Středa 1. 7. 2015

1. červenec 2015 | 20.20 |

Máme tu prostředek týdne, který začal jak? Deštivě. Na druhou stranu musím uznat, že alespoň k večeru se obloha vyjasnila (i když teď hřmí a opravdu netuším, odkud se to bere, když na obloze je jen pár maličkých mráčků). V 9 hodin jsme se opět sešly k poradě a Sari k nám zase měla proslov o tom, jak si máme užívat léto a ideálně si tady najít nějakou letní lásku, že prý je to na festivalu dost běžné. Poté začala vypočítávat nějaké známé (většinou hudebníky), kteří se dali dohromady právě tady. Kdyby mě Sari poslouchala, tak by věděla, že moje srdce patří Turku a s tím prostě nic nenadělá. Já ovšem zjišťuji, že toto žvatlání o lásce a letních románcích je (k mému zděšení) velmi oblíbeným tématem finských žen. Víte, čím dál víc začínám soucítit s místními muži... A začínám přehodnocovat pohled na svou vlastní osobu a své postoje. Já mám totiž k feminismu ještě zřejmě dost daleko.

Dopoledne jsme ještě přepočítávaly nějaké předměty určené k prodeji, například pravítka, gumy nebo tužky s motivy not, houslových klíčů atd. V krabicích jsme našly dokonce i kapesníčky s Mozartem! Nevím jak vám, ale mně by bylo docela líto ho posmrkat... To ani nemluvím o ubrouscích a pohledech. A taky tam byly náušnice s houslovými klíči. Už aby mi jistá paní Uotila z Helsinek poslala ty peníze, protože já chci zatraceně nakupovat!

Odpoledne jsme se opět pustily do úklidu (kupodivu jsou tu stále ještě budovy, ve kterých jsme dosud neuklidily!). Naštěstí ve třech to šlo docela rychle a dnes jsme si také dopřály pořádnou pauzu na kávu (já si opět dala své "mléko s cukrem"). Ačkoli máme na pauzu nárok každý den, naposledy jsme toho využily minulý čtvrtek. Dneska jsme tu kávu ale potřebovaly, protože přes den bylo stále zataženo a zima (asi 15°C). Vážení čtenáři, je 1. července a léto nikde! No dobře, nemůžu tomu počasí křivdit, v Turku je 25°C a slunečno.

Já a Lilly stále ještě máme tendenci pracovat, dokud úkol není hotov, i když to znamená přetáhnout 15. hodinu. Assi má k tomu velmi jednoznačný postoj: její pracovní doba prostě končí, zítra je taky den. Naštěstí tohle "privilegium" vyjednala i pro nás, takže jsme dneska mohly nechat úklid nedokončený. Program na zítřejší ráno je tak asi daný, ale pořád budu raději běhat okolo stolů s hadrem v ruce, než okolo domu se sekačkou, na to se můžete spolehnout.

Sari nás sice na odpoledne zvala na další koncert, který se tu koná v rámci festivalu Sommelo. Když jsme ale zjistily, že vstupné stojí 20 euro (jako jízdenka do Kajaani) a koncert trvá 2 hodiny, účast jsme si rychle rozmyslely. Až bude ten "náš" festival, užijeme si koncertů až až. Místo toho jsme si daly pauzu na kakao a já se pak začetla do jedné ze svých knih ve francouzštině. Je hrozné, jak rychle člověk ty jazyky zapomíná, když je nepoužívá pravidelně! A co teprve švédština...

K večeři nám dnes Lilly uvařila špagety s nějakou omáčkou, na kterou jí rodiče poslali koření až z Maďarska, protože s místními zásobami opravdu musíme dost improvizovat. Taky už jsem si začala pohrávat s myšlenkou, jestli si z domova něco "neobjednám"...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře