Pátek 26. 6. 2015

26. červen 2015 | 20.59 |

Pátek! Hurá! Překvapivě se mi po včerejšku vstávalo docela dobře, pravděpodobně díky intenzivnímu odpočinku včera večer. Doufala jsem, že dnešek uteče rychle, ale mé prosby nebyly tak úplně vyslyšeny.

Sari se rozhodla, že se dneska zase pověnujeme kolům. Ano, jde o finská kola, na které jsou Finové zvyklí a jezdí na nich od malička, takže se dá předpokládat, že vědí, jak fungují. Dále je tu Lilly, jejíž rodiče vlastní obchod s koly. A pak jsem tu já a – nebudeme si nic nalhávat – já kolu nikdy moc nevěřila a nefandila. To už raději pěší výlet. Už jsem přežila vytahování kol ze skladu, jejich snášení po schodišti a odvážení ke kanceláři, které bylo zkomplikované tím, že většina kol byla zamknutá, takže jsme je opravdu museli nést, ne vést.

Tentokrát už jsme k tomu alespoň dostaly ty klíče (já, Lilly, Assi a ještě nám pomáhala jedna starší paní Sisko – její jméno mimochodem znamená "sestra", ale podobně zvláštní jména jsou ve Finsku docela běžná). Úkolem pak bylo zkontrolovat, která kola jsou v pořádku. U kol se závadou jsme měly sepsat seznam, co je za problém. Kdybychom to braly do nejmenších detailů, tak tam kolo bez závady nebylo snad žádné. Ono ta kola už jsou také skoro muzejní kousky. Pro zápis "OK" prostě stačilo, aby kolo bylo pojízdné a jízda relativně bezpečná. Lilly sice trochu šílela z toho, co všechno Sari považuje za "OK", ale já se jí snažila vysvětlit, že Finové na tom přeci jezdí jen tady mezi domečky, procházkovou rychlostí, žádná čtyřicítka někde fofrem z kopce (to by se pod nimi to kolo asi opravdu rozsypalo), a tak se nějaká ta menší závada sem tam vsákne. (Třeba moje kolo má úplně nakřivo přední blatník, ale koho to trápí?)

Asi si začnu psát seznam, které věci a činnosti nesnáším. K sekání trávy se nám přidává "opravování" kol, protože mi nešla dofouknout ani ta blbá guma! Kromě toho jsem jenom zírala, co všechno se na tom kole musí zkontrolovat (jak mám třeba zatraceně poznat, jestli je řetěz starý nebo potřebuje promazat?!), takže jsem si jistá, že kola, která jsem "zkontrolovala" já, mají spoustu dalších neobjevených závad. Asi se budu modlit, aby se tu nějaký hudebník (který to kolo bude mít v průběhu festivalu půjčené) kvůli tomu nevyboural.

Když jsme dokončily první kolo kontrolování a zběžného opravování, měly jsme stranou asi 30 "porouchaných" kol. Sari řekla, že to je příliš (na to, aby je všechny dala do opravny), a tak jsme vyloučily pár kol, které se Lilly podařilo dofouknout, a tak se mohla zařadit mezi "OK" pojízdná kola. Pár z nich mělo také závadu, kterou Lilly umí s příslušným nářadím opravit, takže její práce příští týden je už asi daná.

Nakonec nám zbylo asi 11 opravdu těžkých případů, které jsme dopravily do opravny. Ne, že by přijelo nějaké auto a kola naložilo. Kdepak. Ve třech jsme je musely nějak odvézt (a ty nejtěžší případy jenom odvést). Naštěstí do opravny to bylo docela kousek.

Tohle celé cyklo-martyrium se protáhlo až do 15:15. Při odchodu nám ještě Sari řekla, že je potřeba v kuchyni v kavárně (kde bydlíme) na příští týden připravit a zamrazit rebarboru, která se pak použije při pečení. Přestože byl pátek (a každý normální šéf svoje lidi propustí dřív, ne?), tak my jsme to s Lilly dnes měly až do 17 hodin.

Po práci jsme ještě zašly na nákup. Vzhledem k tomu, že v práci většinu času stojíme (nebo chodíme, když je to taková ta práce přinést-odnést), mě a Lilly z toho bolí nohy, za což částečně můžou ne úplně kvalitní boty. Nakonec jsme tedy skončily ve sportovním obchodě, kde si Lilly chtěla koupit nějaké velmi pohodlné sportovní a prodyšné boty, ve kterých vydrží opravdu celý den a nebude večer úpět, jak ji bolí nohy. Mě to nedalo a jedny z bot, které si zkusila (a zamítla, že jí nesedí) jsem si zkusila taky. Mně seděly a Lilly i prodavačka mě přesvědčily, že bych si je měla koupit. Přesvědčila mě taky cena, protože sportovní boty za 30 euro je celkem přijatelné a srovnatelné s tím, za kolik bych je sehnala doma. Nakonec si nové boty vybrala i Lilly, tak doufám, že se nám od příštího týdne bude chodit o něco lépe.

Z obchodu se sportovními potřebami jsme zamířily do lékárny. Trochu mě zklamali, že neměli Fenistil, ale dostaly jsme alespoň nějakou tyčinku, která snad taky pomůže na komáří štípance. Následoval nákup potravin v supermarketu. Dnes jsem byla s vařením na řadě já a využila jsem jeden z receptů babičky Aleny: topinky se sýrem a vajíčkem, následně obložené spoustou zeleniny. Vzhledem k tomu, že Lilly nejí rajčata a okurky, byl výběr poněkud omezený. Chtěla jsem tam například přihodit ředvičky, ale v obchodě je neměli?! Místo toho jsme měly papriku, červenou cibuli, čínské zelí a nakonec jsem Lilly ukecala alespoň na nakládané okurky, když už ne salátovku.

Místo, abych nabírala sílu na zítřejší dobrodružství v Kajaani (stejně plánuju, že se vyspím cestou v autobusu), dala jsem se večer ještě do pečení. Na internetu jsem našla tip, že by se bábovka měla zezačátku péct prudce (na vysokou teplotu) a po 5-10 minutách teplotu snížit. Nízká teplota při pečení byla pravděpodobně příčinou toho, že se mi bábovka posledně poněkud rozpadla. Tentokrát jsem tedy pořádně rozpálila troubu a doufala... Alespoň tohle se povedlo, hurá!

Teď je načase připravit všechno potřebné na zítra (nabít baterky do foťáku a e-booku apod.), pak sprcha a spát. Ani nevíte, jak se těším, až z tohohle vězení zítra alespoň na chvíli uniknu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře