Pondělí 4. 8. 2014

4. srpen 2014 | 18.27 |

Jestli jsem si myslela, že po tom, co jsem do naší skupiny na Facebooku napsala žádost o to, aby na ubytovně byl v noci klid, skutečně klid bude... tak jsem se spletla. Horší je, že na mě nevyspání už opravdu začíná doléhat. Říkám takové věci jako helpoi (což je anglické sloveso help s finskou koncovkou minulého času -oi) nebo, že zprávy je potřeba zkoušet opatrně. Samozřejmě jsem na mysli měla novinky, ale překládejte se s tím, když zároveň diskutujete o podobě vaší zítřejší prezentace, z posledních sil dopisujete tuto prezentaci a ještě píšete sekretářce vašeho kurzu pár dotazů ohledně vracení klíčů při odjezdu.

Dnes byl poslední výukový den. Myslím, že tu výuku učitelé prožívali mnohem více než my. Tedy to, že je dneska poslední. Pro mě to všechno končí až zítra. Tématem dne pak byla historie, což mi alespoň trochu spravilo náladu, neboť to je mé oblíbené téma a po některých zkušenostech a zjištěních posledních dvou dnů mám pocit, že jsem tady úplná profesionální historička (aneb o historii města Turku toho vím víc než Mikko i většina spolužáků). Vzhledem k tomu, že na zítra už nejsou (a ani nemohly být) žádné úkoly a všichni teď mají v hlavě jenom dokončování požadované písemné a ústní práce, mám pocit, že tu hodinu už naše studijní nadšení značně opadlo. Nebo je to jenom vyčerpání po těch třech týdnech?

Abych ale jenom nekritizovala, musím přiznat, že jsem dneska měla i jedno příjemné překvapení: k obědu totiž byly nugetky z lososa. Tedy losos podruhé. Mňami.

Po obědě jsme měli ještě jednu hodinu v parku a pak jsme se společně přesunuli k turkuskému hradu, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Průvodkyně měla na sobě slušivé středověké šaty a mluvila tak pomalu a jasně, že jsem jí rozuměla skoro všechno. Sice nám stihla ukázat většinu nejzajímavějších míst na hradě, ale na prohlídku jsme bohužel měli jenom hodinu a půl a podle mého knižního i osobního (Mikko) průvodce v Turku je na prohlídku celého areálu hradu takový čas naprosto nedostatečný. Alespoň mám důvod se tam zajít podívat znovu, až se tady zase někdy objevím.

Z hradu jsme pak zamířili k turkuské radnici. Podotýkám, že jsme z nějakého důvodu šli pěšky (což jsou asi 4 km a po včerejším dlouhém pochodu a dnešní ranní procházce, kdy jsem se z neznámého důvodu rozhodla jít do školy pěšky, to bylo dost náročné i vzhledem k neúnosně pražícímu slunci). Naštěstí na radnici nás pozdravil nějaký pán (nepochytila jsem, jestli starosta, ale mám pocit, že tak úplně nebyl), pak nám něco řekl o městě i o budově radnice a pak přišla ta nejlepší část: vynikající jahodovo-rebarborová šťáva, zeleninové pirožky s kuřecím masem a ze všechno nejlepší nějaký dezert z jahod a nějakého krému. Musím přiznat, že jahody chudáka lososa překonaly zcela zničujícím způsobem. Takovým způsobem, že každý student tajně chodil pro další a další, protože jsme si nebyli jistí, kolik kousků bylo určeno pro každého z nás, takže jsme prostě brali, dokud bylo co.

Z radnice jsem pak zamířila rovnou na ubytovnu, trochu jsem zametla podlahu a umyla skvrnu, kterou tu vytvořily moje černé tenisky po tom, co jsem s nimi na vlasní kůži okusila finský letní slejvák. Dál ale uklízení pokoje hrotit nehodlám. Pak jsem ještě přibalila do kufru pár věcí, které zítra už nebudu potřebovat. Poté přišlo již zmiňované dopisování poznámek na naší prezentaci na zítra, protože Eva a Marili to mají mnohem delší než já, i když jsem přesvědčená, že ony dvě těch stanovených pět minut dost přetáhnou. Uvidíme zítra. Klíč prý mám nechat u nějakého jiného studenta, který bude odjíždět později, takže to ještě zítra budu muset řešit nejspíš s Evou. Ještě mi zbylo pár věcí, které jsem dnes chtěla zvládnout, ale už se mi u psaní zavírají oči. Tak snad zítra. Držte pěsti na prezentaci! Díky :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře