Mrazivé město

24. duben 2015 | 21.27 |

Výběr tohohle filmu má velmi jednoduché zdůvodnění. 1. Je to finský film. 2. Měla jsem o něm referát na hodině (finsky!). 3. Pojednává o zajímavém tématu.

Mrazivé město, finsky Valkoinen kaupunki (doslova Bílé město) je film z roku 2006, jehož režisérem není nikdo menší než Aku Louhimies. No dobře, většina čtenářů asi nemá ponětí, o koho jde, tak vám musí stačit, že jde o mého oblíbeného finské režiséra, ačkoli jeho filmy jsou ... správně finsky svérázné. Já to obvykle vystihuji trojí charakteristikou:

je tam hodně násilí,

je tam hodně erotiky,

jsou strašně depresivní.

Vřele doporučuji!

Na druhou stranu, pokud zvládnete tyhle věci překousnout, myslím, že film za zhlédnutí opravdu stojí, protože odhaluje jeden ze současných poměrně bolestivých problémů.

Teď tedy k tomu, o čem film pojednává.

Hlavní postavou je Veli-Matti, řidič taxíku, manžel jisté Hanny a otec jejich tří dětí (přičemž nejmladší dceři je teprve pár měsíců). Hanna jednoho krásného dne zničehonic zmizí. Bez jediného slova odjede a Veli-Matti je najednou na všechno sám: práce, děti, domácnost. Je to dřina, ale s pomocí babičky (jeho matky) se to dá zvládnout. Po dvou měsících už si všichni zúčastnění na tuto situaci zvykli a zdá se, že jsou celkem šťastní. Vtom najednou zazvoní mobil. Hanna se vrací domů. Stejně náhle jako zmizela, je teď najednou zpátky. Děti ji nadšeně vítají, ale Veli-Matti brzy zjišťuje, že už nic nebude jako dřív. Hanna žádá o rozvod, ale tím všechno teprve začíná. Děti přece potřebují matku, a tak nemůže být vůbec pochyb o tom, který z rodičů by se o ně měl starat. Nebo ano?

Dál už nebudu prozrazovat. Případné zájemce o zhlédnutí jenom odkážu sem.

Musím přiznat, že mě tohle téma hodně zaujalo mimo jiné proto, že mám ve svém okolí jeden velmi podobný případ jako je ten ve filmu. Až mi nad tím někdy zůstává rozum stát. Jak se žena snaží svého (bývalého) partnera/manžela zranit tak usilovně, že jí vůbec nezáleží na tom, jestli tím neubližuje i dětem. Člověk by skoro řekl, že mám nějaký lepší předpoklad to pochopit, když jsem přece taky žena. Zřejmě nemám. Naopak jsem hluboce přesvědčená o tom, že něco takového se pochopit ani nedá. Že takové matky, nebo spíš "matky" (protože pravá matka by měla hledět především na zájmy svého dítěte), musejí být nějak psychicky narušené. Nevím, čím to je. Hormony? Silná rána do hlavy? Genetická mutace?

Ještě jedna věc mě hodně zaráží: kde se bere to přesvědčení, že matka je automaticky lepší rodič? Tenhle film je dokonalým důkazem toho, že tomu tak není. Jenže matce se vždycky tak nějak víc věří. Na otce je zas vždycky mnohem snazší "něco najít". A to není fér.

Aku Louhimies to podle mě umí podat takovým způsobem, až z toho zamrazí. Což je dobře, protože doufám, že to přiměje k zamyšlení i další lidi než jen mě.

A ještě raději budu, když tenhle článek přiměje někoho dalšího ke zhlédnutí filmu :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře