Sobota 8.1.2011

24. březen 2011 | 21.05 |

Dnes ráno jsem opouštěla Prahu, po 7. hodině jsem se loučila se svým domovem. Na letiště jsme (překvapivě) dorazili až po Lukášovi i po tátovi. Přijeli i babička s dědou. Loučení se neobešlo bez slz, málem jsem se neudržela ani já. Let proběhl bez potíží, se svým českým "spolutrpitelem" jsem se téměř nebavila, neboť jsme oba v letadle usnuli. Za něj mluvit nemůžu, ale já na to pro neprospané noci rozhodně měla nárok. Při přistání letadlem trochu otřásaly turbulence, naštěstí jsme na pevnou zem dosedli v pořádku. Na letišti potom čekal delegát z francouzské agentury Education en France. Ten již zmiňovaného spolucestovatele odvezl do jeho rodiny (která bydlí přímo v Paříži) a mě poté vozil městem. Musím uznat, že Paříž je skutečně nádherná a za jediný den, vlastně jen asi za dvě hodiny, mě zcela okouzlila. Trochu mi připomínala zvětšenou verzi Prahy, měla přesně to, co mi chybělo ve Stockholmu – spoustu památek, krásné staré domky, nádhernou architekturu, křivolaké uličky. Všechno ale mnohem větší, než jsem si představovala. Zkrátka doufám, že jsem v Paříži nebyla naposledy. Zároveň mi to také pomohlo uvědomit si, že i Praha má velmi podobné kouzlo, které je v mém případě umocněno faktem, že Praha je můj DOMOV. Musím přiznat, že mi chybí. Chybí mi české názvy, chybí mi hučení tramvají a špinavá Vltava. Což mi připomíná, že oproti Seině je naše milovaná Vltava ztělesněním čistoty! 

Před 16. hodinou mě delegát odvezl na nádraží, koupil mi lístek na TGV a dovedl mě až k vlaku, kde mi ukázal mé sedadlo a naložil i můj velký kufr. Ještě aby ne, když za to dostal 75 euro...

Cesta trvala přes 2 hodiny. Většinu času jsem luštila křížovky a modlila se, abych poznala, kde mám vystoupit. To naštěstí bylo bez problémů. Jenže, jak potom najít svou hostitelskou rodinu? Zůstala jsem stát a doufala, že se ke mně někdo přihlásí. Tak se po chvíli i stalo, a proto natrvalo dlouho a ocitla jsem se ve svém novém domě.

  Není příliš rozhlehlý, ale pro 5 lidí (Stéphanie, její přítel Christian, syn Nicolas, studentka Nadia a já) v pohodě stačí. Já a Nadia máme vlastní pokoje i vlastní koupelnu v patře, zbytek rodiny bydlí v přízemí. Vzhledem k tomu, že jsem měla za sebou velmi dlouhou cestu, byla jsem unavená a šla jsem si proto brzy lehnout.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře