Pátek 13. 3. 2015

13. březen 2015 | 20.53 |

Nastal druhý den naší cesty a jediný plnohodnotný den v Turku. 

Ráno jsem vstávala okolo 8:30, protože jsem si po náročném prvním dni cesty potřebovala odpočinout. Johanna a Bára však vyspávaly mnohem déle. Zatímco jsem čekala, až se vzbudí, snažila jsem se chvíli věnovat se učení a také vyřešit problém s tím, že mi z finských čísel nechodí SMS (to druhé bohužel neúspěšně). Holky vstaly až krátce před 11. hodinou, ale Johanna už o hodinu později musela vyrazit opět do práce.

My s Bárou jsme odešly krátce po ní a zamířily jsme k hradu, kam jsem se už dlouho chtěla podívat. Byli jsme tam sice s dalšími studenty v létě v rámci jazykového kurzu, ale tehdy jsem si nestihla hrad prohlédnout celý. Stejně jako v létě měli na sobě zaměstnanci dobové kostýmy, což celou atmosféru krásně doplňovalo. S některými jsem mluvila anglicky (hlavně při placení, kdy jsem si potřebovala být jistá, že všichni mluvíme o tomtéž), s dalšími pak finsky (hlavně s těmi, kteří nám říkali, kam pokračuje prohlídka a co tam uvidíme). Zjistila jsem, že jsme v létě skutečně neprošli celý hrad, objevila jsem celá dvě patra, která jsem dosud neviděla. Vlastně jsem byla dost překvapená, jak je ten hrad obrovský, protože z venku to tak vůbec nevypadá. 

Zároveň jsem zaznamenala, že na hradě je nějaká nová výstava, kterou jsem v létě neviděla. Ukázalo se, že jde o kostýmy a rekvizity z filmu, který byl nedávno natočen. Jde o historický film o královně Kristině (vládla v polovině 17. století) a podle všeho se v průběhu letošního roku objeví v kinech. Výstava mě opravdu navnadila, takže už se na film moc těším!

Bohužel ani tentokrát jsem si nestihla prohlédnout hrad úplně celý, protože Bára se musela vrátit do centra na sraz s holkami (které se vracely z Naantali) a já zas na sraz s Mikkem. Vysvětlila jsem mu, že opravdu nutně potřebuju koupit nějaké suvenýry, aneb podle hesla: bez soba se domů nevracej! Bohužel se ukázalo, že můj oblíbený obchod, kam jsem chodila v létě, je už zrušený a místo něj tam otevřeli kavárnu. Suvenýry tedy musely počkat na později.

Nakonec jsme se prošli ke katedrále (viz foto níže), kde jsme se také asi po hodině a půl (tedy docela brzy) rozloučili, protože měl ještě nějaké zařizování. Já jsem proto hned napsala holkám a dohonila jsem je u knihovny. Společně jsme zašly na průzkum do zdejší kauppahalli a nadále pátraly po suvenýrech. Nějak jsme se pořád nemohly rozhodnout. Celou věc jsme si chtěly nechat projít hlavou při nákupu potravin v Lidlu, ale než jsme se ke kauppahalli stihly vrátit, bylo už zavřeno. Holky ten den odjížděly zpátky do Helsinek, ale já zůstávala o den déle, a tak jsem byla požádána, abych pro jednu z nich (Ivonu) ještě dokoupila magnet s obrázkem města. 

Potom jsme se s Bárou vrátily k Johanně, Bára se rychle sbalila a odjela. Já jsem pak zavolala rodičům na Skype a ve společnosti koček se opět věnovala čtení a učení. Johanna přišla okolo 21. hodiny. Chvíli jsme si povídaly a já jí vysvětlila, jaký je můj plán na následující den (tedy sobotu). Vzhledem k tomu, že Johanna je na rozdíl ode mě taková noční sova, dohodly jsme se, že půjdu brzy spát a že ráno také brzy odejdu, ale ona kvůli mně nemusí vstávat. To jsem ovšem netušila, že se ten můj dokonalý plán poněkud zkomplikuje... 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře