Čtvrtek 18. 6. 2015

18. červen 2015 | 21.18 |

Dneska to bylo od mého příjezdu do Kuhmo snad poprvé, kdy jsem se ráno vzbudila až se zvoněním budíku a ne dřív. Asi jsem po tom všem unavenější, než jsem si myslela. Po příchodu do kanceláře jsme se dozvěděly, že Assi zůstala doma, protože je umřel dědeček, a tak si úkoly musíme rozdělit jen já s Lilly.

Nejprve bylo potřeba dokončit žehlení ze včerejška. Dalším úkolem bylo sekání trávníku, protože dneska alespoň na chvíli vykouklo sluníčko. Lilly hned reagovala tím, že má alergii na pyl, a tak trávník v žádném případě sekat nemůže. Bylo mi trochu trapné říct, že mám alergii taky (a navíc je letos nějaká slabší než loni, za což jsem opravdu ráda), a tak jsem místo toho slíbila, že se toho ujmu a uvidím, jak to půjde. Vzala jsem si preventivně Zyrtec a pustila se do práce.

Za dopoledne jsem stihla celý pozemek okolo kanceláře a měla jsem jako zpestření i krátké dobrodružství, když nám v sekačce došel benzín a já musela zajet k pumpě pro další. Prodavačce jsem po slabikách sdělila, co to vlastně chci (polttoainetta ruohonleikuriin, zkuste si to neslabikovat!) a ona se na mě mile usmívala jak na blbé děcko, které tatínek poslal s bankovkou a důležitou misí. Naštěstí byla tak hodná, že mi do kanystru ten benzín sama bez ptaní natočila, takže jsem se nemusela prát s tou pistolí. Své asi sehrálo i to, že jsem jí na větštinu otázek odpovídala, že nerozumím, a ji zřejmě vůbec nenapadlo, že třeba nejsem Finka. A v očích Finů zřejmě vypadám nejméně o 5 let mladší, než skutečně jsem. Nevím, jestli mě to má těšit, nebo štvát...

Při odchodu na oběd jsem se se Sari domluvila, že odpoledne pomůžu Lilly s žehlením. Ta však pomoc odmítla, a tak jsem se za Sari vydala sama a dožadovala se úkolu. Opět se potvrdil můj pocit, že tu většinu úkolů dostávám jen tak, abych NĚCO dělala. Jako třeba odpoledne, kdy jsem nakonec měla počítat množství nějakých věcí v krabicích. Opět se také potvrzuje, že předstírat práci je mnohem těžší, než ji opravdu naplno dělat, ale můj pocit, že onen úkol s počítáním je určen na celé odpoledne (tedy skoro 3 hodiny) se nakonec ukázal jako správný. A tak jsem od 14 hodin chodila po kanceláři a čekala, co se bude dít. Je opravdu divné, když se práce musím dožadovat! Sari to nakonec sama vzdala, když mi asi 20 minut před 15. hodinou řekla, že to pro dnešek stačí a můžu jít.

Vyzvedla jsem Lilly, která zatím v našem domě (v kanceláři vedle kavárny) nadepisovala nějaké štítky na igelitové sáčky. Zatímco jsem čekala, než to dodělá, zeptala jsem se Jaany, zda si můžu půjčit ještě pár věcí z kuchyně kavárny do té naší (škrabku, gumovou stěrku a mašlovačku). Sháněla jsem také váleček, abych mohla udělat ty korvapuusti, ale Jaana řekla, že jediný váleček, který je v kuchyni, je půjčený od někoho jiného a musí v kuchyni také zůstat. Místo toho byla tak hodná, že zajela domů a přivezla mi svůj vlastní váleček, že prý ho přes víkend potřebovat nebude.

Když Lilly skončila, vyrazily jsme společně na nákup. Obě jsme pak šly z obchodu s těžkými taškami a obě o víc než 20 euro chudší, ale byl to koneckonců nákup v podstatě na 3 dny. A že se ty 3 dny chystáme pořádně nakrmit! K večeři potom Lilly uvařila výbornou polévku s opravdu velkou porcí párků a žampiónů. Já jsem se při čekání na jídlo snažila chvíli číst, ale začala jsem u toho akorát usínat. Dnes se chystám na velmi časnou večerku, abych nabrala dost síly, až se zítra pustím do pečení.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře