dokonalý.

Protože dneska bylo opravdu horko, došla nám oběma v parku voda, a tak jsme se zase vydali ke knihovně, kde jsme si ji mohli doplnit. Ač tomu někteří pořád nechtějí věřit, tady všude teče pitná voda a Finové prostě běžně pijou vodu z kohoutku, která je mnohem lepší (a levnější) než kupovaná.

Poté jsme na chvilku zakotvili na kamenné římse u fontánky za knihovnou, ale protože mi tam přímo pod nos kouřil nějaký pán, zase jsme se brzy zvedali.

Naštěstí bylo místo i na jedné lavičce u řeky, kde jsme proseděli nejméně další hodinu a přitom mimo jiné stihli doopravit můj seminárkový text. Potom se k nám bohužel dostal pro změnu nějaký pár opilých Finů, kteří se asi s lahví v ruce loučili s víkendem. Když se paní z posledních sil svalila na lavičku hned vedle Mikka (podotýkám, že žádný normální Fin by si nikdy nesedl na lavičku, na které už někdo sedí), my jsme opět pohotově zvedli kotvy.

Bohužel nějakým způsobem uteklo skoro pět a půl hodiny od našeho setkání před knihovnou, což se mimo jiné projevilo i ozývajícím se hladem, neboť se přiblížil čas večeře. To také znamenalo rozloučení, tedy alespoň pro dnešek, protože jsme se dohodli, že si na sebe ještě najdeme chvilku v úterý.

Po návratu na ubytovnu jsem se pustila do uklízení a trochu balení, abych toho na zítra a na úterý neměla tolik. Nějak mi z toho začíná být smutno, ale čas bohužel nezastavím. Večer jsme si opět psali s Mikkem na Facebooku a já mu ukázala webové stránky technického muzea v Praze. Byl z toho tak nadšený, že mi omylem odpověděl anglicky. A pak zase pro změnu něco v turkuském nářečí, co jsem úspěšně interpretovala zcela jinak, než bylo míněno, takže vznikla docela komická situace, kdy ani jeden nechápal, o čem píše ten druhý...

Teď už je čas jít zalehnout, abych zítra dokázala vstát do školy. Bylo by vážně skvělé, kdybych se mohla prospat i na trajektu ve středu. Kromě toho, že bych dohnala mírný deficit, který jsem si tu za poslední dny vytvořila, bych také zabila alespoň část času z těch dlouhých nudných 11 hodin.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře