Čtvrtek 7. 8. 2014

7. srpen 2014 | 18.29 |

Ačkoli mě dnes někdy v 5h45 probudila bouřka, (takže jsem se musela zvednout a jít zavřít okno), nakonec jsem zvládla naspat něco okolo 10h. Člověk by skoro řekl, že mi to bude stačit, ale teď už se mi u psaní zase zavírají oči...

Díky ranní bouřce a vydatnému dešti se konečně trochu pročistil a ochladil vzduch. Když jsme se všechny tři dostatečně vyspaly (Saskia na tak malé dítě spí po ránu neuvěřitelně dlouho), daly jsme si trochu pozdní snídani a vypravily jsme se na procházku. Nejprve na nákup, pak na hřiště a nakonec do nějaké kavárny, kde jsme si daly kousek koláče a Karolina kafe.

Vrátily jsme se krátce po poledni. Karolina připravila sezení na balkóně, protože tam příjemně povíval vítr, ale moc dlouho jsme neseděly. Saskia po procházce usnula a Karolině se také chtělo spát. Já mezitím odpovídala na zprávy od Andrey a Marili.

Teprve někdy v 16h jsme si daly oficiální oběd a o další více než hodinu později jsme se konečně vypravily na festival, který měl být původně hlavním bodem dnešního programu. Šlo o festival folkové hudby z různých zemí, i když se mi zdálo, že je zaměřený hlavně na země severní. Vstup byl zdarma, a tak jsme si řekly, že se tam alespoň půjdeme podívat.

Na dnešní večer byl naplánovaný koncert jedné sámské (laponské) zpěvačky, který jsme si vyslechly úplně celý. Saskia se mezitím seznámila s o měsíc mladším chlapečkem z Austrálie a také s polovinou dalších diváků, takže chudák Karolina za ní musela neustále všude běhat. Já se snažila pořídit alespoň nějakou fotodokumentaci.

Když koncert skončil, šly jsme si ještě trochu prohlédnout jeden zámek, u kterého se celá událost konala. Bohužel mě tam zradil i mobil (tvrdil mi, že nemá baterku, ačkoli ji ještě pět minut před tím a hlavně půl hodiny potom měl!), takže fotek nemám tolik, kolik jsem chtěla. Potom jsme se vydaly na zpáteční cestu. Trochu mě překvapilo, že návrh na návrat vyšel ode mě, ačkoli již bylo po 21. hodině a skoro bych čekala, že Karolina bude chtít Saskii nějak rozumně uložit.

Z nějakého důvodu se Karolina rozhodla, že nepojeme dlouhou trasu metrem (jako cestou tam), ale přesedneme na nějaký autobus, který nás odveze až do čtvrti, kde ona bydlí. Údajně rychleji. Já se na to tvářila trochu skepticky a mé obavy se potvrdily, když jsme slavně vylezly z metra na jedné z dřívějších stanic, Karolina se šťastně rozeběhla k autobusové zastávce a byla jsem to já, kdo první zaznamenal, že autobus jede až za 26 minut! (Teď už mi nikdo nevymluví, že by to metro bylo rychlejší). Autobus jel samozřejmě až za nějakých 30 minut. Přičtu-li k tomu čekání na metro ve stanici u místa, kde se konal festival, a vlastní cestu metrem, doba jízdy se nebezpečně blížila k délce 75 minut, což je jeden lístek (přesněji řečeno jedno odečtení cestovního kreditu z karty). Když jsme nastupovaly do autobusu, začal na mě ten čtecí stroj blikat červeně. Já nevěděla, co s tím, řidič zas co se mnou, protože ho nenapadlo mi nějak poradit, a Karolina měla dost starostí s tím, aby do autobusu dostala kočárek. Bylo ještě druhé čtecí zařízení, ke kterému jsem nakonec ve spěchu a nedostatku lepších nápadů kartu přiložila a to už na mě zablikalo zeleně. Ovšem napsalo to tam něco o 25 švédských korunách, z čehož jsem vyrozuměla, že mi to odečetlo další cestu. Karolina sice tvrdí, že nikoli, ale co se technických a organizačních záležitostí týče, přestávám mít k většině lidí důvěru. To jsem ještě nezmínila, že se k nám na festivalu měly přidat dvě Karolininy kamarádky. Jedné o tom napsala asi půl hodiny předem, takže chápu, že nepřišla. Ta druhá na festival sice přišla, ale holky nebyly za dvě hodiny schopné se domluvit s takovou přesností, aby se tam našly...

Tak jsem si tu trochu ulevila od své rozladěnosti a doufám, že to příště bude lepší. Přinejmenším ten koncert stál opravdu za to. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře