Čtvrtek 13.1.2011

25. březen 2011 | 17.49 |

Ráno už je to celkem klasika. Vstávat, umýt se, dělat co nejmenší hluk, protože jsem jediná, kdo je vzhůru. Akorát dneska jsem se trochu zdržela a nestíhala snídani. Na zastávku to mám krátkou procházku, tak to zvládnu cestou. Nemusela jsem si dělat násilí, autobusák měl evidentně na snídani času dost a přijel pozdě (začínám zjišťovat, že to je tu docela zvykem, jízdnímu řádu se nedá věřit).

Učebnu jsem našla bez problému, začínali jsme dvouhodinovkou dějepisu. Z toho jsem nebyla úplně nadšená, protože v hodinách dějepisu moc nerozumím, to, co náhodou pochytím, se mi zdá nudné a ještě k tomu takhle trávím dvě hodiny s dvouminutovou pauzou!!

Následovala hodina francouzštiny, což tady znamená především literaturu. Potěšilo mě, že probíraným tématem je Charles Baudelaire. Ve francouzštině sice nerozumím ani ň, ale Květy zla jsou mojí oblíbenou sbírkou a není to tak dávno, co jsem je četla. A pochopitelně se české překlady dají dohledat na internetu. V češtině si názor udělám a pak ho jen sdělit francouzsky nebude tak těžké. Učitelka ale přišla s lepším nápadem. Protože se moje škola zaměřuje na výměnné pobyty s Norskem, Norové pochopitelně také nechodí do těchto hodin s ostatními fr. studenty, ale mají nějakou speciální hodinu fr., na kterou bych snad mohla chodit taky. Uvidíme.

Na další hodinu jsem se docela těšila, měla být angličtina, zase si chvíli nebudu připadat tak nepatřičně. Jenže třída i po zvonění zůstala úplně prázdná. Spolužáci někam zmizeli a učitelka nikde. Tak jsem se vydala na místo, kde mě už velmi dobře znají. Kancelář Vie scolaire. Tam jsem se dozvěděla, že angličtinářka chybí a taky, po tom, co jsem tři dny přemýšlela, koho se na to mám zeptat, kde je papír se jmény chybějících profesorů, abych si to pro příště mohla zjistit sama. Asi jsem se tvářila trochu zoufale, neboť se se mnou loučili se slovy "bon courage" (Odvahu!).

Alespoň jsem mohla jít dřív na oběd. Přestože jsem si předešlého dne vybrala salát z něčeho, co vypadalo jako zelí, ale buď se to tak jenom tvářilo a nebo to bylo zelí, které tu možná pěstoval ještě Napoleon, dnes jsem se rozhodla jídelně dát druhou šanci, salát rajčatový. O příčku lepší, ale ta rajčata byla tak divně rozplizlá a trochu bez chuti. Zato se mi podařilo zjistit, kde se dostanu k dezertům a v tomto směru mě jídelna potěšila. Pro můj mlsný jazyk byl koláč to pravé!

Po obědě jsem měla hodinu a půl volného času. Šla jsem do školní knihovny. Nejdřív jsem chtěla na počítač, abych se podívala na ty české překlady Baudelaira na internetu, jenže jsem neznala heslo. Tak jsem se rozhlížela po knížkách. Když jsem zjistila, že tu mají i cizí literaturu, hledala jsem pochopitelně tu českou. Úplně na konci zastrčené jsem našla Haška a Kunderu. Bohužel, ty se mi ve fr.

zrovna číst nechce. Tak jsem to zkusila naopak, hledat cizojazyčné knížky. České neměli, což je pochopitelné, ale výběr těch anglických byl také dost chudý. Zabrousila jsem i k oddělení zeměpisu, co třeba průvodce nebo cestopis o Čechách? Nic. Hromada o Norsku, ale Čechy nic. Grrr.

Poté jsem se vydala ke třídě, kde mělo být odpolední vyučování. Ovšem ani po zvonění se nikdo nedostavoval. Jenže učitelku, kterou jsme měli mít, jsem o hodinu dříve zahlédla právě v knihovně! Nakonec mě nenapadlo nic lepšího, než se opět jít zeptat do Vie Scolaire. Cestou jsem naštěstí svou třídu potkala. Byli i s učitelkou stále v knihovně a teprve mířili k učebně. Alespoň že tak.

Poslední hodina byla španělština. Učitel už se evidentně rozhodl mě v tomto předmětu plně zapojit do výuky a vyvolávat mě. Což je bohužel zbytečné, protože když ode mě chce španělský text přeložit do fr., moc nepochodí. Ale právě ze španělštiny jsem dostala první úkol, který opravdu napsat musím (neomlouvá mě už to, že jsem nová, že nerozumím apod.). Recept. Prostě španělsky napsat recept na jakékoli jídlo. Pochopitelně napíšu na nějaké typicky české! Ovšem bude třeba si to trochu promyslet, protože bohužel ne všechno umím přeložit...

Odpoledne jsem dorazila do domu jako první. Nadia mi už ukazovala, kde je tajná skrýš pro klíč. Já se do ní podívala a tam nic. Sakra. Řekla jsem si, že jí napíšu SMS. Naštěstí mě napadlo se pro jistotu podívat ještě jednou a pořádně. Na podruhé už se povedlo, klíč byl zastrčený až úplně vzadu. Trochu mě znervózňovalo, že jsem v celém domě sama. Pustila jsem se do úkolů a netrvalo dlouho, začal se trousit i zbytek rodiny. K večeři pizza a krátké popovídání. Stéphanie mi doporučila, ať se dívám na televizi, když budu v domě sama, abych mohla fr. naposlouchat. Tak snad příště. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře