Staroislandské ságy 1

11. únor 2015 | 18.13 |

Jedna z knih, která byla původně pouze povinnou četbou ke zkoušce, ale nakonec se stala jedním z mých oblíbených děl. V češtině je možné si přečíst výbor z pěti ság v tomto vydání.

Původně jsem zamýšlela jenom jeden článek, ale protože jsem se nakonec rozepsala až moc, přibyde brzy pokračování
 

Myslím, že pro české čtenáře zní "staroislandské ságy" jako zajímavé a lákavé příběhy, poněkud exotické a neprozkoumané, které stojí za to číst. Dokonce výraz sága pochází z nějakého staroseverského výrazu, který bohužel neznám, ale v dnešní švédštině se vyvinul ve sloveso säga = říct, což znamená, že ságy bylo označení pro příběhy, které stály za to, aby je někdo říkal, tedy vyprávěl. To platí alespoň pro obsahovou stránku, která je obvykle poutavá, i když ne až tolik napínavá, což vysvětlím později. Ságy skutečně stojí za to číst, ale má to své ALE.
 

U ság je trochu problematická jejich forma. A z toho důvodu nejeden čtenář brzy zjistí, že to v žádném případě není literatura, která by se dala zhltnout za jeden večer.
 

1) Tyto příběhy vyprávěli především Islanďané Islanďanům. V době vzniku ság (zápis se obvykle datuje do 13. st.) jich žilo na ostrově velmi málo, takže znal každý každého, stejně jako všechny statky, které se na ostrově nacházely.

2) Kromě toho v té době vážnost každého Islanďana do velké míry závisela na velikosti jeho rodu.

Výše zmíněné důvody vedou k tomu, že ságy velmi podrobně líčí, kde se děj odehrává (s názvy všech míst a podrobným popisem okolí), a - což je možná ještě horší - ságy každou postavu uvádějí s jejím rodokmenem, čímž dokládají vážnost onoho člověka.

Pro Islanďana 13. st. tohle bylo naprosto běžné, ale obyčejný Čech v 21. století úpí hrůzou, když na každé půlstraně čte: žil muž jménem Torgrím, jeho ženou byla Torgerd, jeho otcem byl Torkel, měl syna Torsteina a dceru Tordís.

Ano, 90 % postav v ságách má jméno na Tor-, což podle mých zatím nepotvrzených domněnek odkazuje ke starogermánskému bohu Tórovi. Jaké nadšení pak čtenáře zachvátí, když se nějaká postava konečně jmenuje Snorri!

Tohle je tedy jedna z nevýhod ság a jeden z problémů, se kterým bude běžný čtenář bojovat: každá sága má asi 100 postav, z nichž prakticky všichni mají jméno na T, a protože s jediným počátečním písmenem se toho zas tolik vymyslet nedá, dojde brzy na nejhorší: některé postavy mají stejná jména!!!
 

Pokud se přenesete přes tento problém (u první ságy se vám to určitě nepodaří, ale u páté už to půjde), máte nakročeno k tomu stát se milovníkem ság jako jsem já.

Snad ještě slabší povahy bych měla varovat, že život na středověkém Islandu (přičemž zapsané ságy ze 13. st. obvykle pojednávají o událostech již 100 - 200 let starých) nebyl žádný med. Z toho důvodu ságy často zobrazují různé ozbrojené potyčky, při nichž končetiny létají všemi směry.

V tomto okamžiku je obzvlášť zajímavý velmi objektivní styl ság: ságy události i postavy líčí tak trochu jako oko kamery v moderních literaturách, tedy tak, jak to bylo, bez komentářů, bez zbytečného okecávání. Takže se dočtete například: Torgrím zasáhl Torsteina a usekl mu ruku. Další rána mu způsobila smrt. Tečka. Žádné dlouhé líčení jako například v Písni o Rolandovi, kde každý rytíř umírá na deseti stranách, stíhá se pomodlit k Bohu a rozloučit se svými druhy.

Dalším typickým úkazem v ságách jsou věštecké sny, což vysvětluje nedostatek napětí zmiňovaný na začátku. Dost často se na začátku ságy někomu zdá sen, který mu vyjeví jeho osud (rozuměj obsah ságy) a ten se pak (překvapivě) do puntíku naplní. Takže nikde bohužel nedochází k tomu, že byste bez dechu hltali popis nějaké potyčky (bitva mi přijde jako příliš vzletný výraz, vzhledem k tomu, že se toho vždy účastnilo jen pár lidí) a čekali, jestli váš oblíbený hrdina neumře. Na druhou stranu to zase pomáhá zapamatovat si obsah příběhu (což se hodí třeba u zkoušky), protože vám vlastně stačí pamatovat si jen ten krátký sen.
 

Kromě toho, že ságy líčí zajímavé příběhy (které popíšu v příštím článku), jsou také vzácným zdrojem, podle kterého můžeme poznat každodenní život a smýšlení lidí na Islandu v době okolo přelomu letopočtu. Nejedna sága také pojednává o oficiálním přijetí křesťanství na sněmu, tzv. Altingu, roku 1000 (což bylo opravdu pouze formalitou, protože doma si každý nadále uctíval, koho chtěl).

K tomu se váže posledních pár poznámek na závěr:

1) Islanďané měli poměrně přesně vypracovaný systém pokut, které byly nejčastějším trestem za různá provinění (od krádeže, přes napadení až po zabití)

2) Mně osobně se líbí, že Islanďané velmi přesně rozlišovali tzv. ubití a vraždu. Vražda se stala vskrytu, obvykle v noci, kdy napadený spal a nemohl se bránit. Ubití bylo často výsledkem nespokojenosti žalující strany u soudu a její snahy vzít věci do vlastních rukou (obvykle šlo o pomstu za příbuzné). V případě ubití měl napadený téměř vždy možnost se bránit, ale hlavně strůjce této krevní msty šel okamžitě po jejím vykonání svůj čin ohlásit (nejlépe příbuznému ubitého). Další důsledky se pak znovu řešily u soudu (a pokud opět neúspěšně, výše popsaný proces se opakoval). Na ubití se často posílali otroci, kterým byla v případě úspěchu slíbena svoboda. K tomu však došlo málokdy, protože otroci nebyli zběhlí v boji a napadený se jim většinou ubránil. 

3) Zaujal mě i respekt k ženám, který Islanďané ve středověku projevili. V první řadě v pěti ságách je jen jedna ženská oběť ubití (šlo o čarodějnici, která uřknula jiného člověka, čímž mu způsobila smrt, a svým činem se pak chlubila, tak má, co si zaloužila, ne?). Ani fyzické násilí na ženách nebylo tolerováno: žena v takovém případě měla právo se okamžitě rozvést. S výjimkou úplně prvního manželství se každá žena mohla provdat za koho chtěla. Nakonec jsou to především ženské postavy, kdo disponuje darem věšteckých snů, čímž jejich vážnost ještě stoupá.

Poznámka na závěr: Rádoby citované úryvky ze ság jsem si vymyslela, protože tu knihu už po ruce nemám, šlo mi jen o ilustraci vyprávěcího stylu v ságách.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře