Pátek 12. 6. 2015

12. červen 2015 | 18.21 |

Další pracovní den a další dobrodružství s nakupováním ve Finsku

Jak už jsem věděla ze včerejška, dnešní den měl být opět uklízecí. Od pondělí se to snad změní! Tentokrát jsem si nezapomněla přinést to oblečení na vyprání, právě se mi suší ve vedlejším pokoji, ale zdá se, že o aviváži a žehličce si tu budu moct nechat jenom zdát... Ale mám i pozitivní zprávu, která to vyváží: sehnala jsem struhadlo! O tom víc prozradím za chvilku.

Dnešní ranní porada byla pro mě docela krušná, protože jsem se vůbec nechytala, takže jsem nasadila strategii "usmívat se a přikyvovat" a jsem zvědavá, co za překvapení mě příští týden čeká. Jednu věc jsem ovšem vyrozuměla: příští víkend (20. 6.) je ve Finsku svátek léta Juhannus, který je sice v sobotu, ale volno začíná už v pátek. Jinými slovy mám třídenní víkend. Ano, jako první mě napadlo, že za ty tři dny už bych stihla zajet na výlet i do Turku. Ale ještě jednou ano, už jsem tento bláznivý nápad stačila i zamítnout. Jak mi včera bylo správně připomenuto, plánovala jsem tu začít psát bakalářku, tak k tomu bude konečně příležitost.

S příchodem 15. hodiny jsme dnes úspěšně dokončily úklid celé kavárny v přízemí domu. A že jsme to braly pěkně z gruntu, včetně stropu, stěn a podlah (takhle jsem doma nikdy neuklízela!). Assi pak odešla domů, zatímco my s Lilly jsme šly za Jaanou (to je ta paní z prvního dne, která nás tu ubytovávala, a jejíž jméno jsem si tehdy nestihla zapamatovat). Ta nám měla dneska vydat naše kola. Naštěstí tatínek Lilly vlastní obchod s koly, takže jsme pod jejím velením kola úspěšně dofoukly a snížily sedla. Já jsem se pak při zkušební jízdě málem zabila, protože se jedná o staré kolo bez přehazovačky, které brzdí tím, že šlapete dozadu. Takže ano, na odpolední nákup jsem šla pěšky. Pokud jsem se zabila málem na dvoře a bez jakéhokoli závaží, s nákupní taškou na silnici už by to byla tutovka.

V průběhu pauzy na kávu po dokončení onoho slavného úklidu, kdy jsem já neměla co dělat (neboť, jak víte, kávu nepiju), jsem stihla znovu prolézt tu kuchyň, kterou jsme včera uklízely, a hádejte, co jsem našla! Ano, struhadlo. Dokonce dvě! Pak jsem se struhadlem a s formou na bábovku v ruce šla za Jaanou, abych se zeptala, zda si to můžeme půjčit (protože slovy bych jí to vysvětlit nedokázala). Dostaly jsme svolení, že mimo období festivalu si z kuchyně můžeme půjčit, co chceme (je tam i váleček a ruční elektrický šlehač, takže mi v hlavě začala hlodat myšlenka, jestli si tu neudělám i domácí korvapuusti).

Při odpoledním nákupu jsem však v mysli měla hlavně tu bábovku. A také zítřejší oběd. Takže jsem sehnala hranolky, konečně si vybrala nějakou mouku a teprve po příchodu z nákupu jsem si vzpomněla, že nemám olej na smažení.

Ach jo. Nicméně i v této oblasti jsme dnes zaznamenali jisté úspěchy: našla jsem vanilkový cukr a prášek do pečiva a něco, co by mohlo být droždím (kdybych chtěla dělat i ty korvapuusti).

Pak jsem hledala normální cukr zase jsem z těch Finů málem zešílela, protože oni neznají moučkový cukr! Bože, oni si dělají jahody s krupicovým a pak jim to křupe mezi zuby a vůbec, moučkový cukr je prostě základ. Co se týče mouky, našla jsem tam nějakou, na které bylo napsáno pouze "pšeničná" a nic víc (asi nějaká univerzální?), tak jsem se rozhodla jí dát šanci. Nevím, jestli mají Finové mouku tak rádi, ale z nějakého důvodu ji tu prodávají jen v 2kg balení, takže jsem domů docela pronesla. Po návratu jsem cukr i mouku honem otevřela, abych vyzkoumala, jak velká zrnka tam jsou.

Ano, cukr je normál krupice, ale do bábovky je to správně, do korvapuusti se to vsákne a do čaje je to ideál. Mouku jsem klasifikovala na polohrubou. Do bábovky správně, na obalování divné, ale snad bude fungovat. Ale samozřejmě až po vybalení nákupu mi došlo, že tu formu musím doprčic něčím vymazat! Naštěstí si pamatuju otevírací dobu supermarketu i na zítra, takže ráno zase vyrazím a budu doufat, že najdu nějakou hrubější mouku. Snažím se to však brát pozitivně: všechny věci, které teď koupím, budu moct použít víckrát, takže po všech těch útrapách bude hned několik bábovek, se kterými to půjde jako po másle. Tedy doufám.

Naštěstí dnes měla v kuchyni působit především Lilly. Udělala nám nějaké typické maďarské jídlo: těstoviny, omáčka, kuřecí maso, paprika a žampiony. Bylo to výborné. A hlavně to bylo moje druhé normální jídlo od příjezdu do Finska (to první byl pondělní oběd v univerzitní jídelně v Turku). Musím se přiznat, že se mi po Turku opravdu stýská. Třeba po šeříkách. Tady sice jsou taky, ale bílé a moc velké, zatímco v Turku byly menší, fialové a nádherně voněly! A až tam budu příště, ony už tam nebudou...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře