Je to ve mně?

9. březen 2015 | 16.04 |

Co nevidět letím do Finska. Teda doufám, že letím. Taky bych mohla letět pěšky, jak to vyjádřila jedna má spolucestovatelka.

Proč taková blbost jako letět pěšky? Protože piloti společnosti, se kterou letím, nemají momentálně nic lepšího na práci než stávku. Určitě si v letovém řádu našli, že zrovna v březnu zrovna já letím do Finska a řekli si, že mě přece nemůžou nechat v přesvědčení, že všechno proběhne hladce a bez zádrhelů. To by byla nuda, ne? Ale dva dny před odletem stále s jistotou nevědět, jestli vůbec odletím, to také není zrovna nejlepší pocit.

Zvlášt když mi Fin najednou sám od sebe začal psát a vyptávat se na podrobnosti ohledně mého příjezdu. Navrhl, že kvůli mně dokonce vynechá jednu přednášku. K tomu všemu mě ještě pozval na oběd! Když si představím, že stačí tak málo, aby se všechny tyhle plány rozplynuly...

Aby té smůly snad nebylo málo, dostala jsem pozvání. Co je na tom smolného? Fakt, že to pozvání platí pro den 18. 3. od 17 hodin. Tou dobou budu sedět v letadle na cestě domů (za předpokladu, že navzdory výše zmíněnému problému vše nakonec půjde hladce a já nejenom do Finska odletím, ale také se z něj o týden později vrátím). A proč mě nějaká pozvánka vůbec vyvádí z míry? PROTOŽE TO JE POZVÁNKA NA VEČEŘI NA FINSKÉ AMBASÁDĚ!!! Kolik takových jste v životě dostali? No, já už jednu jo. Před rokem a půl. A byl to jeden z nejlepších večerů v mém životě (ačkoli tehdy jsem tam mezi tou hromadou Finů jen nesrozumitelně blekotala).

Celý rok a půl jsem čekala, doufala a modlila se k Ukkovi, aby mi přišla další pozvánka. Když jsem pak v e-mailové schránce spatřila zprávu s předmětem Embassy of Finland - invitation, srdce mi vynechalo úder a já málem udělala díru tátovi do auta, jak jsem se vsedě snažila skákat radostí. Teprve potom jsem to dočetla do konce, kde bylo ono osudné datum. Odpusťte mi to, ale na to se opravdu nedá říct nic jiného než: doprdele! Co mi zbylo? Ve finštině jsem zplodila omluvnou zprávu (nějak mi to psaní ve finštině v té chvíli přišlo upřímnější než v angličtině) a vyjádřila naději, že snad dostanu nějaké další pozvání i v budoucnu. No jo, jenomže kdy? Bude se buď čekat na prváky na našem oboru, se kterými by se velvyslankyně mohla seznámit, nebo na novou velvyslankyni, s níž bychom se zase šli seznamovat my. Ani jedno v následujícím roce bohužel nenastane.

Následně jsem se dozvěděla, že moje dohoda s jednou finskou rodinou, ke které bych v létě měla přijet dělat au pair, vůbec není definitivně uzavřená, jak jsem si naivně myslela! Takže se příští týden nejspíš ještě dozvím, že mě nebudou potřebovat, protože si našli někoho jiného.

Pak už zbývá poslední naděje, která je však od začátku prakticky mizivá: dostala bych se na letní pracovní stáž. Odpověď na mou přihlášku dostanu ale až někdy koncem dubna / začátkem května. Ovšem jak říkám, čekám, že bude záporná, protože můj životopis ani motivační dopis rozhodně nebyly kdovíjak oslňující, ale chtěla jsem to prostě zkusit.

Začínám mít pocit, že mě v tom Finsku někdo nechce. Taky se vám zdá?

Tak já nevím. Už se bojím se na něco těšit, protože se vždycky najde něco, co mi tu radost prostě zkazí.

A víte co? Když v létě do Finska nepojedu, tak popadnu mladší sourozence a tátu (který už několik let zahnívá na rodné hroudě) a vyrazíme alespoň do Drážďan, ačkoli já německy umím říct asi jen to, že ich spreche nicht deutsch.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Je to ve mně? tlapka®pise.cz 11. 03. 2015 - 22:00
RE(2x): Je to ve mně? cayenne 12. 03. 2015 - 08:24
RE: Je to ve mně? zlomenymec®pise.cz 15. 03. 2015 - 21:48