Středa 10. 6. 2015

10. červen 2015 | 20.50 |

Příjezd na místo určení: Kuhmo

Dnes jsem konečně měla docestovat na místo určení. Autobus odjížděl z Kajaani v 11 hodin, takže nebylo kam spěchat. Můj hostitel naštěstí na dnešek neměl žádné zvláštní plány, a tak mě mohl doprovodit zpátky na autobusové nádraží, pomoct mi koupit lístek do Kuhmo a nakonec i najít ten správný autobus. Pak už mě čekala hodinu a tři čtvrtě dlouhá cesta dál na východ.

Cestou bylo pár zastávek, ale Kuhmo mělo přijít na řadu jako poslední, a tak jsem byla celkem v klidu. Znervózněla jsem až ve chvíli, kdy jsme vjeli do Kuhmo a řidič minul ceduli "centrum" a odbočil vedle k nějaké benzínce, kde zastavil. Něco sice zamlumlal finsky do mikrofonu, ale já nerozuměla, a tak jsem se pro jistotu ptala cestujícího před sebou (v autobuse jsme tou dobou seděli jen čtyři), jestli autobus bude pokračovat a zastaví i v centru. Ten si nebyl jistý (což nechápu, když jsem pak zjistila, že tam taky vystupuje), ale byl tak hodný, že se šel zeptat. Ano, mohla jsem ještě chvíli posedět, do centra dojedeme za pár minut.

V centru jsme všichni čtyři vystoupili a já hned zahlédla nějakou blonďatou mladou Finku, která postávala opodál. Ujistila se, že jsem ta Dominika, co má přijet na stáž, a odvedla mě do auta, že mě odveze na místo, kde budu bydlet. V tu chvíli moje nadšení trochu opadlo, protože jsem si říkala, že je to určitě daleko od centra, když mě musí brát autem. Když mi ale hned po nasednutí předala kupičku různých prospektů, letáčků, brožurek a hlavně mapu, na které bylo všechno vyznačené, ukázalo se, že nás čeká necelý kilometr jízdy.

Po vystoupení z auta jsme zamířily k dřevěným domečkům (takové ty typicky skandinávské, které tady neustále fotím), takže jsem v duchu zajásala, že v jednom z nich budu bydlet! Sice ne v tom červeném, ale to nevadí, na ten koukám z kuchyně. Až se vyčasí, výhled z kuchyně pořádně nafotím a pošlu spolužačkám, ať mi tiše (nebo i hlasitě) závidí, že bydlím vedle červeného domečku. U domu nás čekala další Finka, která se mi představila jako Assi (asi?), zatímco moje šoférka se jmenuje Veera. Společně jsme asi 10 minut čekaly ještě na nějakou jinou paní, jejíž jméno jsem už dneska pochytit nezvládla, která mi předala klíč a provedla mě domem.

Bydlet budu v prvním patře, zatímco v přízemí je kavárna, která bude v provozu v době festivalu. Vzhledem k tomu, že jsem ze všech zahraničních studentů přijela jako první, mohla jsem si vybrat pokoj (jeden ze tří). Přiznám se, že jsem celé poschodí procházela asi 20 minut, než jsem si zvolila. (Největšího pokoje jsem se vzdala kvůli zvěstem, že možná nakonec budeme čtyři, takže logicky dvojice bude bydlet právě tady a já rozhodně chci prostor sama pro sebe, druhého malého pokoje jsem se vzdala proto, že tam byla nefunkční zásuvka.

"Můj" současný pokoj také vyhrál díky tomu, že to je jediný pokoj s plnohodnotným psacím stolem a největším množstvím poliček.)

Ve 14 hodin mě Assi odvedla do tzv. Kuhmo talo, kde se koná největší počet koncertů. Jeden tam totiž byl i dnes (i když spíš jen takový nácvik, trvalo to sotva půl hodiny). Účast sice nebyla povinná, ale mě bylo hloupé odmítnout a navíc to byla příležitost nechat si ukázat místa, kam se zítra mám dostavit, a také se seznámit s dalšími lidmi okolo festivalu. Příjemným překvapením bylo, že po usazení u stolu nám zničehonic byla přinesena káva (s mlékem a cukrem!) a k tomu palačinka. Ta finská palačinka, co se peče v troubě, se šlehačkou a jahodovou marmeládou. Mňami.

Na místo se také dostavila paní jménem Sari, která je tu hlavní šéf, a se kterou jsem si předtím mailovala. Zároveň jsem se seznámila i s paní Marjou, která je asi druhá nejdůležitější. Ta na mě nejdříve začala mluvit velice pomalu s pečlivou výslovností, jak se jmenuji a jestli mluvím finsky. Tak jsem jí odpověděla, že snad dostatečně dobře na to, abych si s ní mohla popovídat. Záhy se začala vyptávat na moji cestu (vyprávěla jsem o svém pobytu v Turku) a studium. Po pár minutách prohlásila, že mluvím finsky velmi dobře, což mě samozřejmě velmi potěšilo.

Po koncertě všichni někam odešli, jen já ještě dojídala palačinku (bylo mi hloupé jíst, když tam hudebníci předváděli své výkony) a Assi na mě čekala. Pak mě odvedla do kanceláře, odkud se celý festival organizuje, a kam se mám zítra na devátou dostavit. Tam jsme znovu potkaly Marju, která se zmínila o tom, že se pokusí pro mě zařídit půjčení kola. Zároveň jsem se dozvěděla, že v této kanceláři je také pračka (v domě, kde bydlím, není), takže si tam můžu prádlo zítra ráno přinést a po práci zase odnést vyprané.

Následně mě Assi odvedla do blízkého supermarketu, kde jsem se snažila dokoupit nějaké potřebné potraviny. Teprve cestou z obchodu zpátky k domu mě konečně napadlo se zeptat, jestli je v domě internetové připojení. Assi přiznala, že neví, ale že spíš asi ne. To mě trochu rozčarovalo.

Nicméně musím se pochválit, že jsem s ní celkem obstojně zvládla konverzaci ve finštině, díky které jsem se mimochodem dozvěděla, že je Assi úplně stejně stará jako já a také dokončila druhák bakalářského studia (nějaká sociální studia na univerzitě v Rovaniemi). V Kuhmo se narodila a na festivalu vypomáhá už pátým rokem. Pak jsem se taky dozvěděla, že jeden z hudebníků, kteří po obědě vystupovali na onom krátkém koncertě, je bratr té Veery, která mě předtím vezla autem. A že se prý bude ženit? První den a už tolik drbů!

Když jsem se s Assi rozloučila, pustila jsem se konečně do vybavování. Stále ještě jsem byla v domě sama a další spolubydlící měla dorazit asi o dvě hodiny později. Využila jsem toho času, abych opět prošmejdila celý byt a drze si tu nakradla to nejlepší pro sebe (například ramínka, protože já v pokoji měla jenom jedno, zatímco vedle jich bylo rovnou deset). Odpoledne sice pršelo, ale já mám po příjezdu vždycky nějak nestálého ducha (aneb jak jsem loni v Turku v den příjezdu zařídila všechno, co ostatní studenti obstarávali další tři dny s pomocí tutorů a učitelů). Protože s internetem to vypadalo bledě, vydala jsem se hned do knihovny. Zároveň jsem si chtěla zjistit, kdy přesně má knihovna otevřeno a rovnou se zaregistrovat a něco si půjčit. Kromě toho i knihovna je tak 400 metrů pěšky z domu, i když opačným směrem než Kuhmo talo a kancelář.

Na tři přepážky v knihovně byla jedna jediná knihovnice, ale přede mnou jen jeden člověk a jinak v celé budově hrobové ticho. Koukala na mě chudák dost vyděšeně. Hlavně jsem se úspěšně přeřekla a tvrdila jí, že budu dva měsíce pracovat v Kuusamo místo v Kuhmo (Kuusamo je město, odkud pochází náš finský lektor a na finské poměry je od Kuhmo docela blízko). Úplně jsem jí v tom zmatku zapomněla říct, že nejsem Finka, a podle jejího výrazu to skutečně poznala až ve chvíli, kdy jsem jí podala občanku, aby si mohla do počítače zavést mé osobní údaje. Ach to moje příjemení...

Za pár minut jsem ale měla kartičku v ruce (je na ní typicky finský obrázek soba na pastvě) a šla jsem k prázdnému stolečku, kde jsem si mohla rozložit netbook. Na wi-fi ani nebylo potřeba heslo. Napsala jsem tedy rychlý e-mail alespoň rodičům, stáhla si otevírací dobu knihovny v PDF, koukla na předpověď počasí... A pak jsem se vydala prohlížet regály. Musím říct, že jsem se HODNĚ krotila, a stejně se mi v ruce objevily hned čtyři knihy. Tou první je česko-finský slovník!!! (Ten jediný, který existuje, je starý už 30 let a skoro nikde se nedá sehnat a na příští čtyři týdny je jen můj!) Další jsou povídky Guy de Maupassanta v originále (ano, přijela jsem do Finska, abych tu četla knížky ve francouzštině). Třetí knihou je 12 sci-fi novel ve finštině, což bylo popravdě to nejkratší z finskojazyčné beletrie, co jsem tam tak rychle našla, ale je to malý formát a jen 160 stran, takže to snad s pomocí toho slovníku zvládnu. Konečně čtvrtou knihou je finská lexikologie (nauka o tvoření slov – odvozováním nebo skládáním). Lexikologii jsme totiž měli teď v letním semestru a dost mě bavila, takže si ji ráda zopakuji a navíc už alespoň umím tu terminologii ve finštině, takže četba by neměla být moc náročná.

Ale dobře, blížím se ke konci druhé stránky, takže je čas knihovnu opustit. Z knihovny jsem se (stále za mírného deště a silnějšího větru) vydala do dalšího ze zdejších supermarketů, protože jsem samozřejmě při nákupu s Assi zapomněla spoustu věcí. Nebo jsem si spíš na spoustu chybějících věcí vzpomněla až při vybalování. Pořídila jsem si mimo jiné cihlu eidamu, abych si ji mohla krájet tou speciální lopatičkou, která kupodivu nechybí v našem vybavení kuchyně. Chtěla jsem původně nějaký finský sýr, ale když už jsem u toho pultu stála asi 20 minut a pořád se nemohla rozhodnout, který sýr vykazuje nejlepší poměr kritérií cena:kvalita:množství:finskost, vsadila jsem raději na jistotu.

Stále ještě za deště jsem se vrátila do domu, kde už byla ona očekávaná spolubydlící z Maďarska jménem Lilly. Prohodily jsme jen pár slov, pak řekla, že jde spát (prý celou cestu z Maďarska až sem zvládla na jeden zátah, který celkem trval 27 hodin, takže se nedivím, že je unavená). Předtím ale pro mě měla zcela převratnou a vynikající zprávu! V domě přeci jen je wi-fi. Holt se zeptala povolanější osoby než já (zeptala se hned po příjezdu té paní, která ji tu ubytovala). Celá nadšená jsem si rychle udělala večeři a šla to prověřit. Jak vidíte, funguje, jinak by můj dnešní zápis nebyl :-)

Asi za hodinu na mě Lilly volala z chodby, ať se honem jdu podívat. Tím zázrakem, na který mě chtěla upozornit, bylo topení. Ano, moji drazí čtenáři, tady je taková zima, že jsme si dneska musely zatopit!!! Lilly mi pak vysvětlila, že se jí nedaří usnout, takže jsme si sedly v kuchyni a daly se do řeči. Nejprve se mi omlouvala, že je trochu upovídaná, ať se nebojím jí případně říct, ať je ticho. Já se naopak přiznala k tomu, že mi to mluvení až tolik nejde, takže jen ať klidně mluví, ať tu není moc ticho. Mluvily jsme pak asi dvě hodiny o všem možném (od politiky až po rodinu a studium). Zjistila jsem, že pochází z Debrecenu a je jí 24. Jejím oborem je samozřejmě ugrofinistika.

Lilly už je ve Finsku po sedmé a s ubytovnami pro studenty má své zkušenosti, a tak si na rozdíl ode mě přivezla vlastní nádobí a celkem hojné zásoby jídla (hlavně nějaké maďarské speciality). Nevím, jak to bude s dalšími spolubydlícími (nevím ani, kdy přijedou), ale s Lilly jsme se jednomyslně shodly, že bude lepší, když se budeme střídat a vždy uvaří jedna pro obě. Nebudeme se prát o nádobí, bude výhodnější kupovat potraviny ve větších baleních a obden si budeme moct od vaření odpočinout. Mám od ní slíbenou ochutnávku spousty maďarských receptů. Já sice tak vybavená nejsem, ale už jsem zjistila, jak se finsky řekne strouhanka, takže smažáček přeci jen bude :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Středa 10. 6. 2015 andrea 15. 06. 2015 - 20:41