Středa 24. 6. 2015

24. červen 2015 | 20.49 |

Dneska se mi zdály zase nějaké podivné sny o cestování (což je tady ve Finsku skoro každou druhou noc). Tentokrát například o tom, že jsem v Praze a jedu na letiště, ale letiště je z nějakého důvodu tam, kde je jinak stanice metra Kačerov. Chápete? Ne? To je v pohodě, sny jsou prostě divné. Ale netvrdím, že by se mi nelíbilo mít letiště o něco blíž...

Ovšem přesuňme se zpátky do Finska: dnes jsme se s Lilly opět rozdělily. Zatímco ona se měla ujmout toho včera zmiňovaného pečení, já jsem byla přidělena k Assi k úkolu, kterému jsem zprvu vůbec nerozuměla. Jupí!

Lilly nejdřív vypadala dost otráveně z toho, že musí péct, ale jsem ráda, že v průběhu obědové pauzy mi stihla vylíčit, jak je to skvělé. Nebyla totiž hlavní pekařkou, ale pomáhala jednomu pánovi, který sem dneska přišel. Dotyčný pán (ač už šedesátník) byl prý velmi energický, přátelský a zábavný, a tak jí celý den dnes rychle utíkal. Vzhledem k tomu, že jsme včera řešily nějaké problémy s cestováním a ubytováním (až pojedeme odsud domů) a ona kvůli tomu šla spát dost pozdě a ráno vypadala přešle, jsem ráda, že se jí nakonec den vydařil.

Ani já si ovšem nemůžu stěžovat. Assi totiž dostala dlouhý seznam a zavedla mě opět do jedné ze škol, kde byly v jedné třídě vyskládané krabice s CD. Naším úkolem bylo podle seznamu zkontrolovat, zda jsou všechna CD na seznamu také přítomná v krabicích. Poté jsme je rozdělily do skupin podle ceny, za kterou se tu budou prodávat v průběhu festivalu. Nakonec nic náročného a den plynul celkem rychle, i když to množství CD, které jsme zpracovaly, bylo myslím docela úctyhodné (asi 1500 kusů). Ani nevíte, jakou jsem měla radost, když jsem tam našla Dvořáka. A Janáčka. A Smetanu!

Hned z práce jsem se vypravila na nákup a zase jsem se zhrozila, jakou částku jsem to v tom obchodě nechala. Největší položkou na účtence byl sýr za celých 6 euro, ovšem rovnou kilo! Já jsem totiž 750 g, které jsem si koupila před dvěma týdny, už stihla spořádat. Musím přiznat, že ta lopatička na zpracování megabalení sýra a finský ovesný chléb mi doma budou opravdu chybět. Na druhou stranu jsem dnes s hrůzou zjistila, že tady v supermarketu mají JEDEN JEDINÝ sýr s laktózou (právě ten eidam, který jsem si koupila hned po příjezdu, ale teď jsem chtěla změnu). Řekla jsem si, že to pro jednou přežiju i bez laktózy (ublížit mi to přece nemůže), navíc jsem chtěla ochutnat nějaký typicky finský sýr. Ale pořád nechápu, PROČ musí být všechno bez laktózy? S Lilly jsme toho názoru, že si Finové vypěstovali alergii na laktózu právě tím, jak úzkostlivě se jí vyhýbají.

Odpoledne se mi podařilo dočíst další z těch finských gramatik, které jsem tu měla půjčené, takže teď už zbývá jenom jedna a učebnice hovorové finštiny. Přesto mám pocit, že tady nečtu dost a měla bych číst víc, ale nějak se k tomu nemůžu donutit.

K večeři nám dnes Lilly připravila špagety a sama navrhla, že klidně uvaří i zítra, takže já si můžu odpočinout až do pátku. Začínám mít chuť na kuřecí řízek s kaší. A taky na knedlíky! Knedlíky s vajíčkem a cibulkou. A nebo taková rajská! Na to si ovšem počkám déle než do pátku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře