Středa 6. 8. 2014

6. srpen 2014 | 18.28 |

Dnes byl asi druhý nejnáročnější den mojí cesty (po prvním dni cesty do Stockholmu). Kromě toho, že jsem v 1h ráno šla poprosit partu ruských studentek, aby se trochu ztišily, mě zase ve 3h probudili právě ti studenti, kteří říkali, že odjíždějí už v 5h, a tudíž podle nich nemá cenu chodit spát. Nejprve byli venku, takže pomohlo, když jsem zavřela okno, smířila se s nedýchatelným vzduchem (protože bylo větší horko než v ČR) a na chvíli to šlo. Bohužel potom přišli dovnitř, takže z mého spánku opět nic moc nebylo. Krátce před 5h se zase ozval můj nervozitou stažený žaludek a rozhodl o tom, že snídaně prostě nebude. Chvíli jsem přemýšlela, jestli nemám už vstát a začít všechno připravovat, ale pak jsem se rozhodla počkat až na budík v 6h a musím přiznat, že jsem tu necelou hodinu skutečně prospala.

Po probuzení jsem honem poklidila pokoj, stáhla povlečení z postele a sbalila ho a připravila si jídlo na cestu. V 7h jsem byla připravená vyrazit. Odnesla jsem klíč Marili (ti, co odjížděli před 8h, kdy na ubytovnu měli přijít vybírat klíče naši učitelé, ho měli nechat u nějakého spolužáka, který odjede později), rozloučila se s ní a s Olgou a vydala se na zastávku autobusu. Musím říct, že přinejmenším v jednom ohledu byla dneska cesta mnohem snazší než v den příjezdu: jak už jsem několikrát zmiňovala, ubytovna se nacházela na kopci, a svézt kufr dolů bylo rozhodně méně náročné, než ho vytáhnout nahoru.

Nejprve jsem jela autobusem na Kauppatori a odtamtud jiným autobusem přímo do přístavu. Tam jsem si vyřídila vydání jízdenky a posadila se do čekací haly, kde mimochodem dětem promítali film Já, padouch 2 ve finštině (je to kreslená pohádka, ačkoli tomu název moc nenapovídá). Protože už se blížila 8. hodina, rozhodla jsem se, že je na čase do sebe nacpat alespoň něco (konkrétně tři sušenky, víc už nešlo). V 8h45 pak trajekt vyplul, jak bylo v plánu.

Hned u vchodu, kudy se nastupovalo, byly informace, kde jsem se dozvěděla, že je na trajektu místnost na zavazadla, která bude po dobu plavby zamčená (a uložení zavazadel je zdarma). Pokud bych chtěla mít ke svému kufru přístup, pak měli ještě nějaké bedýnky s klíčky, za ty se však platily 4 eura. Já ale měla všechny věci potřebné pro plavbu v batohu, takže jsem si kufr uložila v oné bezplatné místnosti a jenom s batohem se vydala na obhlídku. Za chvilku jsem narazila na malou místnůstku, kde bylo asi 20 sedadel podobných těm, co jsou v letadle. Dokonce ještě nějaká volná, a tak jsem si tam sedla a udělala si pohodlí. Jak se ukázalo, šlo o nějakou odpočinkovou a spací místnost, protože většina lidí tam opravdu doháněla to, co nestihli v noci. Já jsem následovala jejich příklad a spala jsem necelé tři hodiny. Kolem poledne jsem se probudila a vydala se na procházku po lodi, na palubu udělat nějaké fotky a sníst si svůj obědový sendvič.

Ve 14h trajekt zastavil asi na půl hodiny na Ålandských ostrovech v jejich hlavním městě Mariehamnu. Někteří lidé tam vystupovali, jiní zase nastupovali. Já horečně fotila (bylo to poprvé, co jsem tam byla ve dne). Při procházce po lodi jsem si všimla, že spousta lidí zaujatě ťuká něco do notebooku. Našla jsem si volné místečko a vytáhla svůj s tím, že alespoň zkusím, jestli náhodou nepůjde internet. A on šel! Vrátila jsem se zpátky do té místnosti s letadlovými sedadly, protože jsem si všimla, že tam byly nějaké zásuvky. Bohužel už byly všechny obsazené, takže jsem si mohla internetu užívat jenom dvě hodiny, dokud vydržela baterka. Chvíli jsem si psala s Mikkem, chvíli s Andreou a také jsem napsala pár řádek našemu finskému učiteli v Praze. Pak jsem opět chvilku spala, luštila francouzské osmisměrky, četla si časopis o historii, který jsem si koupila ještě v Praze, a poslouchala hudbu.

Po 18. hodině jsem znovu vyrazila na palubu, protože jsme připlouvali do Stockholmu a já chtěla pořídit nějaké úvodní připlouvací fotky. V 18h55 trajekt přistál a lidé se vyhrnuli ven. Karolina se Saskií na mě už čekaly, a tak jsme se hned vydaly na metro a k nim domů. Nejprve jsem se snažila poslat hromadnou SMS o tom, že jsem v pořádku dorazila, ale mobil začal stávkovat. Tak jsem mu trochu domluvila a SMS rozesílala po jedné. Tímto se také omlouvám, že zpráva došla poněkud později, než měla. S holkama jsme si daly večeři (a já měla hlad jako vlk, protože nervozita konečně opadla) a začaly vymýšlet program na další dny. Já pak ještě napsala zprávu Mikkovi (že jsem v pořádku dorazila) a Marili (to samé, ale navíc s dotazem, jak probíhala její cesta).

Karolina právě Saskii ukládá a já se půjdu uložit hned záhy, protože cesta byla opravdu dlouhá a tedy i vyčerpávající. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře