Úterý 11.1.2011

25. březen 2011 | 17.48 |

Dnes ráno jsem musela vstávat brzy, abych byla včas ve škole a stihla všechno zařídit (jak jsem potom zjistila, zcela zbytečně, neboť mi první hodina odpadla). Cestu do školy už jsem našla bez problému, cestu do kanceláře (Vie Scolaire) také (tam si mě už pamatují). Dostala jsem své učebnice, které jsem si tam předešlého dne mohla nechat, protože byly moc těžké (nakonec jsem tam polovinu opět nechala – do zítra, protože byly OPRAVDU těžké). Bohužel pouze dočasní studenti tam nedostávají vlastní skříňky, takže všechno budu muset tahat s sebou. Ale nakonec to nebude tak zlé, na dva předměty totiž vůbec učebnici nemám (ale asi budu muset dokoupit) a zdejší školský systém je poněkud zvláštní. O hodinách trvajících 55 minut jsem se už zmiňovala, na přestávky trvající 2 minuty (ale po 3. hodině mají "velkou" – celých 15 minut!!) jsem si už nějak zvykla. Ale pořád mě dostává fakt, že třeba v pátek mám v podstatě pouze 3 hodiny (přesněji řečeno 4, ale jedno je dvouhodinovka, což je evidentně jejich oblíbený způsob řešení těch krátkých přestávek). Tím jsem chtěla říct, že naštěstí každý den nepotřebuju všechny učebnice. Ale to, že v pátek mám hodiny od 9.07 do 11.12, potom mám dlooooouhé volno a poslední hodinu V PÁTEK (v Čechách bych kvůli tomu umřela, ale faktem je, že tady – alespoň zatím – nemám zas až tolik kromě té školy co dělat) mám od 14.01 do 15.53.

Jsem ráda, že už mám jistou představu, jak bude můj rozvrh vypadat, ale u asi 3 hodin pořád nevím, jestli na ně chodit mám či nikoli. Jak už jsem říkala, zas tolik jiných zájmů tu zatím nemám, tak se tam zkusím nakýblovat a uvidíme...

Dnes jsem také poprvé potkala svoji novou třídní. Protože ani ona nevěděla, jak přesně vypadá můj rozvrh, poslala mě za nějakou paní z vedení té školy, ale protože jsem nevěděla, kde ji najdu (a už jsem se tam ztratila asi 5x, to snad stačí ne?!), byla profesorka naštěstí tak hodná, že požádala jednoho spolužáka, aby mi to ukázal. Musím říct, že vybrala dobře. Zaprvé uměl anglicky s minimálním francouzským přízvukem, zadruhé byl opravdu ochotný, ukázal mi kancelář té sekretářky, školní jídelnu, po společném obědě i další prostory školy – knihovnu, třídy apod. (Zájem spolužaček, se kterými jsem se bavila v pondělí, už totiž znatelně opadl).

Potom jsem se vydala domů, protože moje profesorka na odpolední vyučování dnes chyběla. Když jsem měla tolik času (končila jsem ve 13.h.), řekla jsem si, že si konečně zařídím něco jako zdejší tramvajenku (což je název poněkud nemístný, neboť tady tramvaj zatím nemají, ale staví!!). To se mi naštěstí podařilo bez problému, a tak jsem dnes odpoledne konečně vyrazila autobusem bez lístku! Hurá! (Už jich tu mám pěknou kopu...). A vlastně zdejší autobusy mě také překvapují. Když máte štěstí, je zastávka taková ta boudička, ale polovina z nich je jen cedule s jízdními řády schovaná někde mezi stromy v aleji v ulici. A hledejte... Autobusáci se nějak nezdržují s čekáním, až se nově nastoupivší cestující usadí, vyrazí rovnou, cestující to trochu srazí dozadu, aby nepřekáželi ve výhledu, sek, jedna zatáčka, sek, druhá.

Stanice. Než se rozkoukáte, už zase jede dál. (Kupodivu se mi dosud podařilo přejet jen jednou). Alespoň je to rychlé...

Když už jsem byla v té nakupovací náladě, šla jsem část zpáteční cesty pěšky a dívala se po obchodech. Objevila jsem tu opravdu krásné triko v přepočtu za 300,-, což vůbec není špatné. Myslím, že v sobotu vyrazím na nákupy, snad bude trochu hezky (dneska – s výjimkou příjezdové soboty, kdy lilo – je to poprvé, kdy je tu zataženo a neroztrhalo se to celý den).

Oblečení, neoblečení, nákupy jsem si nakonec užila, vyrazila jsem do zdejšího supermarketu. Na mýdlu jsem našla finský nápis! A co mě poprvé v životě potěšilo ještě víc, než nápis ve finštině, byl nápis v češtině pod ním! Kromě věcí z drogerie, které jsem s sebou z Čech nebrala právě s úmyslem si je tu dokoupit, jsem se také nechala zlákat sušenkami a bonbóny.

Kočka je dneska uražená, protože nemohla ležet na posteli, když jsem na ní vybalila svůj velenákup a teď, když je uklizeno, ji navíc ignoruji!!! Jen co dopíšu, dám se do čtení. Také jsem se totiž stavila v obchodě s časopisy. Uvidíme, jak mi to půjde francouzsky. Koupila jsem si něco jako je naše Epocha (teda, alespoň doufám), tak snad tomu budu rozumět. Za chvíli asi bude večeře a pak bych se měla věnovat zjišťování slovíčkek, která jsem dnes ve škole zvládla pochytit, přestože jsem jim nerozuměla...
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře