Pondělí 8. 6. 2015

8. červen 2015 | 20.41 |

Druhý plnohodnotný den v Turku

Dnes jsem opět vstávala na etapy, protože v jednu chvíli jsem si myslela, že jsem zmeškala autobus, a málem omdlela zděšením. V následujícím okamžiku mi naštěstí došlo, že jedu až zítra, a tak jsem se zase uklidnila a šla si ještě chvíli lehnout. Nakonec jsem vstávala až v 9 h, dopsala deník ze včerejška, chvíli serfovala po internetu a dala si velmi pozdní snídani.

Johanna se vzbudila po 11. hodině, v klidu jsme se oblékly a procházkovým tempem vyrazily na oběd. Šly jsme do Arkenu, což je jídelna pro studenty Åbo Akademi, ale chodí tam studenti i z finské univerzity (Turun yliopisto). Johanna šla ve frontě přede mnou a měla svou průkazku. Já jsem čekala, že dostanu normální cenu, ale ten pán se na nic neptal a automaticky mi tam namarkoval tu studentskou (2,60 euro, což je na zdejší poměry skoro zadarmo), takže jsem ráda, že jsem se tu zvládla jednou pořádně a levně najíst. Naložila jsem si sledě v trojobalu, protože jsem chtěla ochutnat jednu ze skandinávských (byť ne zrovna finských) specialit. Jídlo nebylo špatné, ale musím přiznat, že mě taky kdovíjak nenadchlo. Není to losos, víte? (Ale koupila jsem si tu lososové pomazánkové máslo, takže jsem nakonec spokojená :-) )

Po obědě jsme se vydaly do muzea s názvem, který vždycky musím slabikovat: Luostarinmäen käsityöläismuseo. Jde o muzeum ručních prací, z velké části připomínající naše skanzeny doma. Muzeum jsme si prošly a já také udělala docela dost fotek, protože konečně vylezlo sluníčko, bylo teplo a ve slunečním svitu všechny barvy tak nádherně září, že to za tu fotku prostě stojí. U vchodu do muzea jsme také potkaly Franse. Když jsem tu byla v březnu, Johanna v době mého příjezdu musela pracovat, a tak mě v centru vyzvedl právě on. Popravdě si ale nejsem moc jistá, jestli si mě vůbec pamatoval.

Z muzea jsme pak zamířily na Yliopistonkatu (Univerzitní ulice), což je zdejší hlavní ulice pro fanoušky nakupování. Zároveň se tam nachází pobočka zdejšího operátora SONERA, kde jsem si za 4,90 euro pořídila finskou SIM-kartu s kreditem 7 euro. Pokud si alespoň jednou do roka dobiju kredit, karta bude stále aktivní, a tak ji mohu používat i při svých dalších návštěvách. Dobití by mělo jít i přes internet, takže by mělo být možné i z domova. Volání mám za 0,08 euro za minutu (asi 2,20 Kč) a cena SMS je stejná. Až se trochu bojím, jestli to vůbec všechno stihnu využít.

Po splnění této důležité mise mě Johanna doprovodila ke knihovně, kde jsem měla mít sraz s Mikkem. Tam také přišla na přetřes ona hádanka (skoro hádanka s velkým H).

Někteří z vás už ji slyšeli, někteří ještě ne. Abyste o nic nepřišli, připojuji ji v českém překladu:

Červená hlava,

chlupatý spodek,

jde do hloubky

a dělá nám dobře.

Ukázalo se, že jde opravdu o velmi starou hádanku, kterou dneska už nikdo nezná, ale člověk se docela pobaví, když sleduje ostatní, jak se marně snaží přijít na (správnou) odpověď, která rozhodně není to, co si myslíte.

Když si mě Johanna s Mikkem u knihovny takhle "předali", mohlo moje dnešní turistické kolečko pokračovat. S Mikkem jsme totiž měli v plánu procházku ke zdejšímu větrnému mlýnu, kam jsem se chtěla podívat už od loňského léta, a opravdu mě štvalo, že jsem to v březnu nestihla, zatímco moje spolužačka Zuzka tam byla!

Cestou jsme se úspěšně trochu ztratili, a tak nám na trase přibyl i stadion Paava Nurmiho, který jsem také viděla poprvé až dnes. Nakonec došlo i na mlýn a kousek od něj i na kostel sv. Martina, který byl postaven v roce 1933 ve stylu funkcionalismu. Tak jsem se rozpovídala o tom, že funkcionalismus je pro finskou (moderní) architekturu asi nejtypičtějším stylem, že ho hodně využíval známý Alvar Aalto... Mikko na mě koukal trochu překvapeně, že toho o finské architektuře vím víc než on, tak jsem mu vysvětlila, že přece nestuduji JENOM jazyk, ale všechno, co se týká Finska.

Potom jsme se vrátili zpátky do centra, poseděli chvíli na lavičce u řeky a pak na schodech před knihovnou (tam na rozdíl od té lavičky svítilo sluníčko, takže nám nebyla zima). Před 19. hodinou jsem tentokrát já jeho vyprovodila na autobus (říkám si, kde nechal kolo) a vrátila jsem se k Johanně. Hned jsem vyzkoušela ono finské číslo, abych jí zavolala. Zjistila jsem, že je někde na nákupech a dorazí nejdřív za půl hodiny, ale i na schody před jejím domem svítilo sluníčko, a tak jsem si tam sedla a chvíli četla (přiznávám, že česky).

Večer jsem zavolala mámě a Martinovi na Skype, pak jsme s Johannou prohlížely fotky, já si přebalila (jako by mě to před tou cestou mělo uklidnit) a snad ještě stihneme zhlédnout nějaký film, než půjdeme (spíš půjdu) spát.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pondělí 8. 6. 2015 andrea 15. 06. 2015 - 20:17
RE(2x): Pondělí 8. 6. 2015 cayenne 16. 06. 2015 - 19:31