Úterý 5. 8. 2014

5. srpen 2014 | 18.28 |

Nadešel poslední den kurzu. Na jednu stranu jsem byla ráda, protože studium bylo opravdu intenzivní a posledních několik dní dost vyčerpávajícícíh. Na druhou stranu je mi z toho smutno. Ale už jsem se začala také těšit domů, přeci jen už jsem pryč docela dlouho...

Dnes už nebyla normální výuka. V první části programu jsme měli vyhrazený čas na ty naše ústní prezentace. Objektivně si troufám říct, že jsme ze čtyř skupinek byly druhé nejlepší, což podle mě způsobil i poněkud nešťastný výběr témat u dalších dvou skupinek (v obou případech téma sice zajímavé – finská příroda a finská přísloví – ale dost náročné na přípravu i na porozumění, protože tam bylo příliš mnoho neznámých slov). Pak jsme vyplňovali nějaký formulář o tom, jak se nám kurz líbil, zatímco náš vyučující s každým individuálně probíral jeho písemnou práci. Z té mé vypadal opravdu nadšeně. Kromě obsahu a dodržení některých formálních náležitostí (jako že jsem se třeba obtěžovala napsat úvod a závěr a že jsem necitovala z Wikipedie) mi pochválil i jazykovou úroveň. Že prý je úžasné, jak málo chyb jsem tam měla. Ano, je úžasné, že jsem si tu za tak krátký čas stihla najít tak dobrého kamaráda, že jsem se odvážila ho poprosit o pomoc a on mi vyhověl. Ale to jsem si v tu chvíli samozřejmě nechala pro sebe.

Následovala asi hodina a půl pauza, kdy jsem si stihla dojít na nákup (jídlo na zítřejší plavbu) a odvézt ho zpátky na ubytovnu, než jsem se opět vrátila do školy. Dnes byl také ukončen ten výzkum ohledně různých metod výuky. Mimo jiné jsme opět psali stejný test jako na začátku kurzu (který ale není součástí hodnocení, jen čistě pro informaci), s jehož pomocí by se mělo ukázat, jaký pokrok jsme za ty tři týdny opravdu udělali. Poté jsme vyplnili i dotazník ohledně naší spokojenosti s tímto výzkumem, a pokud jsem to dobře pochopila, měla bych výsledky tohoto výzkumu dostat mailem někdy na podzim (tedy zájemci je dostanou a já jsem zaškrtla, že zájem mám).

Nakonec jsme se společně přesunuli do restaurace kousek od břehu řeky, kde už na nás čekal slavnostní rozlučkový oběd. Ten nakonec probíhal jakousi formou rautu, takže jsme si chodili do takové malé kuchyňky a tam jsme si mohli nabrat, co jsme chtěli. Takže na lososa došlo potřetí. Ale tentokrát jsem zkoušela i nějaké jiné ryby – sledě a nějakou, jejíž jméno jsem nezjistila. Po obědě nám vyučující konečně rozdali diplomy, přišla chvilka focení a nakonec jsme se všichni rozprchli po městě.

Za kurz je jedna výsledná známka, která je složená ze tří menších v poměru 1:1:1. Je třeba podotknout, že finský systém známkování je opačný než český, takže 5 je dobře, 1 je špatně. Já mám z písemné práce 5, z ústní prezentace také 5, ale z aktivity v hodině jenom 4.

Nicméně výsledný průměr je opět 5, takže jsem spokojená. Pro případ, že by se ta známka nějak promítla i do zápisu tohotu kurzu v SISu na fakultě v Praze, můj průměr nebude ohrožen.

Hned po skončení programu jsem napsala Mikkovi, že bychom se mohli sejít u knihovny, a pomalou procházkou jsem se vydala k místu určení. Ovšem ani po půlhodině (kdy už jsem u knihovny dávno byla) mi nepřišla žádná odpověď. Tak jsem se odhodlala mu zavolat. Řekl, že žádnou zprávu bohužel nedostal a že se ke knihovně dostane až za dalších nějakých 40 minut. Nejdříve jsem z toho byla dost rozladěná, ale sedla jsem si k fontánce za knihovnou, hezky do stínu a dala jsem se do čtení. V e-booku jsem vyhrabala nějakou francouzskou poezii. Vrchlického překlad Květů zla z roku 1895 byl docela zábavný. Hlavně po jazykové stránce. Nakonec jsem si přečetla ještě pár balad a Francois Villon mi stihl opět trochu zvednout náladu, než se Mikko objevil.

Společně jsme se pak vydali do parku, kde jsme byli při našem prvním setkání (tedy do jednoho z nich). Tentokrát jsme seděli kousek od nějaké observatoře, kam bych se někdy chtěla podívat. Bohužel je otevřená veřejnosti jen při některých zvláštních příležitostech, takže bych musela mít fakt štěstí.

O něco později jsme se opět vrátili ke knihovně (mimo jiné doplnit vodu do lahví, protože bylo opravdu horko a žízeň veliká) a nakonec jsme ještě chvíli poseděli na lavičce u řeky. Ze všech našich setkání bylo tohle poslední nejmlčenlivější. Dokonce mnohem více než to první, kdy mi samozřejmě dost dlouho trvalo, než jsem se trochu rozpovídala. Loučení pak proběhlo opět dost narychlo. Za autobusem jsem sice nemusela běžet, ale už startoval (obvykle na té zastávce má asi pětiminutovou pauzu, kdy řidič motor vypíná), takže nebylo času nazbyt. Rychle jsem Mikkovi zamávala a nastoupila.

Po návratu na ubytovnu jsem si udělala svou poslední večeři ve Finsku, postěžovala si Olze, že se mi vůbec nechce domů (ostatně jí také ne), zhlédla jeden díl jednoho seriálu, protože jsem se prostě potřebovala něčemu zasmát, a pustila se do balení. A ani teď po půlnoci nemám všechno připravené. Ze společenské místnosti se i nadále ozývá nějaký rozhovor, ale většina studentů je podle mě někde pryč a slaví poslední noc (zjistila jsem, že někteří odjíždějí už v 5h ráno a podle nich nemá ani cenu chodit spát). Na mě už ale únava přeci jen dopadá, tak snad překoná i ten zvukový rušivý element od vedle. Dobrou noc a zítra ahoj ze Švédska!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře