Nikdy neříkej nikdy

18. duben 2015 | 09.20 |

 Trochu blog v poslední době zanedbávám, tak přidávám alespoň jeden aktualizační článek, aby bylo jasné, že jsem na něj nezapomněla, jenom.... 

Jenom co? Jenom mám práci. To není nic převratného, většina z vás to už zažila. Jen mě zaráží ten paradox: celý podzim jsem sháněla brigádu ze všech sil, byla jsem asi na čtyřech pohovorech, všude možně i nemožně jsem hledala studenty, které bych mohla doučovat francouzštinu. A nic. Děkujeme, nemáme zájem. Okolo Vánoc jsem si řekla: a dost! Díky finančním příspěvkům od rodičů hlady neumřu, i když práci mít nebudu, a tak svou energii raději zase naplno věnuju škole.

Zkouškové, nový semestr, všechno běželo jako na drátkách. Pak přišla cesta do Finska, kdy jsem na týden ze studia úplně vypadla a další dva týdny to z jazykem na vestě doháněla. Pak jsme založili studentský spolek, na jehož zakládání a aktivity také padla poměrně velká část mého volného času. Přiblížil se termín pro výběr bakalářské práce, termín odevzdání seminárky z lexikologie, termín dalšího odjezdu do Finska (o tom níže).... Termín, termín, termín. Jediné, čeho se mi nedostávalo, byl čas.

A tak mi úplně náhodou zrovna v tu chvíli spadla do klína brigáda. Nejdřív jsem si myslela, že to bude tak na dvě odpoledne, tak jsem slíbila, že jim pomůžu. A už tam k nim jezdím měsíc. Kromě toho, že mi čas ubírá samotná pracovní doba, je cesta tam i zpátky 2x hodina času zabitého v MHD. Takže v pracovním týdnu obíhám všechny povinné přednášky a každou volnou chvíli trávím v práci, o víkendech pak doháním všechno do školy, a že těch úkolů není málo. Některé věci prostě musely ustoupit do pozadí, a blog k nim bohužel patří taky. 

Další záležitost, která tohle všechno trochu komplikuje, je ten můj výše zmíněný odjezd do Finska.

Tentokrát se nejedná o prázdniny, ale o pracovní stáž. Ano, ta pracovní stáž, na kterou jsem se přihlásila s myšlenkou, že stejně moje šance na přijetí je 0,00%, ale aspoň si vyzkouším, jak se vyplňují všechny ty formuláře a třeba to příští rok zkusím zas a budu mít víc štěstí. Pak jsem smutnila z toho, že mě odmítla ta rodina, kam jsem měla jet dělat au pair. A chvíli jsem opravdu propadala zoufalství z toho, že se do Finska letos už nedostanu.

Najednou mi přišel e-mail. Onneksi olkoon! (Blahopřejeme). Byla jste přijata na pracovní stáž na hudební festival v Kuhmo.

Moje pocity z toho jsou poněkud rozporuplné. Na jednu stranu jsem šťastná, je to skvělá příležitost, a také důkaz, že nejsem až taková (jazyková) nula. Na druhou stranu... Víte například, kde je Kuhmo? Asi 600 km severně a trochu východně od Helsinek. Asi 80 km od ruské hranice. A víte, kolik má obyvatel? 9000! To je pro pražáka mého ražení jen taková malá osada! Nejbližší město s vlakovým nádražím a letištěm leží 100 km západně a jmenuje se Kajaani. Letiště je mi víceméně k ničemu, protože let z Helsinek sice trvá "jenom" hodinu a půl, ale stojí 180 euro, zatímco cesta superlevným, ale luxusním Onnibusem trvá sice 8 hodin, ale s trochou štěstí stojí tak 15 - 20 euro.

Jenže běžné autobusové spojení mezi Kuhmo a Kajaani trvá také hodinu a půl a stojí také tak těch 20 euro. A autobus jede jednou za čtyři hodiny (v tom lepším případě).

No dobře, dobře, přiznávám, že všeho nejvíc mě na tom štve, jak je to zatraceně daleko od TURKU!

Ale je třeba hledat i nějaká pozitiva. Například Lönnrot. Znáte Eliase Lönnrota? Ten v 19. století jezdil na výlety do východního Finska a Karélie, kde sbíral lidovou slovenost, z níž nakonec poskládal Kalevalu, které se dnes přezdívá "finský národní epos". V každém případě je to skutečně základní stavební kámen celé finské literatury. A právě tenhle Lönnrot žil v Kajaani jako okresní lékař a do oblastí například právě kolem Kuhmo jezdil na ty svoje výlety za sběrem lidové poezie. A já teď půjdu v jeho stopách! Jen doufám, že ve Finsku nasbírám i něco jiného než jen komáří štípance. Doufám třeba v pracovní zkušenosti a také hlavně ve zlepšení finštiny.

Ještě jsem nezmínila ten drobný detail, kdy jedu. S nejvyšší pravděpodobností Prahu opustím 5. 6. a vrátím se okolo 25. 8. A v tom je ten zakopaný pes. Nějak mi letos bude chybět to období 6. 6. - 30. 6., kdy bych si úplně v klídku mohla dodělat všechny zkoušky a s nadějí vyhlížet třetí ročník svého studia. Smířila jsem se s tím, že letos poprvé si některé zkoušky nechám na září, ale... Nemůžu na podzim odložit úplně všechno! A tak teď propadám trudnomyslnosti, když přemýšlím, jak to s těmi zkouškami jenom udělám, zvlášť když k tomu připočtu fakt, že se můj odpor vůči švédštině začíná čím dál více prohlubovat a já cítím, že moje úroveň znalosti tohoto jazyka je zoufale slabá. Dva a půl měsíce ve Finsku tomu asi moc nepomůžou... 

Tak jsem se tu trochu "vyplakala" a zase je načase vrátit se ke studiu.

Jo, ještě jedna věc: pokud tenhle článek nějaký statečný čtenář do pondělka dočte až sem a nebude mít chuť mě zabít za promarněné minuty svého života kvůli tomuhle absolutně nepřínosnému textu.... budu moc ráda, pokud mi do komentů napíšete nějaké věci, které vás napadnou ve spojení s Finskem. Jedním z mých domácích úkolů totiž je napsat článek (finsky) o tom, co průměrný Čech ví o Finsku, ale netroufám si to psát jen tak z hlavy, protože můj pohled už je dost zkreslený. Nechci svůj národ přeceňovat, ani podceňovat. :-) 

Kiitos ja mukavaa viikonloppua! Díky a hezký víkend! 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Nikdy neříkej nikdy zlomenymec®pise.cz 19. 04. 2015 - 11:21
RE: Nikdy neříkej nikdy boudicca®pise.cz 19. 04. 2015 - 23:48
RE: Nikdy neříkej nikdy tlapka®pise.cz 22. 04. 2015 - 10:08
RE(2x): Nikdy neříkej nikdy cayenne 23. 04. 2015 - 09:24