Úterý 9. 6. 2015

9. červen 2015 | 20.46 |

Loučení s Turku a cesta do Kajaani

Dnes jsem na etapy nevstávala. Probudila jsem se v 6:40 a hned se šla připravovat. Naštěstí nebylo kam spěchat, protože autobus odjížděl až v 9 hodin. Ani jsem si tolik nepřipouštěla strach z cesty, protože jsem sama sebe přesvědčila, že všechno bude v pořádku. Johanna sice taky vstala, ale řekla jsem jí, že mě na zastávku doprovázet nemusí. Už tam trefím sama a navíc vím, jak ranní vstávání nesnáší, a tak jsem chtěla, aby si mohla jít po mém odchodu zase lehnout. Včera večer jsem jí také předala dárek z Čech – lázeňské oplatky, které přivezl Martin. Byly sice určené pro mě, ale já už je znám, zatímco Johanna je viděla poprvé a vypadala nadšeně.

Autobus do Helsinek jsem stihla v pohodě, ani nebyl moc plný. Asi hodinu jsem spala a pak si chvíli četla. V Helsinkách jsem naštěstí skutečně vystoupila na tom samém místě, ze kterého jsem měla o 25 minut později odjet. Ještě jsem měla chvíli čas, tak jsem vyjela eskalátory nahoru do toho obchodního centra a chtěla jsem si tam dojít na záchod, k čemuž nakonec nedošlo hned ze dvou důvodů: 1) chtěli za to nekřesťanské peníze (celé euro), 2) zrovna jsem u sebe minci 1 euro neměla a nebyl čas jít si někam rozměnit. Naštěstí to mělo být spíš jen preventivní opatření, tak jsem si řekla, že to snad vydržím.

Raději jsem se šla co nejrychleji zařadit do fronty čekající na autobus, protože ta začínala být až nepříjemně dlouhá. Podle jízdního řádu měl být odjezd v 11:30, ale když bylo za pět půl a autobus pořád nikde, začala jsem být nervózní. Tady to totiž funguje tak, že autobus většinou přijede plný a nejprve vystupují lidé z předchozí cesty. Vzhledem k frontě, která byla přede mnou i za mnou, už jsem nevěřila, že vyjedeme opravdu v půl. Taky že ne. Autobus vyrazil až o 15 minut později, ale řidič mě ujistil, že navazující linka, na kterou musím přestoupit v Jyväskylä, na nás určitě počká.

Musím přiznat, že to byl trochu zmatek, protože šlo o autobus, který jede přes Lahti do Jyväskylä a odtamtud rovnou pokračuje dál na sever do Oulu (tedy vlastně stejná trasa, jakou jsme jely v březnu, jen v jiný čas). Cestující do Kajaani pak musejí v Jyväskylä vystoupit a nasednout na autobus, který jede do cílového města ještě přes Kuopio. Tím chci říct, že při odjezdu z Helsinek v autobusu vlastně seděli lidé směřující do všech výše jmenovaných měst, takže není divu, že byl plný a nabíral další zpoždění. Přes to všechno se mi podařilo uhájit místo vedle sebe volné, a tak jsem si mohla trochu udělat pohodlí a zapnout počítač (v autobusu jsou u každého sedadla zásuvky a wi-fi v ceně jízdenky je samozřejmostí). Hned mi psali Mikko a Zuzka (které jsem se předtím ptala na nějaké rady ohledně těch přestupů) a ptali se, jestli všechno probíhá, jak má.

Přestup v Jyväskylä jsem zvládla se strategií "ptej se všech, kdo budou ochotni ti odpovědět, a klidně třikrát". Nejvíc mě vyděsilo, že jsem nikde neviděla žádný další červený autobus. Nakonec se ukázalo, že trasu Jyväskylä-Kajaani jezdí Onnibus ve spolupráci s nějakou jinou firmou, která má autobusy v barvě béžové. Naštěstí jsem si na předním skle autobusu všimla cedule, která mě ujistila, že jde o správný autobus. Mezitím jsem dala svému hostiteli v Kajaani vědět, že přijedu nejméně o čtvrt hodiny později, tak aby na mě nečekal příliš brzy.

Bohužel i tento autobus byl dost nacpaný a jediné volné místo, které jsem našla, bylo vedle jedné slečny, která byla – mírně řečeno – prostorově poněkud výraznější. První hodinu v tomto autobusu jsem opět prospala, pak jsem se snažila chvíli číst a po projetí Kuopio (kde jsem tak trochu doufala, že ona slečna vystoupí), jsem si opět zapnula počítač a koukala chvíli na film.

Do Kajaani jsme kupodivu dorazili naprosto přesně podle jízdního řádu (nevím, kde řidič tu čtvrthodinu ztratil). Což znamená, že jsem na svého hostitele musela čekat já, ale naštěstí ne moc dlouho. Pak nás čekala asi 20minutová procházka k němu domů. Po menším občerstvení jsme si pustili film, který skončil teprve před chvílí. Teď už je pomalu čas připravit se na spaní, protože zítra mě čeká poslední etapa mojí cesty do Kuhmo a pravděpodobně spousta nových dojmů.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře