Středa 12.1.2011

25. březen 2011 | 17.49 |

Cesta do školy bez jakéhokoli problému, jen mě trochu štve, že autobus jel se zpožděním a já vůbec neměla čas před vyučováním ještě něco zařídit (a o těch 2 minutových přestávkách vážně nemám šanci). Třídu jsem našla bez problémů, první hodina byla španělština. Trochu mě to vyděsilo, protože jsem spolužákům vůbec nerozuměla, ale později jsem zjistila, že chyba je spíš na jejich straně – ve španělštině mají ještě horší přízvuk než v angličtině (jestli je to vůbec možné)!! Učiteli naštěstí rozumím téměř všechno, stejně tak tomu, co je v nahrávkách, které nám pouští, takže to nebude tak zlé.

Následovala hodina angličtiny. Učitelka byla evidentně ráda, že mě tam má, pořád po mých spolužácích (marně) chtěla, aby mi vysvětlili, co v hodinách dělají. Já to zakrátko pochopila i tak. Ta jejich angličtina mě opravdu ničí. Když jsem například zaslechla toto: [au ken aj elp jú] (How can I help you?).  Ve druhé části hodiny jsme se dívali na nějaký americký film, verze v angličtině s fr. titulky, takže spojením obou jazyků jsem většinu dialogů pochytila.

Následovala matematika, která mi naštěstí nedělá žádné velké potíže, slovník je poněkud omezený a protože učitel s výkladem obvykle současně píše na tabuli, mluví pomalu a já mu dobře rozumím. A učivo je opravdu jednoduché, jak dnes v e-mailu zmiňovala Jaruška, jde jen o to, naučit se, jak se řekne plus a mínus, druhá mocnina a pod.

Poté následovala tříhodinová pauza. Šla jsem na oběd – tentokrát jsem kromě hlavního jídla zkusila i salát, což se ukázalo jako chyba. Zpočátku jsem jedla sama, ale po chvíli za mnou přišly spolužačky (jiné než v pondělí) a pozvaly mě k sobě, ráda jsem přijala. A díky tomu jsem také přišla na to, že lepší volbou na zítra možná bude zkouška dezertu. Dvě výhody ale fr. jídelně upřít nemůžu: mikrovlnku, kterou je možno libovolně využít (když vychladne hl. jídlo během konzumace polévky, nebo pro ohřátí bagety), a také pás, na který se jednoduše položí tác s použitým talířem a on sám odjede. Je to lepší pro případ jako byl dnes (s tím salátem). Nikdo nekontroluje, co kdo odnáší...

Poté jsem se vydala do města, kde jsem si chtěla koupit fr. SIM kartu. Prodavačce jsem moc nerozuměla a trochu mě vyděsilo, když jsem dostala jen účet a žádnou kartu! (Naštěstí mi Nadia řekla, že ty peníze, které jsem zaplatila, se dají na novou kartu převést, až si ji koupím; dohodly jsme se, že v sobotu půjdeme spolu, aby mi trochu poradila).

Pak jsem se vrátila do školy a čekala na odpolední vyučování. Zeměpis a dějepis jsou tu spojeny do jednoho předmětu. Ale protože máme dvě dvouhodinovky týdně, učitelka to rozděluje a jednou je dějepis, jednou zeměpis. Dnes tedy historie. Trochu mě to rozladilo, protože ona nepíše skoro žádné poznámky na tabuli a navíc mluví moc rychle, tak jí nerozumím. (Nejhorší jsou roky, ona něco rychle vypálí a já musím přemýšlet, řekla tisíc, řekla osmset, řekla devadesát a potom devět, aha 1899, ale ona už je mezitím úplně jinde). Navíc jsem dnes v podstatě celý den seděla sama (spolužačky z pondělí o mě neprojevují už vůbec žádný zájem, zato spolužák ze včerejška se alespoň ptal, jestli všechno ve škole zvládám, jestli jsem bez problému našla jídelnu apod., ale bohužel má už stálého souseda v lavici). Naštěstí si holky, se kterými jsem obědvala, sedly přede mě (nemají tu žádný pevný zasedací pořádek) a průběžně mi ukazovaly, na jaké stránce v učebnici jsme. Přeci jen té psané podobě rozumím podstatně lépe...

Večer už členové mé hostitelské rodiny usoudili, že nestačí, když mi oni nějakým způsobem porozumí, ale že bych se měla učit mluvit správně (vlastně mám dojem, že se mi ta francouzština poslední dobou míchá a plete čím dál víc), takže mě začali opravovat. Nicolas to nijak zvlášť nehrotí, ovšem Stéphanie chce, abych opakovala (bez chyby) celé věty. Navíc jsem dneska hrozně unavená, ani nevím z čeho. Asi si dám večerníček dřív. Dobrou noc.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře